Sparta tančí nad propastí. Odvrátí třetí sezonu bez Evropy v řadě? Pokud ne, budoucnost není světlá

Pražské Spartě poměrně reálně hrozí, že se potřetí v řadě nedostane do skupiny evropského poháru. Konkrétně do skupiny Evropské ligy. Už totiž musíte být i krapet pamětníkem, abyste měli ve vzpomínkách sezonu 2005/06, kdy se na Letné hrála naposledy i Liga mistrů.

Přitom to ještě v 82. minutě utkání s Trabzonsporem vypadalo na mnohem nadějnější úvahy před odvetou. A to proto, že Sparta vedla 2:0 a zejména v prvním poločase utkání předvedla opravdu kvalitní výkon. Soupeři dávala na trávníku doslova „čočku“, byla jasně lepší. Jen to nedokázala dostatečně zúročit a náležitě svou převahu přenést na výsledkovou tabuli.

A pak přišly poslední minuty… A soupeř srovnal z 0:2 na 2:2. Načež, obrazně řečeno, obloha nad Letnou opět poněkud potemněla.

Sparťany čeká ještě (přinejmenším) 90 minut odvety v Turecku. Jak už jsme nastínili, Jílkovi svěřenci ukázali i sami sobě, že co do výkonnosti a rozehranosti teď na Trabzonspor mají. Jenže náskok si bohužel z Prahy přivezou nulový, budou muset hrát na vítězství. A to bude v divokém kotli stadionu v Trabzonu, kde domácí nejspíš fotbalově o dost povyrostou, sakra těžká práce.

Prostředí se každopádně od toho pražského bude lišit zcela diametrálně, protože na Letné se ve čtvrtek muselo z nařízení UEFA hrát před prázdnými tribunami. Což byl důsledek hříchů sparťanských fanoušků z časů minulých, zejména z loňských zápasů proti Subotici.

Chyby minulosti si s sebou Sparta táhne pořád. Vinou špatných personálních rozhodnutí si například svou výplatní listinu zatěžuje spoustou jmen, jež patrně nemá v úmyslu využívat (Ben Chaim, Mandjeck, na lavičce sedí Kaya, který bere 3,5 milionu korun měsíčně). I seznam dlouhodobě zraněných hráčů Sparty je dlouhý jako týden před výplatou (Kadlec, Dočkal, Panák, Frýdek, Pulkrab, Drchal…) Operace asi čeká Zahustela, trénovat začíná Vindheim, v béčku se zahřívá Lischka a zrovna onemocněl mladý Hložek.

Ostatně sparťanský lazaret si můžete prohlédnout zde, ten na zápas s Trabzonsporem vpuštěn byl:

Jakou to má souvislost se zápasem proti Trabzonsporu? Třeba takovou, že navzdory svému košatému kádru najednou trenér Jílek zjistí, že nemá nikoho typologicky vhodného na vystřídání. Což se projevilo poměrně intenzivně.

Zápasy se zavřeným hledištěm jsou opravdu podivné. Na stadionu bylo všehovšudy méně než 500 lidí, kteří se po dobu zápasu těšili patrně nejzajištěnějšímu bezpečí v republice. Být totiž u vstupu na stadion ještě rámy detekující kov, pak by si nejspíš četnost „sekuriťáků“, důkladnost kontroly dokladů, jakož i osobních prohlídek tentokrát nejspíš opravdu nezadaly s ostrahou Bílého domu ve Washingtonu.

Je vážně nezvyk, když na Spartě na novinářské lávce slyšíte po celou dobu utkání do poslední slabiky referát rozhlasového kolegy, který sedí pěkných pár metrů od vás. A ani k tomu nepotřebujete rozhlasový přijímač.

Hráči si pak mohli dosyta užít četných taktických pokynů od střídaček, hluk hlediště je tentokrát přehlušovat nemohl.

A sparťané hráli takticky skvěle. Jejich vysoký presink dělal rozehrávce tureckého týmu obrovské problémy. Sparťané odebírali Trabzonsporu spoustu míčů už na jejich polovině, jejich převaha byla opravdu velká a zásadní. Byl to poločas na 3:0 nebo 4:0. Jenže sparťané do poločasu zužitkovali, zásluhou Kangova rohu a Costova zakončení, jedinou příležitost. A to bylo málo, jak se ukázalo později.

Mrzelo hlavně Trávníkovo břevno z úvodu utkání a Tettehovo nepovedené zakončení ze závěru půle. Při větším klidu a přesnosti mohlo být i samotných příležitostí mnohem víc.

Na Trabzonsporu bylo patrné, že v Turecku ještě ligová sezona nezačala. Z nerozehranosti a pod sparťanským tlakem kupil soupeř spoustu chyb, kazil jednoduché přihrávky, odevzdával míče. Svému mužstvu bezpochyby scházel ofenzivní středopolař Jusuf Yazici, který pár dní před utkáním za 16,5 milionu eur odešel do Lille.

Naopak nic světoborného nepředváděl John Obi Mikel (bývalý hráč Chelsea), který hrál za Trabzonspor úplně poprvé, nepouštěl se za hranice běžné „údržby“ a o poločase uvolnil místo norskému útočníkovi Alexanderu Sorlothovi, který teď v létě přišel z Crystal Palace. A hru svého nového týmu i na Letné viditelně zkvalitnil.

Individuálně nejlepší hráč na hřišti, sparťan Guélor Kanga, sice střelou ze střední vzdálenosti vylepšil skóre na 2:0, domácí ale pozvolna takříkajíc povolovali dosud pevně utažené šrouby. Ustupovali postupně od presinku. A i hranice jejich obranného bloku začala postupně couvat k vlastní brance. Což se Spartě v kombinaci s hrubými chybami v bránění, které opakuje zas a znovu, stalo v tomto utkání osudným.

Doma z 2:0 na 2:2. To už se Spartě přihodilo třeba v jednom z jejích klasických traumat, v červenci 2013 ji takhle zaskočil podprůměrný švédský Häcken. Ten tehdy na Letné skóroval v 69. a 77. minutě.

To Trabzonspor si vše nechal na samotný závěr. Gólovou střelu v akrobatické pozici předvedl v 83. minutě Ekuban, který v létě přišel z Leedsu, v 89. minutě by rozesmutněl ochozy, kdyby na nich někdo byl, už zmíněný Sorloth.

Načež se ve sparťanském trenéru Václavu Jílkovi logicky musely smísit dva myšlenkové proudy. Těšil ho výborný výkon Sparty po velkou část utkání. A zdrtily ho individuální chyby, které přinesly dva inkasované góly.

Trochu ho zaskočilo, že se ho v souvislosti s prvním inkasovaným gólem novináři ptají na Kozákovu chybu při bránění Ekubana. „Kozák měl pokrývat prostor, tohle měl osobně bránit Hašek, ale ještě se na to musím podívat,“ poznamenal trenér jílek. Hašek stál od Ekubana vzdálen asi dva metry. Těsněji poblíž Ekubana, fotbalisty s ghanským i italským pasem, se vyskytoval Kozák. A ať už ho měl dle systému hlídat kdokoli, podstata se nezměnila. K technicky náročnému střeleckému pokusu dostal Ekuban spoustu času, místa i prostoru, nikdo ho nerozhodil natolik, aby svou střelu, navíc přesnou, provést nemohl. Bohužel.

Branka na 2:2 Jílkovýma očima: „Ztratili jsme kompaktnost v hlubokém bloku, přitom tam bylo snad 9 hráčů pod míčem.“ Převedeno do češtiny: stačilo, aby Štetina nesmyslně povystoupil – a balon se dostal k Sorlothovi, který byl zčistajasna s Costou v souboji jeden na jednoho, A vyhrál ho.

Jílek připustil, že vzhledem k náročnému presinkovému způsobu hry začaly jeho týmu postupně ubývat síly. Dodejme, že velmi výrazně, což se v závěru prostě projevilo. Sparta úplně ztratila aktivitu, sílu fyzickou i psychickou. Závěr zápasu nezvládla po všech směrech. Projevila se i její nevyzrálost, nezkušenost této sestavy s evropskými poháry. Byť to bude možná znít nepopulárně: pokud už jí nezbývala síla, měla už závěr zápasu nějak rozkouskovat, rozmělnit, prozdržovat. Nestalo se.

A s úbytkem fyzických sil samozřejmě úzce souvisí problematika střídání. Na některých hráčích bylo už kolem 70. minuty jasně patrné, že toho mají dost. Jak Trávník, který dal v první půli opravdu spoustu sil do presinku, tak i Tetteh, o jehož nizoučké tréninkové morálce se tradují legendy. Zápas s Trabzonsporem každopádně ukázal, že v jeho případě se jakákoli zápasová minutáž na hřišti nad 60 minut dá vykládat pomalu jako zločin proti humanitě.

Přesto ho Jílek nechal šourat se po hřišti až do 80. minuty, Trávníka sundal o sedm minut později. Otázka, zda neměl střídat dříve, trenéra Jílka viditelně poněkud zaskočila. Následně ji pak označil za spekulativní.

„My jsme střídat nechtěli. Ono moc nebylo kým. Hložek nám onemocněl, tak jsme na lavičku dali Juliše, který ale před dvěma dny hrál v zápase rezerv s Bayernem Mnichov. Pak tam byl Karlsson, který v týdnu netrénoval a tři stopeři. Ano, potřebovali jsme oživení ve středu pole, ale na tu pozici jsem nikoho typologicky vhodného k dispozici neměl.“

Sparta teď potřebuje v Turecku zvítězit nebo uhrát remízu s vysokým počtem gólů (3:3, 4:4…). Při výsledku 2:2 by šel zápas do prodloužení. Případná prohra či remízy 0:0 a 1:1 znamenají vyřazení. A to by bylo pro Spartu nepříjemné, protože už by se jí do pětiletého klubového koeficientu počítaly 3 sezony, v nichž neuhrála prakticky nic. Zatímco teď má nejlepší koeficient ze všech českých klubů, blíží se doba, kdy se jí začne snižovat. Sparta přestane být při losech nasazená. A to by byl velký problém.

Pokud Sparta v Trabzonu zaváhání ze závěru utkání na Letné napraví, čeká ji v play off Evropské ligy lepší z dvojice Craiova – AEK Atény. Řecký celek vyhrál včera v Rumunsku 2:0, takže postup už má napůl v kapse on.

Co se týče dalších českých zástupců v úterních bojích předkol Evropské ligy, bohužel nutno konstatovat, že Viktoria Plzeň pokračovala ve svých nepřesvědčivých vystoupeních na hřištích soupeřů. Když do toho zahrneme i únorový neúspěch v Záhřebu (0:3), není ani nedávný letní výsledek ze stadionu Olympiakosu Pireus (0:4) a čerstvá prohra 0:1 v Belgii s Royalem Antverpy nijak zvlášť povzbuzující.

Lépe řečeno, výsledek uhraný v Bruselu na Stadionu krále Baudouina je pro Viktorii ještě relativně příznivý, vzhledem k tomu, jak ji zejména v první půli soupeř – až nečekaně – přehrával.

V jistých kruzích se v Česku stalo poslední dobou módou ohrnovat nad belgickou ligou nos. A nositelé tohoto názoru asi mohli být celkem překvapení z toho, jak čtvrtý celek belgické soutěže s českým vicemistrem cvičí.

Věřme, že v domácím prostředí se Plzeň pochlapí a v boji o Evropskou ligu ještě vyzve lepšího z dvojice Mariupol–Alkmaar. Na Ukrajině se ve čtvrtek tyto celky rozešly s výsledkem 0:0.

Zatímco Antverpy nemohly hrát na svém vlastním stadionu, protože ho UEFA neuznala pro své soutěže způsobilým, rumunský celek FCSB (dříve slavná Steaua) si pozval Mladou Boleslav do Giurgiu, protože na velkém stadionu v Bukurešti zrovna koncertovala Metallica.

Hlavním sólistou utkání s FCSB byl každopádně brankář hostí Jan Šeda, který spolu s odolným břevnem svojí branky zařídil remízu 0:0, která bezpochyby ještě zhoršila náladu excentrického milionáře Becalliho, který rumunský klub vlastní. A v podstatě i trénuje.

Mladá Boleslav v Rumunsku pozorně bránila, podala výborný výkon. A vyprodukovala dokonce i dvě střely, které neměly daleko ke gólovému efektu.

Případný postup přes FCSB by pro Mladou Boleslav znamenal úspěch desetiletí. Od Evropské ligy by ji pak dělil už „jen“ dvojzápas s portugalskou Vitórií Guimaraes, která v Lotyšsku porazila tým Ventspils 3:0 a už si play off soutěže těžko nechá uniknout.