Článek
Od 31. května 1950 do 8. června 1950 byl československým komunistickým režimem zinscenován v soudní budově v Praze na Pankráci vykonstruovaný proces s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“. Jinými slovy: StB se rozhodla dosadit nepohodlnou Horákovou do role hlavní organizátorky chystaného spiknutí, která stála v čele smyšlené ilegální skupiny. Na snímku pohled do soudní síně při výpovědi Milady Horákové a svědka Jaromíra Kopeckého z 31. května 1950.
Na snímku z 31. 5. 1950 je Milada Horáková zachycena s Václavem Sýkorou – právníkem a někdejším osobním tajemníkem prezidenta Edvarda Beneše. StB jej zatkla na podzim 1949. Jak uvádí na svých stránkách Ústav pro studium totalitních režimů: „Během pobytu ve vyšetřovací vazbě byl Sýkora nelidsky týrán, dokonce na něho byla použita i injekce pravdy (skopolamin). StB se od něho zejména snažila získat místo úkrytu Benešova archivu. Brutální metody vyšetřování doznali při novém prošetřování případu v roce 1957 i někteří vyšetřovatelé.“
Citujme z dobové zprávy ČTK: „Ve středu ráno začal před senátem Státního soudu v Praze proces s obžalovanými reakčními zločinci, kteří ve službách západních imperialistů organizovali obnovení kapitalismu a nastolení vlády velkoburžoazie v ČSR, kteří připravovali ozbrojený puč, žádali o ozbrojený útok anglo-amerických imperialistů proti Československu.“
Milada Horáková během jedné výpovědi před soudem, 4. 6. 1950. Celkem bylo v procesu obviněno třináct osob.
Takzvané předměty doličné nainstalované v soudní síni, jejichž aranžmá včetně vlajek s hákovými kříži mělo podnítit „spravedlivý hněv lidu proti záškodníkům“. Skutečnost, že bylo pět z obžalovaných – Milada Horáková, Josef Nestával, Antonie Kleinerová, Zdeněk Peška a Vojtěch Dundr – za okupace vězněno v koncentračních táborech za protinacistický odboj, nebyla provokaci s hákovými kříži zřejmě na překážku. Snímek z 31. května 1950.
KSČ vydala k organizování ohlasu k procesu zvláštní tajnou směrnici vyzývající k pořádání besed, schůzí a shromáždění a k přijímání usnesení žádajících „spravedlivé a přísné potrestání rozvratných zločinců“. Na schůzi občanstva pořádané 2. června 1950 Městským národním výborem v Čakovicích byla rovněž přijata rezoluce v tomto duchu. Na snímku záběr ze sokolovny v Čakovicích, kde řečnil ministr vnitra Václav Nosek. Na průčelí jsou vidět československé a sovětské vlajky a podobizny K. Gottwalda a J. Stalina.
Po dobu trvání procesu se v soudní síni vystřídalo na 4000 pečlivě vybraných, stranou schválených posluchačů, pro něž se proces měl stát „politickou školou“. Na snímku sledují posluchači líčení dne 4. června 1950.
Fotografie ze 4. června. V novinách se psalo o tom, jak je potřeba skoncovat se záškodníky. „Z jejich vlastních úst, ze slov, která pronášejí před soudem, přesvědčuje se náš pracující lid, kam až klesla proradná, podlá banda zrádců a špionů, horlivě sloužících imperialistickým osnovatelům války,“ uváděla k této fotce Československá tisková kancelář. Na snímku pohled na lavici obžalovaných: V první řadě zleva Milada Horáková, Josef Nestával, Jiří Hejda a Františka Zeminová.
Pohled na lavici obžalovaných při vystoupení prokurátora Josefa Urválka v den zahájení procesu. Na lavici obžalovaných vlevo Milada Horáková a Josef Nestával, vpravo Antonie Kleinerová. Jde o toho Urválka, s nímž koncem 70. let spolupracovala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková (ANO).
Pohled do soudní síně při výpovědi svědka Josefa Palivce. Básník, překladatel a diplomat Palivec byl jednou z osobností protifašistického odboje. StB jej zatkla v prosinci 1949, u soudu s Horákovou se ho pokusila využít, v roce 1951 dostal za velezradu - posílání informací do zahraničí - dvacetiletý trest, později zmírněný na deset let. Roku 1971 byl osvobozující rozsudek opět zrušen.
Novinář a historik Záviš Kalandra před soudem na snímku z 4. června 1950. Kalandra byl zatčen na podzim 1949 víceméně náhodou, policie přijela zatknout jeho švagra Arnošta Ungára, který bydlel ve stejném domě, a Kalandra si k němu přišel zatelefonovat. Ukázalo se, že mu StB může dát nálepku trockistického štváče a zařadit ho do skupiny Milady Horákové. Byl odsouzen k smrti a 27. června popraven oběšením.
Obžalovaní Oldřich Pecl (vlevo) a Záviš Kalandra před soudem, 4. 6. 1950. Právník Pecl byl zatčen v listopadu 1949 a zařazen do politického procesu s Miladou Horákovou a spol. Proč? Přátelil se s Kalandrou, sepsal program opozice, jeho manželka pocházela z Jugoslávie a Stalin se v té době rozešel s Titem, hodila se jeho podnikatelská minulost („kapitalista“, „majitel dolu“). Popraven byl rovněž 27. června.
Štábní strážmistr SNB ve výslužbě Jan Buchal před Státním soudem v první den procesu. Buchal se po únorovém převratu v roce 1948 aktivně zapojil do protikomunistického odboje na Ostravsku, spolupracoval s odbojovou skupinou Viléma Vaclíka. Ta byla bohužel prolezlá spojkami StB. Buchal se pak komunistům hodil jako důkaz, že skupina Milady Horákové připravovala ozbrojené akce i na Ostravsku.
Obžalovaní při vynášení rozsudku u Státního soudu na Pankráci 8. června 1950. V první řadě zleva Milada Horáková, Josef Nestával, Jiří Hejda a Františka Zeminová. V druhé řadě zcela vlevo František Přeučil. Soud skončil čtyřmi tresty smrti (všichni, včetně Horákové, byli popraveni 27. června), čtyřmi doživotími a pěti tresty vězení od 13 do 28 let.
Poslední slova JUDr. Milady Horákové v soudní síni, 8. června 1950. Sama odmítla žádat o milost. V cele smrti napsala deset dopisů, jejichž obsah byl zveřejněn až po roce 1989. Citujme z posledního, který sepsala tři hodiny před popravou: „Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.“
