Soukromých škol bude v Česku ubývat, říká zakladatelka VŠFS

Bohuslava Šenkýřová je zakladatelkou Společenství škol, které zastřešuje Montessori kouzelné školky a školy, Bankovní akademii, tedy osmileté všeobecné gymnázium a střední odbornou školu, a Vysokou školu finanční a správní.

Před lety začínala budovat první školu se 17 miliony. Dva miliony z toho tehdy investovali do marketingové kampaně, čímž vzbudili velký poprask a kritiku veřejnosti, ale reklama účel splnila. První ročník otevřeli pro 335 studentů a po dvou letech se dostali do černých čísel.

„Dneska už bych tu školu nezaložila, to říkám upřímně. Podmínky se za 26 let neskutečně změnily. Dneska, pokud jde o univerzitu, skoro není šance, aby vzniklá nová škola,“ připouští Bohuslava Šenkýřová. Náročným úkolem je nové školy nejen rozjet, ale i udržet. Největší výzva je to pro majitele soukromých středních škol.

„Největší poptávka je po mateřské a základní škole, kde vyučujeme metodou Montessori, a je bilingvní. Nejkomplikovanější situace je asi na střední škole, protože středních škol je opravdu hodně a žáků relativně málo, takže školy pořád bojují o přežití,“ komentuje aktuální stav soukromého školství Šenkýřová.

Soukromé školy v Česku napříč vzdělávacími stupni se potýkají hned s několika totožnými problémy. Chybí kvalitní a vzdělaní učitelé, zvlášť některých konkrétních aprobací, jako jsou češtináři, matikáři, fyzikáři či tělocvikáři. Vývoj demografické křivky obyvatelstva navíc dokazuje, že na některých vzdělávacích stupních ani nemůže být dostatek studentů.

Zvlášť soukromé vysoké školy bojují s dalším tlakem, a to na splnění podmínek akreditace, které jsou i podle Šenkýřové stále přísnější. Nabídka škol by se tak mohla v budoucnu zredukovat.

„Platnost starých akreditací končila z 95 % v prosinci a ty školy, které nemají nové akreditace, nemohou od září nabírat nové studenty. Myslím si, že trh se soukromými školami v příštích letech prořídne a je to dobře,“ dodává podnikatelka.

Se stále se zvyšujícími platy učitelů státních škol navíc hrozí, že soukromé školy budou muset zdražovat školné, aby vyhověly požadavkům učitelů soukromých škol, kteří rovněž žádají vyšší platy.

„Já bych kvalitním učitelům dala určitě hodně, ale nejsou všichni kvalitní, takže si myslím, že to je opravdu na hraně. Mnohem větší pravomoci bych dala řediteli, aby si on sám rozhodl, jak chce pedagogy odměnit,“ říká Šenkýřová.

Hlavním zdrojem financí u soukromých škol zůstává školné. Jenže jen minimum soukromých univerzit má více než tisícovku studentů. Každý úbytek posluchačů je proto znát. Šenkýřová ale upozorňuje, že je mylné myslet si, že jsou studenti na soukromých školách uměle drženi, aby platili školné.

„To je taková celkem mylná představa, že si škola může dovolit držet žáky nebo studenty, kteří na to nemají, jenom proto, že jí zaplatí školné. To by byla medvědí služba. Cenný není jen student, ještě cennější je kvalitní absolvent. Reference je nejčastější zdroj, na základě kterého se k nám studenti hlásí,“ vysvětluje Šenkýřová, podle které je úbytek na některých studijních programech VŠFS i 40 až 50 procent.

Další finanční zdroje do soukromých škol mohou přitéci v rámci různých grantů, o které musí školy soutěžit, případně od partnerů ze soukromé sféry nebo třeba od absolventů, kteří školy čas od času podpoří, a to nejen finančně. Na soukromých školách funguje větší provázanost s byznysovým světem, kde si studenti mohou už během studia vyzkoušet reálnou práci v oboru.

Vysoká škola finanční a správní v čele s Bohuslavou Šenkýřovou investovala v poslední době desítky milionů korun z vlastních zdrojů do nových kampusů. Tato investice se zvlášť vyplatila začátkem letošního roku, kdy se po světě začal šířit nový koronavirus.

VŠFS má totiž 90 čínských studentů, polovina jich na Vánoce odcestovala do vlasti a po návratu museli zůstat 14 dnů v karanténě. Strávili ji právě v ubytovacích zařízeních nového kampusu. První studenti už karanténu opustili, někteří se ale teprve budou do České republiky vracet. Škola jim proto nastavila individuální plány a prodloužila semestr, aby ho mohli v klidu zvládnout.

Další rozšiřování škol nebo oborů už ale Bohuslava Šenkýřová nemá v plánu. Naopak se pomalu rozhlíží po svém nástupci. Prodat školy a užít si peněz v důchodu však v plánu nemá.

„Stejně jako školy vznikaly postupně, i můj odchod by se měl odehrát postupně. My jsme v podstatě rodinná firma a já absolutně neuvažuji o tom, že bychom se prodali,“ říká Šenkýřová. Nevylučuje variantu, že by nový nástupce mohl vzejít přímo z její rodiny.