Článek
V úterý jsem s rodinou navštívila výstavu Toyen: Snící rebelka ve Valdštejnské jízdárně Národní galerie. Těsně před koncem, výstava měla končit tento týden, nakonec byla kvůli enormnímu zájmu ještě o týden prodloužena (nově uvolněné vstupenky se vyprodaly během prvního dopoledne). Na spoustu případných zájemců se tak nedostalo a už ani nedostane, expozice putuje do Hamburku, kde bude otevřena 24. září. Ve Valdštejnské jízdárně ji od 3. prosince nahradí projekt Buddha zblízka. Po covidovém odkladu o rok tu mají ambici představit buddhistické umění od prvopočátků až do 20. století.
Výstava Toyen, jedné z nejoriginálnějších českých malířek, mapující její životní dráhu i všechna zásadní díla od velkých pláten přes knižní ilustrace až po drobné erotické kresby, byla skutečnou událostí české výtvarné sezóny. Tu přitom zásadně poznamenal covidem a související uzavřením galeri, v Národní galerii též výrazné seškrtáním rozpočtu, který kvůli pandemii zaznamenal masivní výpadky příjmů ze vstupného.
Galerie to stejně jako zbytek kulturního sektoru neměly lehké - například povolená kapacita výstav se měnila dle vládních opatření a jen zvolna se v případě Toyen zvedala z květnových 53 osob, přes červencových 82 až po srpnovou kapacitu 112 osob. Přesto byla návštěvnost výstavy Toyen téměř stoprocentní, k 3. srpnu ji vidělo 48 tisíc návštěvníků a rezervační systém byl plný dlouho dopředu.
Stejně jako jiné galerie se i NG po nucené pauze otevřela až 4. května. Na pandemii asi nejvíce doplatil ambiciózní výstavní projekt Rembrandt, který byl v loňském roce přerušovaně otevřen pouze 41 dní, navíc s omezenou kapacitou kolem 25 procent. Celkem sem zavítalo 27 tisíc návštěvníků. Rembrandt, stejně jako Toyen či taktéž ještě probíhající výstava Viktora Pivovarova ve Veletržním paláci, byl připraven ještě za předchozího ředitele Jiřího Fajta, odvolaného v dubnu 2019 tehdejším ministrem kultury Antonínem Staňkem. Teď se očekává, co Národní galerii přinese nová ředitelka.
Alicja Knast je od roku 1990 v pořadí třináctou osobou ve funkci generálního ředitele, přičemž pět z nich bylo pouze úřadujících, tedy bez možnosti koncepčních zásahů do chodu organizace. Polovinu z oněch třiceti vládli NG dva ředitelé – Milan Knížák a posléze Jiří Fajt. Srovnatelné instituce přitom podobně časté personální změny nezasahují – Národní muzeum má například od roku 1990 teprve druhého ředitele, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze vede už třicet let uznávaná kunsthistorička Helena Koenigsmarková.
Není divu, že se mluví o tom, že zaměstnanci Národní galerie se teď obávají dalších změn a nestability. V březnu galerii opustil původem švýcarský ředitel Sbírky starého umění Marius Winzeler, tvůrce expozice Staří mistři, který mluvil zejména o demoralizovaném prostředí galerie a o problematické komunikaci s Anne-Marií Nedomou, která byla pověřenou ředitelkou galerie po Fajtově vyhazovu a před příchodem nové ředitelky Knast.
Nová ředitelka Národní galerie Alicja Knast.
Alicja Knast se funkce ředitelky NG ujala letos v lednu. Provázena pověstí špičkové profesionálky v oblasti muzejnictví, dobré a náročné manažerky. Její pozici neulehčilo, že do funkce nastoupila jako žena, navíc jiné než české národnosti. Alicja Knast se navíc své funkce ujala v době, kdy byla galerie pro veřejnost dlouhodobě uzavřena. Loni její sály navštívila ani ne polovina z běžných 660 tisíc lidí.
Podle odborníků nicméně Národní galerie za Knast stojí, dle zasvěcených ale hlavně proto, že se obává dalších otřesů. „Jde o výsledek alibismu a kompromisu, ale vitální funkce ohroženy nejsou. Umělci hodnotí galerii jen podle toho, zda je nakupuje a vystavuje, to je ale špička ledovce,“ napsal na Twitteru dlouholetý odborný pracovník NG Vít Vlnas, mimo jiné bývalý ředitel Sbírky starého umění či v letech 2013–14 pověřený generální ředitel instituce. Bylo to v reakci na protest skupiny umělců proti aktuálnímu vedení NG, který proběhl 30. června.
Skupina vedená vizuálním umělcem Jiřím Davidem tehdy pronikla do prostor Veletržního paláce a vedení NG kritizovala zejména za to, že budova zeje prázdnotou, až na výstavní projekty připravené ještě předchozím vedením. „Smyslem je nejen upozornit na trvale sestupující kvalitu NGP, nejen na vyprázdněné sály Veletržáku, nejen na neprofesionalitu části vedení současné NGP, tedy nejen na absenci výstavních plánu NGP do budoucna, ale zároveň je smyslem upozornit i na marginalizování postavení umělců vůči veřejným státním kulturním institucím,“ padlo v prohlášení podepsaném mimo jiné Jiřím Davidem, Jaroslavem Rónou či Františkem Skálou, tedy předními výtvarnými umělci.
Výtvarníci kritizují poměry v Národní galerii, snímek z Veletržního paláce z 30. června 2021. Zleva Jiří David, František Skála, Jaroslav Róna.
Odborná veřejnost hovoří o krizi NG prakticky neustále; ta se ale často odvozuje od stavu Veletržního paláce (který je dlouhodobě špatný a zasluhující rekonstrukci, do které ale stát investovat nehodlá) či od vztahu k modernímu a současnému umění a „atraktivnosti“ výstav. Krize NG je ale především finanční, jako v případě řady jiných kulturních institucí řízených státem. Zmíněné neustálé organizační a personální změny jí také příliš nesvědčí.
NG nepovažuje argumenty umělců za férové už kvůli tomu, že je známo, že podobně obří instituce pracuje obvykle v dvouletém cyklu, a tak dle ní neměla nová ředitelka šanci aktuální projekty příliš ovlivnit – výsledky její práce budou k vidění až v příštím roce. Galerie chce dlouhodobější výstavní program na příští čtyři roky zveřejnit na podzim – chystá například výstavu V kroužcích dýmu ve Veletržním paláci či Ceny Jindřicha Chalupeckého. Veletržní palác napřesrok oživí architektonická expozice 1939–2019 nebo výstavní projekt připravovaný společně s pařížským Centre Pompidou k příležitosti evropského předsednictví Francie a Česka v první a druhé polovině roku 2022. Na kritizovaných prázdných ochozech Veletržního paláce se má koncem roku objevit výstava mladých umělců.
V případě Slezského muzea v Katovicích, kterému Alicja Knast šéfovala v minulosti, se jí povedlo zvednout návštěvnost z 20 na 240 tisíc lidí ročně. Za Jiřího Fajta byla roční návštěvnost NG kolem 700 tisíc lidí, tu hodlá Knast ještě překonat.
Atraktivní projekty zatím může uměníchtivé publikum hledat i jinde – třeba v ceněné Galerii Rudolfinum, kde 26. srpna začne česko-německá výstava Mezipaměť, nebo v DOXu, kde do 10. října dobíhá výstava o smrti a smrtelnosti Vanitas. Činí se i mladé galerie současného umění – pražská Chemistry připravuje na příští týden výstavu příslušníka nejmladší malířské generace Michala Rapanta, Karpuchina Gallery vystavuje od minulého týdne podmanivá plátna malířky Lucie Jindrák Skřivánkové. Zda v dohledné době aktuální výtvarné tendence proniknou i do NG, je ve hvězdách.
