Španělští pěstitelé kácejí staleté olivovníky, snaží se snížit náklady

Sto let staré olivovníky pěstitelé kácejí, následně je rozprodávají jako palivové dřevo či dekorace do zahrad. Tak dopadají historické stromy, které po generace produkovaly tradiční španělský olivový olej. Informaci přinesla španělská veřejnoprávní televize a rozhlas RTVE.

Někteří výrobci olivového oleje ve Španělsku totiž dávají přednost mladším, tedy produktivnějším stromům. Doufají, že tím docílí nižších nákladů na výrobu.

V uplynulých letech se toto odvětví španělského průmyslu dostalo do velkých problémů. Po propadu celosvětových cen olivového oleje postihla španělský olivový trh cla uvalená ze strany Spojených států. Ta činila podle serveru The Guardian 25 procent.

Poté, co se ceny výrazně propadly, se průmysl začal pomalu zotavovat. Někteří výrobci ale mají stále problém se z krize vymanit. Ceny však zůstávají stále nižší než v roce 2018.

Nestabilita dohnala některé pěstitele oliv k pomyslnému zlomení hole nad staletými stromy, které po generace produkovaly tradiční olivový olej. „Škoda těchto staletých olivovníků,“ uvedl pro stanici RTVE Juan Antonio Galindo, majitel 40hektarové farmy poblíž města Sevilla. „Musím je ale pokácet, jen tak mohu přejít k intenzivnější produkci oleje. Ten rozdíl je obrovský,“ dodal.

Galindo předpokládá, že tento krok sníží náklady na výrobu o 70 procent. Mnoho pokácených stromů lze sice prodat jako dekoraci do zahrad, Galindo však o tom pochybuje. Podle něj budou využity spíše k topení. „Je hrozné se s nimi rozloučit, je to rána. Ale peněženka je také důležitá,“ vysvětlil. Jeho farma má tradici tři generace. Galindo však část produkce modernizoval na intenzivní.

Rafael Pico předsedá španělské asociaci vývozců olivového oleje. Ten tvrdí, že až 70 procent výrobců olivového oleje funguje v malých provozech, které často spoléhají na tradiční metody výroby. Podle Pica dojde nevyhnutelně k restrukturalizaci tradiční výroby, kterou přerůstá intenzivní moderní farmářství. Odkázal se tak na intenzivní produkci olivového oleje v Austrálii a Spojených státech. „Pokud takoví pěstitelé způsob výroby nezmění, nebudou nadále součástí trhu,“ dodal předseda Pico.

Více než polovina půdy v EU, na které rostou olivovníky, je právě ve Španělsku. Představuje přes dva a půl milionu hektarů, což je 55 %.

Celosvětová konkurence bude pravděpodobně narůstat poté, co Evropská unie a Spojené státy uzavřely dohodu o dočasném pozastavení cel na španělský olej. To je mimo jiné součástí odvetných cel, která zavedl úřad bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Zatímco někteří výrobci olivového oleje dali přednost masové produkci, není to však zatím podle Cristóbala Cano většinový přístup. Ten je členem svazu malých zemědělců a chovatelů dobytka (Unión de Pequeños Agricultores y Ganaderos), který snoubí zhruba osm tisíc drobných zemědělců v zemi. „Není to zdaleka většina výrobců, kteří by se staletých stromů zbavovali,“ řekl Cano.

Někteří pěstitelé se na druhou stranu přiklonili k ochraně jedinečnosti nejstarších španělských olivovníků. Od valencijské obce Traiguera až po jihošpanělské město Casabermeja výrobci oleje využívají právě tradiční metody. Výsledné oleje jsou produktem právě těchto historických stromů.

Katalánští zákonodárci minulý rok tuto iniciativu podpořili, odhlasovali posílení ochrany nejstarších stromů v regionu. Tento zákon je podobný valencijskému, který vešel v platnost již v roce 2006.

„Změna výroby z tradiční na superintenzivní není jediným způsobem výdělku,“ uvedl Cano s tím, že je nutné do rovnice zařadit také sociální a environmentální hlediska.

„Tato trojitá udržitelnost je cesta, které bychom měli dosáhnout. Domnívám se, že jsou si pěstitelé oliv dobře vědomi, že naše budoucnost spočívá v odlišnosti našich olejů,“ vysvětlil. „Dále je také klíčové sdělit zákazníkům sociální a ekologické dopady, který jsou ve hře s každým vyrobeným litrem oleje.“