Článek
Rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana o nejmenování fyzika Ivana Ošťádala profesorem nebylo v souladu se zákonem. Dnes to stanovil soud, který rozhodnutí zrušil a věc vrátil prezidentovi k dalšímu řízení. Vyhověl tak žalobě, kterou společně podali Ošťádal a Univerzita Karlova (UK). Verdikt je pravomocný. Prezidentův právník Marek Nespala novinářům řekl, že pravděpodobně podá kasační stížnost a že si nemyslí, že by Zeman Ošťádala na základě dnešního rozsudku jmenoval.
Zeman ve zrušeném rozhodnutí argumentoval tím, že univerzita nevedla řízení o Ošťádalově jmenování řádně, protože přešla nesoulad jeho styků s komunistickou Státní bezpečností a etického kodexu školy. Napsal, že profesor má být autoritou a osobností reprezentujíci nejvyšší, i morální kvality a že takovou osobností Ošťádal není.
„Prezident posuzuje správnost postupu vedoucího ke jmenování profesorem, nikoliv však vhodnost kandidátů jako takových. Tato pravomoc náleží vysoké škole,“ zdůraznila předsedkyně senátu pražského městského soudu Ludmila Sandnerová. Zeman podle ní zasáhl do autonomie UK. Právě škola nese podle soudkyně odpovědnost za volbu kandidátů, nikoliv prezident.
„Není namístě, aby žalovaný (prezident) činil svá vlastní šetření a shromažďoval o navrhovaných uchazečích vlastní poznatky. (…) Žalovaný objektivně nemůže disponovat odborností ve všech oborech, v nichž dochází ke jmenování profesorů vysokých škol,“ doplnila Sandnerová.
Spor se táhne už od jara roku 2015, kdy Zeman odmítl podepsat jmenovací dekrety Ošťádala a historika umění Jiřího Fajta z UK a Jana Eichlera z Vysoké školy ekonomické. Justice mu Ošťádalův a Fajtův případ vrátila k novému - nyní zrušenému - rozhodnutí, jež učinil v listopadu 2018. Opřel se v něm o stanovisko soudu, že prezident je povinen návrhu na jmenování vyhovět, ledaže by zjistil, že jmenovací řízení bylo zatíženo vadami, které by mohly mít vliv na jeho výsledek.
Škola si za provedeným řízením stojí s tím, že jmenování doporučily vědecké rady při tajném hlasování. Soud jí dal za pravdu. „Posouzení morálních vlastností uchazeče, respektive neposouzení některých morálních vlastností vědeckou radou nelze považovat za porušení procesního postupu v řízení ke jmenování profesorem,“ konstatovala Sandnerová.
Právník Hradu Nespala podotkl, že pokud by prezident musel jmenovat každého uchazeče o profesuru, byl by jen „ceremoniářem, automatem na podpisy a v lepším případě jakýmsi notářem“. „Těžko lze po prezidentu republiky jako nejvyšším výkonném orgánu a nositeli suverenity chtít, že když se poté, kdy proběhne ten proces, dozví něco, co toho uchazeče vlastně vylučuje, aby to automaticky podepsal a byl s prominutím za blbce,“ řekl novinářům.
„Prezident věren svému slibu, že bude zastávat svůj úřad podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, prostě nemohl tomuto návrhu vyhovět,“ dodal. V rozhodnutí Zeman poukazoval na to, že o Ošťádalově dlouholeté spolupráci s StB svědčí svazek zachovaný v Archivu bezpečnostních složek. Fyzik už dříve přiznal, že StB poskytoval krycí adresu, kam si nechala zasílat zahraniční korespondenci. Uvedl k tomu, že byl mladý a naivní.
Obdobnou správní žalobu podala Univerzita Karlova i v případě Fajta. Termín jejího projednání zatím soud nestanovil.
