Článek
Před úderem pandemie koronaviru by to možná znělo trochu zvláštně, dnes se dá ale bez velkých dohadů říct, že škola dětem prostě chybí. Jestli se ale některým mohlo stýskat nejen po kamarádech, učitelkách, učitelích, výuce ve třídách, ale i po budově jako takové, byli by to žáci ze Základní školy Na Hájích ve Slaném. Spíš než škola totiž vypadá jako hrad. Její věž s hodinami a strategická poloha na kopci nad městem iluzi jen dokresluje.
Jako všude v republice i ze slánského podhradí se ale na výpravu do školních lavic mohli ve středu vypravit jen prvňáci a druháci. Za sebou teď mají první tři dny konečně zase normálního vyučování ve třídách. A učitelé už vědí, kterou látku bude potřeba více procvičit nebo s některými dětmi zopakovat.
Minimálně jedna věc se ale pro děti po návratu do lavic nezměnila, a to rozvrh. Slánská ZŠ Na Hájích se totiž rozhodla během distanční výuky pokračovat podle běžného rozvrhu. To ale zase neznamená, že by děti musely trávit celé dopoledne před obrazovkou.
„Ze zpětné vazby od rodičů jsme pochopili, že u mladších i starších dětí jim jde hlavně o to, aby smysluplně trávily svůj čas. Samozřejmě nekoukají celé dopoledne do obrazovky, ale zároveň jsme vyšli rodičům vstříc a dětem jsme tak zorganizovali den,“ vysvětluje ředitelka Věra Bělochová.
Do distanční výuky tak zapojili i výchovy, ačkoliv Ministerstvo školství školám doporučilo, že se mají soustředit především na hlavní předměty, tedy češtinu, cizí jazyk a matematiku.
Učitelé byli se žáky během hodin ve spojení online, ale děti nemusely celou dobu sedět za počítačem. Společně probrali část látky, pedagogové pak zadali cvičení nebo úkoly a děti je vypracovávaly samy nebo za pomoci rodičů. Učitelé ale byli během přerušovaných videokonferencí připraveni kdykoliv poradit nebo zodpovědět dotaz.
Základní škola Na Hájích ve Slaném.
„Každou chvilku se samozřejmě ozvalo: ‚Paní učitelko?‘ Připadala jsem si trošku jako operátor, protože jsem to za dopoledne slyšela asi padesátkrát, ale k dispozici jsem byla neustále žákům, rodičům nebo prarodičům, kteří dětem také pomáhali, a všichni byli opravdu úžasní,“ popisuje třídní učitelka 2.C Kateřina Zímová.
Zapomenuté písmeno si žáci rychle najdou
Právě současné druháky koronavirové pauzy poznamenaly výrazně. Nejenže museli oželet školní docházku za celé druhé pololetí první třídy, kdy se upevňují základní dovednosti, jako je čtení, psaní a počítání, ale po měsíci a půl druhého ročníku zamířili domů zase.
Učitelka Zímová si ale pochvaluje, jak rodiče na domácí výuku dohlédli. U nejmladších žáků se totiž pedagogové bez spolupráce s nimi neobejdou. Případné drobné nedostatky teď budou děti už ve třídě dohánět.
„Žáci jsou z domova dobře připravení. Jestli je někde problém, tak částečně v psaní. Pár dětí třeba zapomnělo některé tvary velkých písmen, ale to napravíme za chvilku, protože máme přehled abecedy ve třídě a případně mohou žáci dostat i takovou malou tabulku s nápovědou do lavice,“ dodává Zímová.
Stejně jako třídní učitelka 2.C i její kolegyně, která v září přivítala novou třídu prvňáčků, upozorňuje, že větší problém než díry v probírané látce jsou zapomenuté školní návyky.
Přeci jen doma dělily děti od učitelky i spolužáků obrazovka a často i vypnutá kamera a mikrofon. Nebylo tak problém se na chvíli zasnít a neposlouchat, vytáhnout si na stůl oblíbeného plyšáka nebo pustit televizi.
„Pracovní návyky se s dětmi musíme učit zase od začátku, protože po měsíci někteří zapomněli, co děláme po příchodu do školy nebo jak se chováme ve třídě,“ popisuje učitelka Lucie Fricová s tím, že od středy s žáky veškerá pravidla zase pilují.
Učitelé získali respekt
Prvňáci, kteří by přeci jen měli nějaké mezery, mohou s rodiči využít konzultační hodiny. Učitelé jsou ale připraveni se jim individuálně věnovat například během hodin výtvarné výchovy, kdy se ostatní děti věnují samostatné práci.
Pedagogové na slánské základní škole ale nehodnotí dobu distanční výuky jen jako negativní zkušenost. Naopak vidí, že řada rodičů přehodnotila svůj vztah k učitelům, ale i obecně ke vzdělávání.
„Myslím, že rodiče teď trochu více oceňují naši práci, mají k nám větší respekt a hlavně berou vzdělávání také do svých rukou. Uvědomují si, že zodpovědnost za vzdělávání svého dítěte mají rovněž oni,“ dodává ředitelka Bělochová.
