Článek
Mrazivé počasí a nečekaná sněhová nadílka zasáhly v uplynulých dnech celé Česko. Přinesly s sebou po dlouhá léta odpírané radosti ze zimního sportování do mnohých míst republiky, včetně center velkých měst. Odráží se tuhá zima také v moderním folkloru – fámách, městských legendách a moderních pověstech?
Zdá se, že příliš ne. Důvod je zřejmý – zima, mráz a sníh totiž v posledních desetiletích, kdy se tyto novodobé folklorní texty začaly masověji šířit, už nepředstavují výrazný existenční problém. Moderní způsoby lokálního či centrálního vytápění, organizovaná úprava vozovek i chodníků a další vymoženosti moderního světa, proto to, co bylo pro naše předky děsivou hrozbou, odsunuly do pozadí. V moderním folkloru se tak už nesetkáme s ponurými fámami o chudých rodinách, které kvůli nedostatku dřeva umrzly v chaloupce, strašidelnými pověstmi o podchlazených lovcích, které v lesích napadli a roztrhali vlci, či děsivými historkami o poutnících, kteří uvízli v zasněženém průsmyku a uchýlili se ke kanibalismu. O fantastičtějších vyprávěních, jako byly pověsti původních obyvatel Ameriky o lidech, kteří v zimě z hladu zešíleli a proměnili se v lidožravé přízraky zvané wendigo, ani nemluvě.
Moderní zimní městské legendy přesto existují. Od děsivých vyprávění našich předků se ale poměrně radikálně liší. Většinou se jedná o humorné příběhy ze života, které se týkají zimních zábav a sportů – lyžování, sáňkování, bruslení, či stavění sněhuláka. Připomeňme si tři z nich, které patřily v minulých desetiletích v Česku k těm nejpopulárnějším, a v ústním se podání objevují dodnes.
Sněhulákova pomsta
Do malé vesnice na Vysočině se přistěhoval nafoukaný boháč z Prahy. O svých chudších sousedech si nemyslel nic dobrého. Kdykoli to šlo, ukazoval jim svou majetkovou převahu a dělal naschvály.
Trnem v oku mu byly především místní děti, které si hrávaly na soukromém pozemku před jeho vilou. Občas tu v zimě dokonce postavily sněhuláka. To už na něj bylo moc. Vždycky když uviděl sněhuláka na svém pozemku, vyjel svým luxusním Mercedesem z garáže, sněhuláka plačícím dětem pobořil a zase zajel domů, spokojený, že jim ukázal, kdo je ve vesnici pánem.
Sněhuláková válka trvala dvě zimy. Třetí rok došla místním trpělivost a poradili dětem, ať postaví obřího sněhuláka kolem starého kamenného patníku, který stál u silnice hned naproti boháčovu pozemku.
Jak ho nic netušící muž uviděl, popadla ho zlost. Na nic nečekal, nasedl do auta a plnou rychlostí se na něj rozjel. Přitom ale úplně zapomněl na to, že v létě na stejném místě stojí pevný žulový patník!
Oprava Mercedesu potom rozhodně nebyla levná…
Tato humorná legenda se k nám dostala ze sousedního Polska, kde v mnoha verzích koluje již od roku 2004. Podobný motiv nacházíme i v českém filmu Snowboarďáci, který byl promítán také od roku 2004. Nezodpovězenou otázkou tak zůstává, co bylo první – polská historka, nebo český film?
Lyžař v paneláku
Letošního Silvestra slavila parta mladých v panelákovém bytě. Bylo už dlouho po půlnoci, když jeden z nich začal nadávat na koronavirová opatření, kvůli kterým nemohou lyžovat na horách, tak jako každý rok předtím. Majitel bytu na to odvětil, že pokud dotyčný touží po lyžování, může si zalyžovat přímo v domě.
Slovo dalo slovo a jeden notně ovíněný slavící se vydal v kompletním lyžařském vybavení – kulichu, zimní bundě a rukavicích – sjíždět schody. Šlo mu to docela dobře, ale v pátém patře vyšla najednou nečekaně z bytu jedna starší paní. Lyžař už nedokázal dostatečně rychle zastavit. Srazil ji, proletěl kolem a odfrčel po schodech dolů.
Sražená paní si zavolala sanitku. Její posádka zjistila, že paní má naštěstí jen naraženou ruku. Když se jí ale zdravotníci ptali, jak se jí to stalo, a slyšeli odpověď, že ji na schodech porazil LYŽAŘ, jen na sebe mrkli a pod záminkou, že se jí stal těžší úraz, ji odvezli rovnou do psychiatrické léčebny. Tam trvalo dost dlouho, než se dobrali toho, že paní mluví pravdu a pustili ji.
Petr Janeček píše pro Seznam Zprávy o aktuálních legendách a konspiračních mýtech:
Tato historka ale nevznikla až v souvislosti s aktuálně uzavřenými lyžařskými areály. Koluje minimálně od 70. let 20. století, a to po celé střední Evropě – v Česku, na Slovensku, v Polsku, Rakousku a Německu. Místy se stala tak známou, že se proměnila v pouhou fiktivní anekdotu. Svým námětem patří do širšího cyklu humorných městských legend, které s oblibou vyprávějí nejrůznější herci a baviči jako údajné skutečné události, a které u nás proslavil „zpívající právník“ Ivo Jahelka. K podobným historkám patří třeba další zimní příběh o ochočeném divočákovi, kterému vtipálek připevní na nohy lyže, přičemž nebohé zvíře se pak srazí s trabantem plným opilých myslivců, zhudebněný Jahelkou pod názvem Balada zimní o smutném osudu zdomácnělého divočáka.
Dalším může být rozšířené vyprávění o lyžařce, která si do lesíka odskočí vykonat malou potřebu. Nesundá si ale přitom lyže, které se rozjedou, a ona tak se staženými kalhotami vyjede na sjezdovku plnou lidí. Tato historka patří k zimním městským legendám, které jsou jak nejstarší – byla dokumentována již v 50. letech 20. století –, tak nejrozšířenější – byla zaznamenána téměř ve všech zemích, kde je možné lyžovat. Tematicky se řadí mezi oblíbená vyprávění o nechtěném a nečekaném obnažení na veřejnosti: příbuzné jsou například zimní příběhy o nešťastnících, kteří na prvním rande ve velkých mrazech při močení nechtěně přimrznou k autu svého potenciálního partnera.
Jako poslední z naší mrazivé nadílky si připomeňme trochu nezvyklejší příběh, oblíbený od 70. let v celé severní a střední Evropě:
Zmražený mozek
Pracovník bezpečnostní agentury ve velkém nákupním centru hlídal u východu z prodejny potravin. Najednou si všiml, že u jedné pokladny stojí na konci fronty starší paní s kloboukem, která mu přišla podezřelá. Pořád se totiž divně ošívala a rozhlížela. Probral to s kolegy v prodejně vysílačkou, ale nikdo z nich ji neviděl nic ukrást. Nicméně ji raději sledoval dál, protože mu přišlo, že jak stojí v té dlouhé frontě, která postupovala jen velmi pomalu, tak je pořád nervóznější a nervóznější. Najednou ta žena vyvalila oči v sloup a upadla na zem. Sekuriťák k ní přiběhl a co nevidí, ta osoba měla pod kloboukem mražené kuře! Chtěla ho rafinovaně ukrást, jenže jí během dlouhého čekání ve frontě pod kloboukem zmrazilo mozek, a ona omdlela.
Co dodat? Dle některých folkloristů se tato městská legenda vyvinula z tradiční finské pověsti o chlapci, kterému zmrazila mozek čepice, kterou si předtím položil na několik okamžiků do sněhu. I v tomto případě si můžeme být jisti, že jde o pouhou fikci, nikoli skutečný varovný příběh. Pokud vyrazíte za zimním sportem, úrazů tohoto typu se ani v současných mrazech opravdu obávat nemusíte.