Článek
Ústecký germanista Jan Kvapil dnes v Petrovicích s rodinou také sněhuláka postavil. „Chceme vyjádřit, že nám chybí naši přátelé, příbuzní, sousedé, kolegové z práce. Holt místo nich stavíme ty sněhuláky a vzpomínáme na ně a dáváme najevo, že se těšíme, až nadejde dobrý čas a budeme se moci scházet,“ řekl. Kvapil je jedním ze zakladatelů skupiny Soboty pro sousedství, která vznikla na jaře, kdy se poprvé kvůli pandemii zavřely hranice.
Lidé stavěli sněhuláky na zahradách, balkonech, v parcích. Fotky i s krátkým poselstvím nebo příběhem se průběžně zveřejňují na Facebooku, a následně vznikne malá galerie. Týden strádajícího sousedství, jak pořadatelé akci nazvali, končí dnes. Cílem bylo mimo jiné ukázat, že se lidem zapojeným do iniciativy nelíbí stigmatizace přeshraničních vztahů. Na české i německé straně jsou občas třeba pendleři vydávaní za ty, kdo může za epidemii. Jindy se odmítá zahraniční pomoc s tím, že pomoci si musíme sami.
„Doufali jsme, že Džina nacionalismu jsme zčásti pohřbili se vstupem do EU. My jsme lidé, kteří tady na hranici žijí, a chtěli bychom, aby hranice byla jen takovou symbolickou čárou,“ zdůraznil Kvapil, který byl přizván k jednání mezi saskou a českou stranou o podmínkách přeshraničního dojíždění za prací. Sousedské vztahy do doby před pandemií byly podle něj na podobné úrovni jako před druhou světovou válkou. Fungovaly spolky, vznikaly společné projekty.
Kvůli přísným protiepidemickým opatřením lidé stavěli sněhuláky samostatně a nesešlo se jich víc v Petrovicích ani dnes.
