Článek
Reinhard Kraxner. Jedenašedesát let. Jeden z nejlepších a nejzkušenějších pilotů rakouské letecké záchranné služby. A také její ředitel. Deset roků létal v armádě, další skoro tři desítky let zachraňuje životy ze vzduchu. Když ve spěchu vzlétne někomu na pomoc, nikdy neví, kde bude přistávat.
„Dělá to tu práci zajímavější, ale také náročnější. Protože místo k přistání je pokaždé jiné. A vy musíte pokaždé zkoumat, zda se tam přistát dá. Zda je plocha dostatečně velká. Podívat se, co je v okolí a co může být nebezpečné. Tohle přemýšlení a rozhodování vás ale udržuje mladým,“ říkal ve Vídni Televizi Seznam s šibalským úsměvem.
Stát se pilotem rakouského záchranářského vrtulníku není vůbec jednoduché. Nepřijmou nikoho, kdo nemá odlétáno ve vrtulnících kolem 2500 hodin. Což je reálně tak deset let. Maximální věk pro létání je 65 let. A Kraxner chce v kokpitu ještě ty čtyři roky vydržet. Každého půl roku ho však čeká přezkoušení.
Mezi nejnáročnější zásahy patří ty ve vysokých výškách v Alpách. Vrtulník tam ztrácí výkon a foukají nebezpečné větry. „Jsou to velmi zajímavé mise a je jich mnoho. Zachraňujeme tam i Čechy, protože ti mají rakouské Alpy také rádi,“ líčil.
Riskoval mnohokrát. V roce 2002 mu šlo o život. Nebylo to při záchranném, ale servisním letu. Opravená součástka selhala. Vrtulník začal rotovat kolem své osy a Kraxner musel vypnout motor. A helikoptéra není zrovna kluzák. „Ale zvládli jsme to bez toho, že bychom se zranili. Vrtulník byl však zničený a skončil v technickém muzeu ve Vídni.“ Jak ale se smíchem dodal, přijde mu nejnebezpečnější denní cesta autem do práce…
Za 40 let zkušeností viděl mnoho tragédií a katastrof. Tisíce dopravních nehod, požárů, lavin či domů srovnaných výbuchem se zemí. Nikdy ale neviděl něco tak strašného jako po tornádu v Česku.
Kraxner jako první přistál v nebezpečné oblasti poseté troskami. Odvezl z Mikulčic do Vídně čtrnáctiletou Silvii v kritickém stavu. Druhý rakouský vrtulník řidiče autobusu. „Děkuju mu za život jak své dcery, tak život pana Kosa. Nebýt jich, kdo ví, jak by to všechno dopadlo. Strašně jim děkuji za tu odvahu, kterou měli. Kdybych mohla, tak jim dám všechno, co mám, protože mi zachránili dítě,“ přiznala Televizi Seznam Irena Macková, matka Silvie. Tornádo jim zničilo i rodinný dům a obchod, který v něm byl.
„Doufám, že za několik měsíců bude moci mít stejně normální život, jako předtím měla. Jsme hrdí, že jsme mohli pomoci. Držím palce, aby se všechno vyvíjelo dobrým směrem,“ vzkázal Kraxner rodině čtrnáctileté Silvie.
Vzkaz z Vídně
Dívka má po desítky metrů dlouhém letu autobusu tornádem zlomené tři krční obratle. Nejhůře to odnesly nohy. Jedna je rozdrcená a několikrát zlomená, na druhé chybí kusy tkáně. Ve čtvrtek lékaři dívku probudili a v pátek večer přišel z Vídně dojemný vzkaz.
„Ahoj, jak se máte všichni? Doufám, že se máte úžasně a skvěle. Já snad za chvíli, teda nevím kdy, někdy přijedu domů. Nevím kdy,“ říkala na videu z mobilního telefonu Silvie.
