Článek
V závěrečné části naší rukověti k návratu do lidské společnosti si procvičíme pravidla komunikace a hovoru člověka s člověkem. Některé dovednosti, ochablé v sanitární izolaci, stojí za to rehabilitovat.
Z prvního dílu rádce už víme, co musíme udělat, abychom se mohli objevit venku. (Razítko Prymula & Vojtěch nestačí.)
V druhém díle jsme si řekli něco o tom, jak před lidmi jíst, a jak se chovat na veřejně přístupných – zatím ale nedostupných – místech jako jsou restaurace a divadla.
Aby byl bonton kompletní, zbývá si připomenout, jak s lidmi mluvit.
Permanentní dialog tváří v tvář. To je proti tomu, co jsme provozovali v minulých týdnech, zatracený rozdíl!
Rozhodující je, jestli vůbec nějaká sociální interakce nastane. Kdyby ne, nemá moc smysl se bavit o tom, co dál. Tím pádem za prvé:
Pokud se pozdrav a odpověď na pozdrav konají, je správné zabývat se i jejich kvalitou:
Podávání ruky (bez rukavic) pro nejbližší dobu hygienická etiketa zapovídá. Tak je třeba interpretovat následující zásadu a třikrát podtrhnout její poslední větu:
Když jsme se představili, můžeme pokročit a vstoupit do společnosti. Tady je několik cenných parametrů důstojné konverzace:
Obdobně v hromadných dopravních prostředcích:
„Vtip smí býti dokonalé jemný, aby se nikoho bolestně nedotkl. Baviti se na útraty druhých, to není vtipkování, to je společenská hrubost.“
Někomu se může zdát, že náš rádce pro návrat z korona-poustevny do společenského života byl určen především takzvaným vyšším vrstvám. Lepším lidem nebo dokonce lepšolidem. Není tomu tak.
To by bylo hluboké nedorozumění, protože: