Sparta v bludných kruzích. K čemu jí bude odvolání trenéra Ščasného?

Nějakou tu blýskavou trofej do vitríny získala fotbalová Sparta naposledy v květnu 2014. Tehdy pod vedením trenéra Vítězslava Lavičky vyhrála ligu i domácí pohár.

Od té doby ani ťuk. A středeční porážka 0:3 v semifinále MOL Cupu, v konfrontaci s rozjetou Slavií, podtrhla fakt, že ani tentokrát Sparta žádnou trofej nepřidá a že se tedy její čekání protáhne přinejmenším do roku 2020, tedy na šest let. Což je pro klub jejích tradic a jejího rozpočtu opravdu smutné zjištění. Připomeňme, že v nedávné éře trenéra Stramaccioniho neváhala Sparta prohnat rozpočtem (či spíše komínem) 1,5 miliardy za sezonu.

Navzdory roztočení této ekonomické spirály (smrti) však Spartě v roli trenéra nepřinesl úspěch ani Andrea Stramaccioni, ani Pavel Hapal, ani Zdeněk Ščasný, který na lavičku Sparty usedl 27. července loňského roku, a to v přímé reakci na evropskou pohárovou ostudu Sparty v předkole se Suboticí.

Od té doby vedl Spartu ve 28 ligových duelech, z nichž jen 15, tedy zhruba polovinu, vyhrál. I to je pro Spartu málo. V průběžné ligové tabulce je tým až třetí. Se ztrátou propastných 15 bodů na první Slavii, 11 na druhou Plzeň. Zbývá jedno kolo základní části v Opavě. A pak 5 duelů ligové novinky, nadstavby o titul.

Útok na první dvě příčky, zajišťující kvalifikaci Ligy mistrů, se jeví jako utopie, Sparta bude ráda, když uhájí průběžně třetí pozici. To značí postup do předkol Evropské ligy, při souhře několika faktorů by hypoteticky mohla přinést i přímo účast v její základní skupině.

Ale Sparta by se měla především zamyslet, co změnit, aby její herní projev, zejména v konfrontaci s nadupanou Slavií, nepůsobil tak směšně trapně. Ostatně – o víkendu nestačila Sparta v domácím prostředí ani na Karvinou. A obránce Hanousek se po derby omlouval fanouškům, že se na to, co Sparta předvádí, musí dívat.

Co dělají ve Spartě špatně? V listopadu 2016 měl majitel Sparty Daniel Křetínský v sídle svého konsorcia EPH netradičního hosta, tehdejšího trenéra Liberce Jindřicha Trpišovského. Několik hodin spolu debatovali o fotbale a malovali si na flipchart.

V zákulisí se vypráví, že debata skončila Křetínského dotazem, za jak dlouho se v Trpišovského systému dokáží krajní obránci vrátit k vlastní brance. „To se nedá říct, záleží na situaci, na tom, jak vysoko předtím vysprintují,“ měl odpovědět Trpišovský. „Aha, takže vy to nevíte,“ měl debatu ukončit majitel Sparty.

Načež si do svého letenského klubu vybral raději italského experta Andreu Stramaccioniho. A po Trpišovském sáhla o něco později pražská Slavia. Výsledky vidíme.

Trpišovského Slavia postoupila do čtvrtfinále Evropské ligy, kde sehrála tři výborné poločasy i proti Chelsea. V lize má náskok, žene se za titulem. Hraje fyzicky náročným, agresivním stylem, který jí přináší úspěchy na domácí i evropské scéně.

Sparta si mezitím pořídila italského trenéra a spoustu zahraničních posil, které se ukázaly býti k ničemu, vyházela spoustu peněz a pak její sportovní ředitel Zdeněk Ščasný vytyčil linii „dominantního způsobu hry“.

Načež Sparta začala budovat něco jako Real Madrid po česku, pořizovala si fotbalisty s výtečnou individuální technikou jako Guélora Kangu či Nicolae Stancia, od nichž očekávala, že soupeře prostě přehrají. Nestalo se.

Ščasný se posunul na trenérskou pozici, když jako sportovní ředitel začal úřadovat Tomáš Rosický. Ale ani po zimním doplnění o Bořka Dočkala, Matěje Hanouska, Martina Haška a Švéda Davida Karlssona se žádný herní zázrak nekonal.

Sparta sice na jaře své zápasy zprvu se štěstím vyhrávala, ale zejména ve srovnání s propracovaným herním systémem Slavie bylo patrné, jak Sparta víceméně improvizuje, spoléhá na zmíněné individuální kvality, po Stanciově odchodu především Kangovy, ani vysněný Dočkal jí kvůli zdravotním problémům příliš nepomohl.

Ze zákulisí pronikaly zprávy o tom, jak se v kabině a v přípravě týmu rozmáhá pohodlnost, jak všechno flinká útočník Tetteh, jak se vytrácejí zbytky Ščasného autority.

Při ztrátách v lize se Sparta upínala alespoň na domácí pohár, kde se štěstím, po penaltových rozstřelech, postoupila v Opavě i Teplicích. Semifinálová konfrontace se Slavií ale tuhle vějičku falešné naděje sfoukla. Navzdory tomu, že Slavia odehrála v porovnání se Spartou na jaře i šest evropských pohárových zápasů a speciálně její dubnový program byl velmi náročný a zahuštěný, přesto přefrčela lenivou, zoufalou Spartu v první řadě fyzickou silou, nasazením, atletičností.

Sparťanská sázka na postavou malé míčové kouzelníky v rámci českých soutěží úspěch neslavila. Ve fyzicky nadupané lize měla Sparta obvykle problémy v utkáních hraných na hřištích soupeřů, průběžně propadává při standardních situacích, kdy jí chybí výškové centimetry i síla.

Pokud bychom na Ščasného éře hledali něco pozitivního, pak musíme jednoznačně vyzdvihnout skutečnost, že v základní sestavě začal nastupovat šestnáctiletý supertalent Adam Hložek, zkraje jara dostal k lize „čuchnout“ i mladý stoper Dominik Plechatý.

Kam Sparta vykročí dál? Na místě je obava, že dokud jisté věci neprohlédne a nepochopí majitel klubu Daniel Křetínský, může angažovat třeba Pepa Guardiolu – a zase bude třetí a v předkole vypadne s nějakou Suboticou.

Sportovní linii musí určovat jeden člověk, a to sportovní ředitel. Tím je Tomáš Rosický. Dokud mu do toho bude „fušovat“ majitel a jeho suita, dokud bude v přestupové politice hrát roli otázka, kdo kde shrábne nějakou provizi a podobně, Sparta se neposune ani o milimetr.

A Sparta musí lépe fungovat i na jiných pozicích než ve sportovním úseku, musí být funkční jako celek. Mnozí lidé ve vedení Sparty fotbal bohužel absolutně nechápou, nerozumí jeho zákonitostem, jsou úplně mimo.

Pro ilustraci: Legendy Sparty si velmi pochvalovaly, že je na nedávné ligové derby pozvala… Slavia. Na Letné něco takového prostě nikoho nenapadne.

Naopak generální ředitel Sparty František Čupr na zmíněné ligové derby údajně nedorazil s vysvětlením, že musí hlídat děti.

A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Takhle se fotbal prostě nedělá.

A byť to tak fanouškům možná nepřijde, všechny tyhle polovičatosti se přenášejí i do kabiny A-týmu a na hřiště.

Pro zápas s Opavou byl vedením ligového mužstva pověřen Ščasného asistent Michal Horňák. Bývalý úspěšný hráč Sparty a vicemistr Evropy z roku 1996, posléze kouč juniorky, patrně povede letenský tým i v nadstavbě. Protože za Ščasného samozřejmě Sparta žádnou náhradu připravenou nemá.

A další budoucnost má jistě řadu variant: Když se bude Horňákovi dařit, třeba zůstane. Nebo může Sparta povolat Martina Haška z Bohemians. Nebo Václava Jílka z Olomouce. Mladé trenéry, s nimiž dříve pracoval Jaroslav Hřebík, šéf sparťanské mládeže. Nebo Tomáš Rosický přivede trenéra ze zahraničí. Nebo to dopadne úplně jinak.

Ale ono je to v zásadě jedno. Dokud Sparta nezačne fungovat jako fotbalový klub, a ne jako zábavná volnočasová kratochvíle jejího majitele a jeho spolužáků a kamarádů, lepší to nebude.