Článek
Žalobu na Heimstaden Czech a RPG Industries, dva právní nástupce Bakalových firem, podala před časem společnost Serbina Consulting, za níž stojí finančník a minoritní akcionář OKD Pavol Krúpa.
Serbina převzala údajnou pohledávku po jedné z nájemnic bytů, jež byly kdysi součástí těžební skupiny OKD. Krúpou kontrolovaná firma se snažila po Heimstaden Czech (ta dnes bývalé hornické byty vlastní) a RPG Industries (společnost, jejímž prostřednictvím Bakala a jeho partneři v roce 2004 kupovali skupinu OKD), vysoudit 856 tisíc korun jako odškodné za to, že byt byl spolu s ostatními 44 tisíci bývalých hornických bytů prodán a nájemnice tak přišla o šanci na jeho přednostní odkoupení.
Argumenty: privatizace a Bakalova slova
Žaloba argumentovala privatizační smlouvou z roku 2004, podle níž se s byty nemělo obchodovat. A dávala nájemníkům předkupní právo pro případ, že by se je noví majitelé rozhodli prodat. Vágně formulované podmínky ale vůbec nepočítaly se situací, že OKD nejprve oddělí od původního holdingu a později prodá celý bytový fond, nikoliv jednotlivé domy nebo dokonce bytové jednotky.
Pokračující spory kolem OKD
Kauza „24 miliard“
OKD žaluje Zdeňka Bakalu a bývalou vlastnickou firmu dolů NWR o 24 546 499 252 Kč. Podle žaloby se o tuto sumu bezdůvodně obohatili na dividendách v letech 2006-2012, za něž OKD ručila. Soud kauzu zatím neprojednával.
Kauza „12 milard“
Insolvenční správce Lee Louda žaluje NWR, Zdeňka Bakalu, jeho partnera Petera Kadase a firmy BXR Group Limited a CERCL Mining B.V. o 12 mld. Kč, jež byly vyplaceny na dividendách ze zisku OKD. Tutéž pohledávku uplatňovali právníci OKD také u likvidátorů firmy NWR, londýnský soud nárok zamítl. Český soud kauzu dosud neprojednal, zdržela ji výměna soudkyně pro podezření z podjatosti.
Kauza „Citibank“
Spor se vede o právoplatnost finančních záruk, poskytnutých skupinou OKD při restrukturalizaci dluhů mateřské firmy NWR, v roce 2014. Správce Lee Louda žaluje Citibank, NWR, NWR Holdings. Naopak Citibank žaluje Loudu kvůli popření záruk. Krajský soud v Ostravě v první instanci loni rozhodl ve prospěch Citibank a NWR. Louda, státní zástupce a OKD se odvolali, odvolací soud bude rozhodovat v září.
Krúpovi právníci kromě toho připomínali slova samotného Zdeňka Bakaly, který po vstupu do uhelné firmy před patnácti lety opakovaně v médiích prohlašoval, že zvažuje prodej hornických bytů jejich nájemníkům za zvýhodněnou cenu. Tak, jak to tehdy běžně dělaly obce i některé soukromé firmy.
Požadovanou částku právníci žalující strany vyčíslili jako rozdíl mezi obvyklou tržní cenou zmíněného bytu a sumou, za kterou jej podle jejich výkladu privatizační smlouvy měli mít nájemníci možnost přednostně odkoupit. Což mělo být v průměru jen 40 tisíc korun za byt.
Kromě toho Serbina žádala dalších 100 tisíc korun jako kompenzaci za nemajetkovou újmu, konkrétně za „ztrátu štěstí bydlet ve vlastním bytě“.
Vzkaz pro tisíce lidí
Pokud by Serbina u soudů svůj nárok obhájila, mohl se z kauzy stát precedens, týkající se dalších desítek tisíc nájemníků bytů po OKD. Ti by totiž mohli vznášet u soudů podobné požadavky a na Ostravsku by se rozjela obří odškodňovací kauza. Navíc by posílila pozice Pavla Krúpy, který kvůli OKD vede proti někdejším privatizátorům dolů a jejich nástupnickým společnostem celou sérii sporů.
Už v dubnu loňského roku ale Okresní soud v Ostravě žalobu Serbiny zamítl a naopak jí uložil, aby oběma žalovaným firmám zaplatila náklady soudního řízení. Letos v červnu pak verdikt potvrdil odvolací krajský soud, jak jako první informoval server Hlídací pes. Podle soudů pohledávky, které nájemnice a po ní Serbina Consulting uplatňují, vůbec neexistují. Plyne to z textu privatizační smlouvy, uzavřené roku 2004 mezi majiteli OKD a Fondem národního majetku, jejíž smluvní stranou – jak se v rozsudku zdůrazňuje – nájemnice ani nebyla.
„Povinnost vlastníka bytového fondu OKD nabídnout předmětné byty k prodeji nájemcům těchto bytů byla vázána na splnění dvou předpokladů, a to za 1., že byty budou rozčleněny na bytové jednotky, a za 2., že se jejich vlastník rozhodne tyto bytové jednotky prodat. Ani jeden z těchto předpokladů dosud nenastal, přičemž ze smlouvy neplyne pro vlastníka bytového fondu ani povinnost tyto předpoklady splnit,“ píše se v rozsudku.
Odvolací Krajský soud v Ostravě přitom zdůrazňuje, že si „je vědom společenského významu této kauzy zasazené do kontextu s privatizací majetku OKD a provázanosti s osobou Zdeňka Bakaly“. Je však podle něj nutno odlišovat jasně vymezený předmět soudního řízení od osoby Zdeňka Bakaly a jeho osobních projevů, tedy slibů zveřejňovaných médii.
Nešlo o veřejný příslib
„Projev Zdeňka Bakaly o přípravách prodeje bytů nájemcům neměl povahu veřejného příslibu ve smyslu § 850 obč. zák. a takový příslib neučinil ani žalované,“ zdůrazňuje se v rozsudku.
A pokud nebyl Bakala povinen byty nabídnout nájemníkům ke koupi, nemohlo dojít ani k porušení povinnosti tuto nabídku dodržet. „Nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že prodej sta procent obchodního podílu společnosti (která hornický bytový fond po privatizaci vlastnila – pozn. red.) je totéž, co prodej bytu ve smyslu uvedené (privatizační) smlouvy. Na právním postavení nájemců a vlastníka bytového fondu se nic nezměnilo,“ potvrzuje ostravský krajský soud argumenty nižší instance.
Soudy tím definitivně rozmetaly argumentaci části nájemníků, podle níž měli Bakala a spol. byty přednostně nabídnout jejich obyvatelům za nízkou cenu v momentě, kdy se rozhodli celý bytový fond převést na nové majitele.
Proti červnovému rozsudku odvolacího soudu je možné podat ještě dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně. Krúpa už ale o další soudní tahanici s mizivou šancí na úspěch ztratil zájem. „Udělal jsem v té věci, co bylo možné. Rozhodnutí soudů respektuji, ač jsem z nich zklamaný,“ řekl Seznam Zprávám.
