Článek
Péče o soby je i v dnešní době náročná práce, kvůli které pastevci stráví většinu roku mimo svůj domov. „Sobi mají blíž k divokým zvířatům než ke skotu. Pasou se na obrovské ploše. Pokud se cítí ohroženi, mohou uběhnout i desítky kilometrů. Takže je potřeba je neustále hlídat. Během směny, která může trvat celý den, nemůžete ani spát. Sledujeme soby a urazíme mnoho kilometrů od našeho tábora. Počasí se tu rychle mění. Může vás náhle zastihnout déšť nebo sněhová vánice. Nebo může být mlha,“ popisuje svou práci jeden z místních pastevců Innokentij Nikulin. Místní obyvatelé jsou většinou turkičtí Jakuti, kterých na Sibiři žije okolo půl milionu. Pro mnoho z nich je chov sobů víc než jen práce. „Sobi jsou pro nás posvátní. Je to jediné, co nám zbylo. Nemůžeme bez nich žít,“ říká další z pastevců Michail Zacharov.
Chov sobů ale není příliš výnosné živobytí, a to i navzdory státním dotacím. „Vláda se tady více zajímá o těžbu ropy a plynu. O soby zájem nemá, protože z toho není žádný velký zisk. Ale bez sobů se tady nedá přežít. Kdyby nebylo sobů, nebyli by v Arktidě ani lidé. Tato země by byla opuštěná. Přerušily by se tu vazby mezi generacemi,“ stěžuje si Alexandr Boltunov.
Jeho kamarád Alexandr Barabanskij dřív pracoval ve zlatém dole. Když ho zavřeli, vrátil se k tradičnímu rodinnému podnikání - chovu sobů. Jeho soukromá farma má celkem 3500 zvířat. Zisk z toho ale velký není. „Chtěl jsem toho nechat už v 90. letech,“ říká majitel sobí farmy.
„Přesto jsem se rozhodl pokračovat, dokud to šlo. Ale po 30 letech už to nemá smysl. Nic se nezlepšuje. Kvůli špatné infrastruktuře nemůžeme stále prodávat sobí maso mimo tento region,“ stěžuje si podnikatel.
Kvůli špatné ekonomické situaci a těžkým podmínkám pro život klesá stále počet obyvatel tohoto odlehlého regionu. Lidé si raději hledají práci jinde. Jsou ale výjimky jako Alexandrovy děti.
„Raději bych žila daleko odsud, ale zůstávám tu kvůli naší rodinné historii, která začala už naším dědečkem. Nikomu bych tuto půdu nedala,“ říká dcera Aleksandra Kolosová. „Je to způsob života, který jedna generace dědí od té druhé. Jsem připraven tady zůstat, pokud si to můj otec bude přát,“ dodává Alexandrův syn.
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
