Článek
Stalo se to zhruba hodinu před půlnocí.
Lidé se vraceli z odpolední směny, autobus ČSAD Škoda 706 RTO měl přívěs, takže jich jelo kolem šedesáti. Na přejezdu v Bezděčíně překřížil noční spoj z Mladé Boleslavi do Benátek nad Jizerou železniční trať ve stejnou chvíli, kdy tudy projížděl vlak z České Lípy do Nymburka s 200 pasažéry.
Autobusovou soupravu strhl, tlačil ji několik desítek metrů, střecha se zmáčkla až na úroveň podběhů kol.
Třiadvacet lidí zahynulo na místě, další člověk zemřel následně v nemocnici. Dalších šest lidí bylo těžce a 23 lehce zraněno.
Od neštěstí, šestého největšího na železnici v historii, uplynulo 28. července 50 let. Událost ale dosud nepřipomíná žádný důstojný pomník, jen několik metrů od přejezdu stojí zrezivělý kříž s malou deskou. Nikdo neví, kdo ho tam umístil. V den smutného výročí u něj přibyly čerstvé květiny a svíčky.
„Bůh tresce toho, kdo smrtí jim vinen jiste,“ stojí na dnes už špatně čitelné tabulce. Ta ale uvádí nesprávný počet obětí – 21.
Nejmladší oběti bylo čerstvě 18
Nejvíce obětí tragédie, dosud – po nehodě v Podivíně v roce 1950 – druhé nejhorší na železničním přejezdu, pocházelo z blízké Pískové Lhoty. Bylo jich devět. Šest pak z Benátek nad Jizerou, čtyři z Dražic a tři mrtví pocházeli z Brodců nad Jizerou.
Polovina z nich cestovala ve vlečném voze autobusové soupravy. Nejmladší obětí byla čerstvě 18letá dívka z Pískové Lhoty.
Výpovědi svědků o tom, co se stalo, se liší. Existují tak dvě verze okamžiků před osudnou srážkou.
Někteří z cestujících z autobusu vypověděli, že vůz před ní nezastavil, jiní lidé naopak vypovídají, že autobus ano, že si řidič vlaku všiml. Tomu napovídají také stopy brzdné dráhy, které na místě po nehodě byly, a tato verze je také jako konečná ve vyšetřovacím spisu. Spis zmiňuje rovněž to, že lidé před nehodou volali na řidiče, že jede vlak.
Vlak přijíždí k bezděčínskému přejezdu od mladoboleslavského hlavního nádraží z oblouku, strojvedoucí vlaku tak na přejezd vidí až na poslední chvíli. Podle jeho výpovědi, která je součástí obsáhlého vyšetřovacího spisu uloženého v mladoboleslavském archivu, si všiml otevřených závor asi pět metrů před přejezdem.
V té době jel vlak rychlostí 50 až 60 kilometrů za hodinu, strojvedoucí zahlédl kabinu řidiče autobusu. „Ihned jsem uzavřel regulátor a bezprostředně nato jsem použil rychlobrzdy. Zastavil jsem za nadjezdem asi o délku tří až čtyř vozů,“ uvedl strojvedoucí u výslechu.
Závory stáhla až po nehodě
Strojvedoucí se po nehodě podle spisu ptal závorářky, co dělala. „Mlčela a ani slovem neodpověděla,“ uvedl strojvedoucí ve své výpovědi.
Jan Juřena ze Státního okresního archivu v Mladé Boleslavi, který se nehodou zabývá, říká, že závorářku probudila až velká rána. Vyšla proto ze svého domku a ve zmatku stáhla závory.
Za viníka nehody byla tedy označena ona, spolu s ní však také řidič autobusu. Jeho vyšetřovatelé vinili, že se před vjetím na přejezd nepřesvědčil, zda nejede vlak.
Řidič však při nehodě zemřel, a tak soud odsoudil pouze závorářku, potrestal ji pěti lety vězení. Žena si ale svůj trest neodseděla celý, v roce 1972 byla propuštěna kvůli zdravotnímu stavu, trpěla rakovinou.
50 vlaků denně
Nehoda se stala na frekventovaném místě. Na dotčené trati projíždělo tehdy zhruba 50 vlaků denně, po silnici, která koleje křižovala, projelo denně asi 4000 aut. Spuštění závor tak způsobovalo dopravní komplikace, podle dobových informací se před závorami tvořila i dvoukilometrová kolona, napočítáno bylo kolem 200 aut.
Později po nehodě zmizely závory z přejezdu úplně. Vrátily se sem až v roce 2009, 40 let od tragické nehody. Trať je také dnes velmi vytížená, využívají ji mimo jiné nákladní vlaky mířící do a ze závodu Škoda Auto.
Mladoboleslavská radnice nevylučuje, že na místě postaví důstojnou památku. Místo zrezivělého kříže se špatným počtem obětí.
„Budu to brát jako podnět, poradím se s kolegy, zda je tento památník vhodný, nebo ne, a pokud by byl, tak určitě nic nebude bránit ho vybudovat,“ řekl primátor Mladé Boleslavi Raduan Nwelati s tím, že dosud město takový podnět nedostalo.
Nejvíce úmrtí na přejezdech v Evropě
Ani 50 let po jedné z nejtragičtějších nehod v české i československé historii se ale situace na železničních přejezdech příliš nezlepšila.
Jen v červenci zatím zemřelo šest lidí. Jeden na Rakovnicku, čtyři při nehodě mezi Jaroměří a Hradcem Králové a jeden v Černošicích u Prahy. Celkem letos přišlo na přejezdech o život už 19 lidí.
Z loňské zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu vychází, že na jeden milion obyvatel připadají v Česku tři úmrtí na železničních přejezdech. V Německu a ve Francii jen 0,4, v Bulharsku 0,5 a v Polsku 1,4 úmrtí. Česko je tak v tomto ohledu nejhorší zemí v celé Evropě.
