Článek
Článek si také můžete pustit v audioverzi.
Předsednictvo ČSSD v pondělí hodnotilo historickou porážku. Členové odstupujícího vedení vysvětlovali fiasko v posledních volbách do Sněmovny i tím, že jsou součástí trendu.
Levicové strany totiž ztratily zastoupení ve všech jedenácti vládách východních členských států EU. To nejde zpochybnit. Východ dnes řídí konzervativci s jedinou výjimkou Estonska, kde vládnou liberální strany. Je pravda, že Česko na konzervativního premiéra v podobě vítěze voleb Petra Fialy zatím čeká a v Bulharsku musí pravicová strana GERB svůj desetiprocentní náskok v preferencích na parlamentní většinu teprve proměnit v listopadových volbách.
Sociální demokraté mizí kromě Česka také z dalších parlamentů. Významnou opoziční roli dnes hrají už jen na Slovensku, ve Slovinsku, Chorvatsku a Rumunsku.
Za ústupem sociálních demokratů není averze postkomunistických společností vůči levici.
„Vlády sociálních demokratů provázely skandály, ze kterých se nestihli vzpamatovat, protože mezitím jádro jejich dělnických voličů převzaly populistické strany,“ vysvětluje Ladislav Mrklas z vysoké školy CEVRO. Od dob skandálů - například z časů Jiřího Paroubka - se také levicoví voliči Česka postupně přesouvali k protikorupčním stranám Andreje Babiše a Tomio Okamury.
Třetím hřebíčkem do pomyslné rakve sociálnědemokratických stran se stala globalizace, pro kterou nenašla levice žádný recept. Na rozdíl od liberálů, kteří dokážou nabídnout nové možnosti na pracovním trhu, anebo konzervativců, kteří se staví na odpor globálním institucím včetně Bruselu a nabízejí návrat ke starým, obvykle národním nebo křesťanským jistotám.
Jan Bureš z Metropolitní univerzity připouští, že v řadě východních zemí typu Polska a Maďarska převzala levicové voliče pravice, která venkovským voličům nabídla konzervativní sociální učení zaměřené na podporu rodin. V Česku s větším podílem městského obyvatelstva měla sociální demokracie větší šance, připravila se o ně však tím, jak zužovala okruh svých potenciálních příznivců.
„Poprvé se to stalo v roce 2013, když se při prezidentských volbách část sociálních demokratů netajila tím, že místo kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera volila Miloše Zemana. Tím odradila liberálnější příznivce,“ připomíná Jan Bureš.
Liberálům zašla chuť volit ČSSD také v roce 2018 po stranickém referendu, které těsně rozhodlo o účasti ve vládě Andreje Babiše. Poslední liberální politiky vyhnal z užšího vedení předseda Jan Hamáček na sjezdu letos v dubnu a mladší voliče pak odradil radikální kampaní postavené na zvyšování daní.
O tom, že sociální demokracie nemusí všude zaniknout, svědčí západní Evropa, která nabízí proti východu takřka zrcadlový obraz.
„Tady jsou ohroženým druhem konzervativci,“ shrnuje redaktor rakouského deníku Der Standard Florian Niederndorfer poměry na Západě po očekávané výměně na kancléřském postu v Německu.
Premiér či kancléř z konzervativní strany budou řídit pouze menší země přiléhající k bývalé železné oponě ze západu nebo z jihu, tedy Rakousko, Řecko a Kypr. Po nástupu sociálního demokrata Olafa Scholze v Berlíně bude mít nejvíc, celkem sedm, západoevropských vlád levicového šéfa. Platí to v první řadě ve Skandinávii a na Pyrenejském poloostrově. V pěti zemích vládnou liberálové, mimo jiné ve všech státech Beneluxu.
Tuzemská sociální demokracie může západní kolegy ještě napodobit, míní politolog Bureš. „Musí se ale hodně rozkročit a stát se znovu velkou stranou. To znamená vedle dělnických voličů nabídnout program také mladým, ekologickým aktivistům, případně menšinám LGBT,“ doporučuje cestu, kterou se vydala tradiční levice ve Skandinávii a za Pyrenejemi.
„Prostor pro návrat nevidím,“ míní naopak jeho kolega Mrklas. Levicové konzervativní voliče spoléhající na pevnou ruku státu převezmou v nadcházejícím volebním období definitivně hnutí ANO nebo SPD. Pozici liberální nebo progresivní levice mohou přesvědčivěji sehrát Piráti.
