Článek
Šestitýdenní zákaz pohybu mezi okresy a povinnost nosit roušky na ulici zaznamenaly na první pohled nečekaný úspěch.
Během celého února přibývalo nových případů nemoci covid-19, v posledním únorovém týdnu, těsně předtím, než byla zavedena pravidla přísnějšího lockdownu, evidoval ministerský ústav ÚZIS denně v průměru 11 822 nových případů s úterním vrcholem téměř 16 tisíc.
„Musíme počítat s tím, že v příštím jednom až dvou týdnech dojdeme k hodnotám kolem 20 tisíc nově diagnostikovaných osob denně,“ předpověděl tehdejší ministr Jan Blatný další vývoj i v případě, že poslanci přísnější režim podpoří. Bez dalších opatření by došlo podle něho Česko až k 35 tisícům případů denně.
Růst případů se však oproti ministrovým prognózám zastavil hned první týden po vyhlášení zákazů, když se ještě zpřísněná opatření nemohla projevit.
Nový vrchol - v úterý 2. března - se sice přiblížil 17 tisícům, avšak pak už začal počet nových nemocných klesat a snižoval se stále rychleji. Denní průměr v prvním březnovém týdnu dosáhl 12 170 případů, ve druhém březnovém týdnu necelých jedenácti tisíc.
Proti epidemiologickým modelům ÚZIS i odborné skupiny BISOP to bylo o polovinu méně.
Existuje přinejmenším jedno vysvětlení, proč předpověď nevyšla.
V uplynulých měsících kopíroval nárůst či pokles nových případů covidu počet provedených PCR testů. V průběhu února zdravotníci stále zvyšovali počet testů a vrcholu 45 tisíc PCR testů denně dosáhli právě ve zmíněné úterý 2. března, kdy kulminoval počet nových nemocných.
Od té doby testů ubývá, konkrétně během dubna překročil jejich počet jen ve dvou dnech hranici 25 tisíc. Antigenních testů přibývalo až do poloviny března, v celkové bilanci však nehrají významnou roli.
Testy jsou předpokladem boje s pandemií, náhodné testování v desítkách státních i soukromých laboratoří však nemůže zachytit její vývoj. Pokud se zvýší či sníží počet nakažených, nepochybně to znamená, že se zvýšil či snížil počet PCR testů.
Z dat publikovaných ÚZIS však nejde vyčíst, jestli a do jaké míry se v populaci šíří, anebo ustupuje samotná pandemie. V důsledku ani vláda neví, na jakou pandemickou situaci reaguje, když vyhlašuje, zpřísňuje nebo uvolňuje svá opatření. Teoreticky je například možné, že březnové zpřísnění lockdownu přišlo ve chvíli, kdy už nákaza koronavirem ustupovala. Naopak sám ministr zdravotnictví Petr Arenberger dnes připouští, že předvánoční uvolnění (po snížení nových denních případů) přišlo ve chvíli, kdy o ústupu pandemie nemohla být řeč.
ÚZIS, Ministerstvo zdravotnictví ani Státní zdravotní ústav na přímý dotaz nezpochybnily, že příčinná souvislost mezi počtem testů a nakažených existuje. Přitom není k dispozici metodika, která by statistiku nově nakažených očistila od počtu použitých testů – například počet nově evidovaných případů snížila, když se víc testuje – a nabídla věrohodný obraz, jak nákaza postupuje.
„ÚZIS jenom pracuje s čísly, která dostane z laboratoří,“ vysvětluje mluvčí ministerského výzkumného ústavu Lenka Svobodová s tím, že metodiku sbírání dat má na starosti Ministerstvo zdravotnictví, případně Státní zdravotní ústav.
„Bohužel se domníváme, že dotazy mají skutečně směřovat spíše na ÚZIS,“ oponuje odcházející mluvčí ministra zdravotnictví Barbora Peterová.
„Vzhledem ke svému programu odpověď pošlu hned, jak to půjde,“ napsala pak ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková - a už se odmlčela.
Mapování epidemie pomocí PCR testů lze úspěšně hájit argumentem, že se tyto citlivější testy používají takřka výhradně pro pacienty s příznaky a při trasování jejich kontaktů. Tím si sílící epidemie vyšší počet testů sama „vyžádá“.
Když naopak oslabuje, klientů na citlivé testy automaticky ubývá. Přesto ještě záleží na tom, jak velké kapacity v laboratořích, případně kolik pracovníků na trasování stát nasadí.
Viditelným dokladem, jak počet nakažených závisí na frekvenci testů, jsou často citované statistiky o tom, že Česko má nejvíc nakažených na světě.
Z povrchního pohledu o tom není pochyb. Koncem minulého roku neměli Češi v pozitivních testech konkurenci, i když podle jiných kritérií, například zvýšení úmrtnosti v kritických týdnech, zasáhla podzimní vlna stejně tvrdě celou východní Evropu.
Počtu nakažených v rozmezí 1000-1500 na sto tisíc obyvatel za posledních čtrnáct dnů dosáhli Češi celkem v pěti týdnech minulého roku. Ještě hůře zasažené Slovinsko však nikdy nepřekročilo hranici 1100 nakažených. Poláci zůstali pod limitem 850 nakažených, Slováci 800 nakažených a Bulhaři 700 nakažených na sto tisíc obyvatel za 14 dnů.
Důvodem je fakt, že podle evropské agentury ECDC Češi koncem minulého roku testovali o čtvrtinu častěji než Slovinci, skoro dvakrát víc než Slováci a třikrát častěji než Polsko a Bulharsko. Obdobnou bilanci nabízejí předběžné statistiky z letoška.
Většina západoevropských zemí neutrpěla podzimní vlnou koronaviru tolik jako východ, proto není divu, že Česko loni testovalo také o čtvrtinu víc než Rakušané a o třetinu víc než důkladní Němci a že zvláště ve srovnání s Němci se tento rozdíl po Novém roce ještě zvětšil.
Pokud se Češi na rozdíl třeba od Poláků či Slováků dočkali v titulcích rakouských a německých novin označení „nebezpečný soused“, pak do značné míry jenom z toho důvodu, že testovali s větší důkladností.
