Sparťanský stoper Hancko: Česká liga je pro můj rozvoj fantastická

Hned na začátek se zeptám, jak to s vámi vypadá. Šly zprávy, že vás na začátku soustředění před další sezonou trápí zdravotní potíže?

Je to tak, po posledním utkání sezony, po derby se Slavií, jsem dostal injekci do kolene, kolagen a krevní plazmu. Jde o přetrvávající zranění z minulého podzimu, chronický zánět podkolenní šlachy, takže je to něco, co se léčí dlouhodobě. Stále je třeba tomu nějak pomáhat. Koleno to musí vstřebat, musí se to znova naposilovat. Cítím, že se to zlepšuje a věřím, že už na soustředění stihnu zápas.

Znamená to, že můžete už dělat prakticky všechno to, co vaši kolegové, nebo jsou tam nějaké úlevy?

Do toho zápasu jsme radši zatím nešli, ale byl jsem s nimi už ve hře, byl jsem s nimi i v nějakých ukazovačkách, byl jsem v přihrávkách, ale ještě tam cítíme, že to není těch 100 procent toho, abych mohl jít do plného souboje na hřiště. Ale myslím si, že to je otázka pár dní. Takže už jsem s nimi dělal skoro všechno, kromě toho, že jsem ve čtvrtek vynechal zápas. A že kluci měli takový lehčí regenerační trénink a já jsem měl vlastně těžký. Takže už to znovu doběhávám. A myslím, že to je otázka pár dní. A bude to v pořádku.

O vás se v posledních týdnech hodně mluvilo, protože Sparta usilovala o to, abyste zůstal na Letné i pro příští sezonu. Co to vlastně dělá s psychikou hráče, když nemá úplně jasno, jestli se bude muset vrátit do Itálie nebo jestli zůstane tady v Praze?

Tak, nebylo to moc jednoduché, taková nejistota. Ale já měl v sobě klid pramenící z toho, že se mi vydařil závěr sezony. Ta jarní část byla velmi dobrá. Na druhou stranu jsem cítil nejistotu z toho, zda se věci vyřeší tak, jak bych chtěl já. Zůstat ve Spartě. Takže z tohoto pohledu jsem byl trošku na vážkách. Přes dva týdny volna jsem to moc neřešil, pak už se začalo trénovat, pořád telefonáty, pořád všechno nejisté a už se blížil konec měsíce. A konec mého původního hostování. Chtěli jsme to mít dotažené do začátku soustředění, takže jsem rád, že se to nakonec podařilo. A už se můžu plně koncentrovat jenom na fotbal.

Už jste říkal, a já to musím potvrdit jako novinář nebo člověk, který vidí fotbal z tribuny, že se vám opravdu velmi povedl závěr sezony. A tak si zároveň říkám, jestli jste měl i pocit, že najednou patříte k lídrům týmu, že jste ten, na kterého se opravdu spoléhá?

Každý hráč to začne určitě vnímat, když se podaří nějaká série zápasů, když se o tom začne mluvit, když cítíte podporu vašich spoluhráčů, že cítí, že hrajete dobře, že vám po zápase pogratulují, všichni lidé kolem se vás začnou ptát, jestli zůstanete. Vždy, když zouvám kopačky, chci mít pocit dobře odvedené práce, že jsem tam udělal maximum a že jsem podal velmi dobrý výkon, nebo výborný. To je vždycky takový můj cíl, protože často se ten výsledek nedá ovlivnit nebo prostě je nás tam 22. Ale co se týká toho, co můžu udělat já pro tým jako jednotlivec, tak to chci mít vždy odpracované. Takže jestli se považuji za lídra nebo tak, to je těžko říct, dost mi to lichotí a jsem rád, když někdo něco takového řekne, ale určitě bych nechtěl o sobě prohlašovat, že já jsem ten lídr, to opravdu ne. A opravdu mým cílem je dokazovat to na hřišti. Spíš než někde v řečech mimo.

Já nevím, jestli se mnou budete souhlasit, ale když jsem srovnával výkony Sparty z podzimu a z jara, kdy se začala znova liga dohrávat, tak jsem viděl dva úplně jiné týmy. Protože na podzim mi přišlo, že většina hráčů vlastně ani nechce hrát fotbal, bojí se balonu, jsou nervózní, mají fakt strach z toho, že jdou na hřiště, když to trošku přeženu. Na jaře jsem viděl tým plný sebevědomých mladých mužů, kteří věřili tomu, co dělají. A zároveň to sebevědomí stoupalo i v tom smyslu: Ano, my jsme tady proto, abychom vás porazili.

Myslím, že s vámi můžu určitě souhlasit. A bylo to tak, že vlastně před každým zápasem na podzim to bylo takové, že hráči nastupovali, to můžu říct i sám za sebe, v určité obavě, jestli vyhrajeme, jestli dokážeme v Boleslavi, v Budějovicích, kdekoliv zvítězit. A věděli jsme, že to bude těžké, že to bude boj. Že prostě všichni jdou jako by proti nám. A nám se nedařilo celému týmu a bylo to těžké. Ale já jsem už mockrát zmínil, že jsem na přelomu roku cítil, že se ta parta formuje. I s Dočkym (Bořkem Dočkalem), s kapitánem jsem se o tom bavili častokrát, že prostě začneme vyhrávat, že to je otázka času a že si to musí sednout.

Tam bylo strašně moc nových kluků, z Jablonce, ze zahraničí, já jsem přišel. Dočky se vrátil po zranění a určitě se to nedá udělat hned, že to začne fungovat. Ale my jsme v trénincích postupně viděli, jak se to začíná přibližovat, jak se skamarádili ti mladí se staršími, a prostě to všechno začalo fungovat. Byla sranda. A i když se chvíli nedařilo, tak už jsem v kabině cítil, že tohle může být něco skvělého. A přitom jsem například i trošku tlačil na to, že chci hrát, i pravého stopera, když ještě nebyl prostor na levém. Chtěl jsem být součástí toho týmu a věděl jsem, že něco může dokázat. A pak už přišlo to sebevědomí. Vyšli jsme ven a věděli, že tam prostě vyhrajeme, že když budeme plnit naše úlohy, že budeme vytlačovat obranu a budeme bojovat, tak jsme věděli, že ty góly dáme. A tak to v konečném důsledku i bylo, myslím si.

Defenziva je další věc, na kterou se chci zeptat. To byl velký rozdíl oproti tomu, jak Sparta působila na podzim a na jaře, najednou jste inkasovali daleko méně branek. Bylo to tím, že trenér Kotal začal defenzivní lajnu připravovat trochu jinak?

Trenér Kotal chce mít hru založenou na dobře organizované obraně. Aby to bylo pokaždé správně pokryté. Pomohlo tomu, že se složení obrany vykrystalizovalo, pak už se neměnilo. Zlom nastal v pohárovém čtvrtfinále s Ostravou, které jsme vyhráli 5:0. V derby jsme pak bohužel dostali gól v 93. minutě, ale stále jsme si věřili. Že to tam prostě je a že za měsíc takovéto zápasy budeme zvládat a udržíme to. Pak přišla korona, trénovali jsme individuálně, pak na Strahově, když nám povolili tréninky. A myslím, že i z toho jsme těžili, že chvála bohu musím zaklepat, že nepřišla žádná zranění a že jsme dokázali rozhodnout zápasy i v druhém poločase. Ta obrana se prostě vykrystalizovala, byla, dalo by se říct, že stále stejná s malými změnami, a myslím, že to nám pomohlo v té defenzivě.

Vy jste nastupoval často s Lukášem Štětinou. Tu šéfovskou roli měl Lukáš nebo vy?

Těžko říct. Super se doplňujeme. U mě je možná víc rozhodnost, konstruktivnost, že dokážu diktovat tempo hry. Lukáš zase týmu umí pomoci při standardních situacích, je velmi silný, v přeskakování soupeře. A potom bylo krásně vidět, že když se nám začalo dařit, že on byl vždy konstruktivní, i v Dukle hrál výborně, a teď se nám to sebevědomí všem vrátilo. A on potom předváděl skvělé výkony, takže myslím, že si to tak sedlo. A hlavně že jsme se stále podporovali a před zápasem jsme se hecovali, že musíme obranu vytlačovat, musíme prostě pomáhat těm vpředu, abychom to zvládli uběhat. Takže myslím, že tohle celé nám pomohlo a že si to výborně sedlo.

Na podzim jsem měl u Sparty pocit, že když někdo udělal chybu, tak padla deka na celý tým a bralo se to jako nesmírná tragédie. Dneska když vidím zápasy vašeho týmu, tak stane se chyba, ale hned se jede dál, prostě k fotbalu a ke sportu obecně nějaká ta chyba patří, že to nemůže být něco, co vás třeba už v sedmé minutě zápasu srazí na kolena a již nevstanete.

Je to tak, já si myslím, že jsme se naučili nějak pracovat s tím, že ok, přijde chyba, ale máme nějaký svůj systém, máme něco, čemu věříme. A myslím, že to nám pomohlo v těch sériích, že jsme dokázali potom vyhrát. Dám příklad: zápas s Ostravou, míč za obranu, neměli jsme to dobře pokryté. A dostali jsme gól na 0:1 a ještě do poločasu to otočili na 3:1. Sice jsme v úvodu dostali gól, ale mužstvo přesto bylo úplně v pohodě a věděli jsme, že to můžeme v pohodě otočit.

Máte pochopitelně zkušenosti s italským fotbalem. Jak vidíte rozdíly mezi italskou a českou ligou?

Italská liga patří mezi ty top. Je tam obrovský mediální zájem. A co se týče fanoušků, to snad není nikde na světě srovnatelné s tím, jak berou fotbal tam. Chvílemi jsem si tam opravdu připadal jako megastar, protože jak tam ti lidé zbožňují fotbal… A svému klubu obrovsky fandí. V tom jsou velké rozdíly. Ale i Sparta má vynikající fanoušky, dokonce i na Slovensku. Takže i tady je skvělá fanouškovská základna. Ale co se týká potom přímo toho fotbalu na hřišti, tak myslím, že tady se běhá ještě víc, nebo je to ještě intenzivnější, v Itálii je to víc takticky nachystané, jsou to svým způsobem takové šachy, všichni vědí. co bude dělat ten druhý, mají nachystané situace na levou stranu, na pravou stranu.

V Česku vím, že útočníci mě budou 90 minut jako stopera napadat, nenechají nás vydechnout a nikdy nebudeme mít čas. Když mám dobrý dotyk s balonem, tak tím získám dvě tři sekundy a budu mít volnějšího spoluhráče. Že to není tak skvěle pokryté jako v Itálii. Ale ta intenzita, ta bojovnost, ta je myslím na vyšší úrovni. A také si myslím, že tým jako Slavie, jako Plzeň, jaké má Sparta hráče, například i jako Budějovice, Bohemians a tyto kluby, Jablonec, hrají velmi dobrý fotbal, mají velmi dobré hráče. A když k tomu připočítám tu bojovnost, tak si myslím. že pro mě jako pro mladého hráče je to na rozvoj do dalších let kariéry fantastická liga.

Slavia dokázala, že se český klub nemusí nikterak leknout toho, že dostane velké soupeře. Ať už v Lize mistrů, nebo v Evropské lize. Že se prostě i s těmi velkými dá hrát. A já právě navazuju na to, o čem jsme se už bavili, že sparťanské sebevědomí šlo nahoru, takže by asi také nemělo nastat, že když dostanete silného soupeře třeba z Anglie nebo z Německa nebo z Itálie, že by člověk měl dopředu svěsit hlavu a říct: No tak to asi nepůjde.

To určitě ne, já si myslím, že s posilami, které přišly, můžeme být ještě silnější. Bude tu vytvořena ještě větší konkurence, každý bude chtít hrát. A tohle nám může jenom prospět. Jsou to výborní kluci i do party. Předkola budou rozlosována na jeden zápas, to člověk nikdy neví. Takže proti silnějšímu soupeři to pro nás může být i výhoda. Pokud budeme výborně nachystaní, tak na jeden zápas můžeme porazit kohokoli v Evropě, no abych to zase nepřehnal, ale takový náš malý vrchol přijde hned na začátku sezony, chtěli bychom dostat tu skupinu zpět na Letnou.

A na závěr se vás samozřejmě musím zeptat, jak jste na tom s tenisem?

Tak, snažím se trénovat, když to jde. Bylo to těžké, přes tu koronu se to dalo, když se netrénovalo se Spartou, tak jsem mohl víc trénovat tenis. Baví mě to, hodně mě to chytlo. A určitě bych chtěl po kariéře hrát ještě intenzivněji. A myslím, že to je pro mě výborné i kondičně. Když máme den volna, jdu si zahrát, rád to sleduji, moc rád se o tom bavím s přítelkyní. A probíráme každý detail. Takže snažím se.

Vaše přítelkyně Kristýna Plíšková je pro vás asi dost dobrý trenér, ne?

Určitě ano, ale je těžké najít si ten čas, abychom si spolu zahráli, snažíme se občas si to ťuknout, někdy mi poradí. Oba dva jsme leváci, takže to nám celkem vyhovuje.