Článek
Kolik Čechů je mimo republiku a usiluje o návrat?
V tuto chvíli registrujeme zhruba 13,5 tisíce lidí nahlášených v systému Drozd. Počet lidí, kteří se na nás obracejí s žádostí o pomoc, je ale vyšší - přibližně 20 tisíc lidí. Jsou to lidé, kteří hledají cestu, jak se vrátit prostřednictvím zbývajících letů, nebo turisté a studenti na výměnných programech.
Usilujete i o návrat občanů, kteří například dlouhodobě žijí a pracují v zahraničí? Jaká jsou kritéria, podle nichž vyzýváte lidi k návratu do země?
Jde nám především o návrat lidí, kteří jsou v zahraničí krátkodobě. Jsou to turisté, kteří odjížděli na dovolenou před vyhlášením nouzového stavu. Jsou to také studenti na Erasmu nebo výměnných pobytech. Velká část z nich je ve Velké Británii. To jsou pro nás prioritní lidé, které chceme dostat zpět. Nemají v zahraničí dostatečné zázemí, ve chvíli, kdy se zavírají služby a hotely.
Došlo v nějaké zemi, kde Češi čekají na vyzvednutí, ke zhoršení situace, ať už bezpečnostně, nebo zdravotně?
Musím říct, že jsem rád, že ve středu přiletělo repatriační letadlo z Dominikánské republiky. Tam je ta situace velmi vážná. Podobně jako na Filipínách, kde lidé museli z hotelů.
Skončili na ulici?
Řada lidí musela několik dnů pobývat mezi letištěm a nouzovým ubytováním.
Jaká je nejvzdálenější či nejkomplikovanější země, odkud se Češi musí dostat pryč?
V uplynulých dnech to byly právě státy jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky. Situace na Filipínách způsobila, že ne všichni se mohli prvním letem dostat do Česka. Stále tam máme několik desítek lidí uvězněných na jiných ostrovech. Situaci komplikuje fakt, že jednotlivé ostrovy přistupují k řešení situace na základě vlastních nařízení, neřídí se federální vládou, se kterou my komunikujeme. Hovořil jsem například s filipínským federálním ministrem obrany, aby nám pomohli dostat naše lidi na mezinárodní letiště v Manile či Cebu. Ani tak to místní guvernéři neumožnili. Budeme to řešit ve spolupráci s evropskými státy, jak tyto lidi dostat domů.
Narážíte na podobné problémy v jiných exotických zemích, třeba v Karibiku?
Obtížná situace je na exotických ostrovech, kde máme po zrušení letů malé skupinky Čechů. Během posledních dvou dnů jsem se musel obracet na kolegy z ostatních členských zemí EU. Potřebujeme spojit síly a koordinovat se, není v silách žádné členské země postarat se individuálně o všechny menší skupinky lidí v zahraničí. Domluvíme se, kdo a v jakých oblastech zajistí repatriaci. Evropské instituce se do toho začínají více zapojovat, budeme usilovat o to, aby nám náklady na to Evropská unie uhradila.
O jaké země například jde?
Jsou to státy subsaharské Afriky, dále ostrovní státy v Tichém a Indickém oceánu. Několik Čechů uvázlo na Mauriciu. Nejvíc problematické jsou vzdálené destinace, kde máme jednoho či dva občany. Jsou to cestovatelé či lidé, kteří se tam vydali na služební cestu.
Jak to zvládají Češi čekající na repatriaci zdravotně a mentálně?
Tak například ve filipínské Manile je naše ambasáda s lidmi v kontaktu. Je to stresová situace, dovedu se vcítit do jejich pozice, kdy nevědí, jestli nezavře hotel. Žádal jsem filipínského ministra obrany, aby mohli zůstat v ubytovacích zařízeních a nevyhodili je na ulici. Je to nepříjemné. Potřebujeme, aby byli v kontaktu s ambasádou, a my měli průběžné informace o dění na daných ostrovech. Naši diplomaté a často i představitelé federální vlády se na tyto ostrovy nemohou dostat.
Pamatuje česká diplomacie takto rozsáhlou operaci?
V takovém rozsahu kolaps mezinárodní osobní dopravy ještě nenastal. S ostatními ministry zahraničí zemí EU realizujeme repatriace a evakuace v měřítkách, které si naše ministerstva nepamatují. Je to celosvětová záležitost. Je ojedinělé, že se v jeden okamžik po celém světě začala omezovat letecká doprava. Možností, jak se dostat zpět domů, velmi rychle začalo ubývat. Ukazuje se však, že diplomatickou cestou lze pomoci, dají se domluvit výjimky. Tady bych uvedl marockého ministra zahraničí, aby nám Maroko umožnilo ještě realizovat dva lety společnosti Ryanair, díky čemuž odletěli do Evropy Češi a další občané z členských zemí EU.
Musel jste na ministerstvu posílit odbory, které repatriace řeší?
Od počátku krize jsme posílili konzulární odbory a call centrum ministerstva. Jsem rád, že spoustu pracovníků ministerstva pracuje i mimo svůj režim, docházejí například po nocích do call centra. Zapojeny jsou stovky pracovníků našeho ministerstva a ambasád ve světě. Je to skutečně výjimečný rozsah problému, který řeší desítky států. Třeba sousední Německo má v zahraničí ještě 150 až 170 tisíc občanů, my jsme začínali na zhruba 35 tisících lidí. Vytrváme do chvíle, než je všechny dostaneme domů.
Neštve vás přístup některých lidí, kteří vycestovali do zahraničí v době, kdy už ve světě začalo docházet k různým omezením?
Nechci říct, že mě to štve. Mou povinností je pomoci všem se vrátit domů. Přestože řada z dovolenkářů vycestovala v době, kdy už se v Evropě objevovaly příznaky šířící se epidemie. Žádám je teď o pochopení, že neumíme dělat zázraky na počkání. Někdy prostě trvá připravit speciální let a domluvit výjimky. Musím uznat, že některé požadavky mi vyrazily dech. Třeba jedna paní v Egyptě žádala, jestli by nešlo let posunout, protože tam je hezké počasí. Takže ano, i lidé, kteří potřebují pomoci, dovedou překvapit. Všem se ale snažíme vyjít vstříc a co nejdříve jim pomoci, obě strany ale musí spolupracovat a krotit emoce. Musí pochopit, že rozsah problému je obrovský, a my se s ním budeme potýkat možná ještě v příštích dvou týdnech.
Jak probíhá repatriace v praxi? Například přijede student z Erasmu autobusem do Čech a musí hned zamířit do karantény. Jak se do ní třeba dostane?
Od počátku spolupracujeme s hygienickými stanicemi. Ty, které přepravujeme autobusy, následně míří do domácí karantény. Jejich seznamy předáváme hygieně, aby věděli, kdo kde jak má být. Karanténa se nevztahuje na ty, kteří ještě stihli poslední lety z bezpečnějších zemí a s nízkou mírou nakažení koronavirem. Tyto seznamy se aktualizují podle případů nákazy.
Druhou část rozhovoru s ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem přinesou Seznam Zprávy ve čtvrtek. Šéf Černínského paláce v něm mimo jiné vyvrací obavy, že by si nás Čína dodávkami ochranných pomůcek takzvaně koupila. Popsal, jak čeští diplomaté ve Vietnamu vyzdvihli přístup vietnamské komunity ke koronaviru v Česku.
