Soros a cenzura. Nejčastější typy dezinformací před volbami do Evropského parlamentu

Web AC24 publikoval dezinformaci, podle které dva miliony migrantů obdržely debetní karty od Evropské unie v hodnotě 1,55 miliardy eur (téměř 40 miliard korun). Text je postaven na nepřesném překladu citace šéfa bezpečnostních poradců maďarského premiéra. Vychází přímo i ze starší dezinformace z roku 2018, kterou v té době sdílelo i několik českých poslanců.

Oba články ukazují ilustrační fotografii stejných platebních karet. Starší článek tvrdil, že migranti na Balkáně obdrželi tyto karty, za které si kupují drahé telefony a dokonce i zbraně. Peníze jim měl prý na karty dodávat americký miliardář maďarského původu George Soros. Informace měla údajně pocházet od chorvatské policie, ta to ale už loni Seznam Zprávám vyvrátila. Ve skutečnosti ilustrační fotografie ukazovala karty, které byly vydávány v roce 2015 jako podpora v hmotné nouzi, šlo z nich vybírat jen omezené množství peněz a platily pouze v Řecku.

Jde o poměrně obvyklou dezinformační taktiku, kdy je falešná zpráva založena na skutečné události, která je ale vytržena ze svého původního rámu a zasazena do úplně jiných souvislostí. Mezi rozšířené dezinformační taktiky tedy patří podobné manipulace, různé rétorické obraty nebo apely cílící na způsob, kterým lidé zpracovávají informace.

Jednou z takových taktik je tvorba falešných citátů známých osobností, které mají podporovat nějakou konkrétní myšlenku. Nyní po sociálních sítích koluje například smyšlený citát Alaina Delona. Byl vytvořen tak, že dezinformátor použil dvě pravdivé věty Delona o tom, že „tento svět opustí bez lítosti“ z rozhovoru v týdeníku Paris-Match a za ně přidal celý vymyšlený odstavec proti EU a USA. Taková dezinformace apeluje na autoritu, kterou osobnost má a přikládá tím falešnému citátu větší váhu.

Při protestech žlutých vest se zase objevil otevřený dopis francouzského herce Gérarda Lanvina (měl 251 tisíc sdílení a 6,4 milionů zhlédnutí za 48 hodin). V tomto dopise vyjadřoval podporu hnutí žlutých vest a kritizoval francouzského prezidenta Macrona. Gérard Lanvin ale popřel, že by dopis napsal a řekl, že se stal obětí krádeže identity.

Když se někdo snaží zesměšnit oponentův argument, tak často zneužívá nuancí a nenápadných okolností, které převede do absurdních všedních situací. Dobrým příkladem jsou pokusy o zesměšnění ruského ovlivňování voleb. To se totiž trochu nešťastně zaměňuje se slovem „hackování“.Například televize Russia Today tak hackera opakovaně vyobrazovala jako muže v černé masce sedícího u počítače. Tím parodovala toto tvrzení pomocí absurdních hollywoodských tropů, i když tajné služby důkazy o ruském vlivu mají. V jiných případech se objevovaly fotomontáže Vladimira Putina, jak sedí u počítače a osobně „hackuje volby“.Pokud jsou dezinformátoři konfrontováni s důkazy, uchýlí se často k podobnému zesměšňování a vtipkování.

Mezi typická tvrzení dezinformátorů patří i například ta, že hlasy našich europoslanců nemohou v EP nic změnit, že kandidáti se stejně chtějí jen dostat na dobře placené pozice a pro nás „normální lid“ to stejně nic nezmění.V Česku přebírá tuto rétoriku například SPD Tomio Okamury ve svých volebních novinách. V těch se píše, že čeští europoslanci nemají v EP žádné rozhodovací právo. Paradoxně ale ve stejných novinách píší, že pro SPD jsou tyto volby jedinečnou příležitostí získat rozhodující hlasy v EU.

Tvrzení o nedotknutelných elitách mají za cíl vyvolat v lidech mimo jiné pocit osobní méněcennosti. Jiná tvrzení o tom, že různé země jsou například jen „levné montovny Evropské unie“ pak tento pocit vyvolávají na národní úrovni. Dávají tak podklad pro antisystémové postoje, které podporují právě falešnou domněnkou, že nás v EU ostatní vidí jako něco méně, než jsou oni sami. Tato tvrzení se ale paradoxně objevují v dezinformačních kanálech prakticky ve všech zemích EU. Například v Německu a Francii se pak v minulosti opírala o to, že menší evropské země ty větší „vysávají“. V Česku je tento pocit často navozován v souvislosti s tématem dvojí kvality potravin, která je jedním z nejsilnějších předvolebních témat.

Jedním z velkých motivů je také obviňování médií nebo Facebooku z cenzury, často i v případech, kdy se žádná cenzura ve skutečnosti neděje. Například tvůrci předvolebního dokumentu Pryč z EU tvrdí, že jejich tvorbu odmítla vysílat kina. Server Manipulátoři.cz oslovil tři největší distributory v Česku a zjistil, že nikdo o distribuci Pryč z EU vůbec nepožádal.Kognitivní vědy říkají, že pokud někdo tvrdí, že informace je zakázaná, budeme jí přikládat větší váhu. Můžeme se pak navíc pokoušet o její rozšíření bez ohledu na to, jestli máme jakoukoliv jistotu o její pravdivosti. Informace, na které působí smyšlená cenzura, se budou dál šířit snadněji.

Pokud zmíněné taktiky selhávají, může na řadu přijít známá nálepka. Proruské dezinformační weby na Ukrajině používají osočení z „fašismu“. V Lotyšsku dezinformační weby tvrdí, že u moci jsou neonacisté, takže ani nemá cenu chodit k volbám. V Česku se k totožnému nálepkování používá bolševismus. Taková nálepka vytváří tzv. mentální zkratku, kdy člověk označený za bolševika je jednoduše spojen s negativně zakořeněným pojmem a mnoho dalšího už není k jeho diskreditaci potřeba.

Takové nálepkování je v podstatě způsob odvádění pozornosti. Jedná se prakticky o pokus změnit téma, ideálně na takové, které si manipulátor sám vybere. V angličtině nese příhodný název Whataboutism složený z fráze „What about…” („A co…”), která má poukazovat na jiný problém než ten, který je zrovna tématem. V češtině se používá například termín Falešná stopa. „A co brexit? A co migranti? Kolik stojí byrokrati v Bruselu?“