Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o nových plánech na výstavbu domovů pro seniory.
Dagmar Pátková: Zde stát zaspal. Čímž nemyslím jen Babiše, ale i vlády předcházející. Všichni jednou zestárneme a stárlo by se snadněji beze strachu, co s námi bude a kdo se o nás postará, až nebudeme moci. Děti zčásti nemohou, zčásti ani nechtějí, a protože porodnost klesá a přibývá bezdětných, pro mnohé už potomci vůbec nebudou. Věk se prodlužuje, přibývá lidí s Alzheimerem. Co s nimi bude? Smutné vyhlídky.
Michala Müller: Starala jsem se o maminku po těžké mrtvici tři měsíce. 24 hodin ve střehu, padala mi z vozíku, křičela, vylézala z lůžka. Třeba i 10× za den chtěla přendávat na pojízdné WC. Skoro nespala. Byla jsem pořád s ní, v noci na chůvičce. Zhroutila jsem se z toho. Než jsme protekcí sehnali DD, známý mi ji umístil na LDN. Tam jí tak utlumili, že nejedla a byla průsvitná jak papír. Nyní je v DD už třetí rok, lékaře tam dělá můj známý, upravil jí medikaci a už je celkem klidná. Péče jakž takž. Dost Ukrajinek a platíme 14 tisíc měsíčně občas o něco víc za služby jako kadeřnice a pedikérka. K tomu přičtěte celý příspěvek na péči 13 200 Kč, bez toho nikoho nevezmou a jsme na téměř 30 000 Kč za měsíc. Čekací doby jsou nekonečné. Nedivím se, že v tomto oboru bují korupce.
Táňa Růžičková: Upozorňuji na tuto situaci už několik roků, jelikož mám vlastní zkušenosti, kdy jsme potřebovali stálou péči o rodinného příslušníka. Bydlím ve velkém městě a v okolí se nikde nestaví domovy pro seniory, přestože v poslední době jsou ročníky se zvýšeným nárůstem odchodů do penze. Nějak to našim zákonodárcům uteklo.
Dana Beňaková: Když jde o umístění do nějakého takového domova, rázem je ze stupně závislosti tři ten nejvyšší. Taková je moje zkušenost. Chtěli jsme se starat doma a najednou byl „ležák“ závislý sotva ve druhém stupni. Na LDN pacienty tlumí léky. Na druhou stranu po tom, co jsem měla možnost vidět na geriatrii v nemocnici, se ani moc nedivím. Jenže to chce individuální přístup, ten chybí.
Jiřina Gavelčíková: Toto je téma, kterým by se měla zabývat sociální politika. Nedostatek míst pro důstojné stáří a potom nedůstojné zacházení v domovech (kde se platí dost peněz za péči), protože není dostatek personálu. A normální důchod tuto částku ani nepokryje. Domovy pro seniory, pokud je místo, se stávají dostupné jen movitějším lidem. Dnešní doba a způsob života téměř neumožňuje postarat se v rodině o své blízké.
Zdeněk Schano: Pokud se to nezačne co nejdříve řešit, bude se muset čím dál více rodin starat o své drahé prarodiče na vlastní pěst. Starám se o 90letého otce a dostávám 18% toho, co pečovatelské domy! Pokud bych dostával to samé, tj. 70 000 měsíčně, bude se mít jako arabský šejk. Takže nechte prarodiče v rodinách a dejte jim to, co dáváte domovům pro seniory.
Jiří Votroubek: Stát na seniory v tomto ohledu kašle. Hlavně pokud se jedná o osoby s nižšími příjmy, tak nemají šanci zaplatit náklady s pobytem spojené. Příspěvek na péči je sice fajn, ale za ten pacienta neubytujete nikde. Vzhledem ke stárnoucí populaci to bude jen horší, pokud se to nezačne řešit jako priorita. Je to pro seniory nedůstojný stav a vyhlídky.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Jarmila Hašková: Ono by tolik míst v DD nebylo potřeba, kdyby tak neřehtal úřední šiml. Starala jsem se o bezmocnou maminku. Po její první klinické smrti jsem s ní zůstala doma. Po dlouhém martyriu jí přiznali 1. stupeň závislosti, tzn. 880 Kč. Uskromnili jsme se, hlavně, že nemusela do žádného zařízení. Neušla ani 2 metry sama. Opakovaně jsme žádali zvýšení stupně závislosti. Museli jsme vyplnit elaborát o jejím stavu, kvůli koronaviru nebylo šetření v domácnosti. Neuspěli jsme. Důvod: Prý jsme maminčin stav nadhodnotili. ZTP jsem uháněla také strašně dlouho. Dostala ho až 4 měsíce před smrtí. Do té doby jsem musela porušit dopravní předpisy, stála jsem na místě ZTP, abych ji nějak dovlekla do ordinace lékaře. Několikrát to řešila policie domluvou (viděli stav maminky a ukázala jsem jim kopie žádostí o ZTP - měla jsem štěstí na slušné lidi v uniformě). Až krátce před smrtí jí byl přiznán 3. stupeň závislosti (ani se nedožila první splátky) a invalidní vozík, který jsme stihli použít jen třikrát. Zůstala jsem bez práce, s ID 2. st. (něco málo přes 8 tisíc, z toho platím SIPO 6103 Kč, a zbytek mám na léky, jídlo, ostatní potřeby k běžnému životu). Málokdo si dovolí jít do takové nejistoty. Tak se nedivme, že DD jsou přeplněny. Péče o maminku byla fyzicky i psychicky velice náročná, ale i přes to všechno jsem se o maminku ráda ze všech svých sil postarala, a i když se mi to ani do odpracovaných let nezapočítalo, těch 6 let mi za maminčinu pohodu a důstojné dožití stálo.
Věra Kozielová: Možná by se měla dát přednost stavbě domů s pečovatelskou službou. Malý byt 1+kk s vlastním WC a sprchovým koutem. Zdravotní služba v přízemí domu se zajištěným stravováním pro ty, kdo nemohou, nebo si nechtějí, vařit. Člověk by měl soukromí a nutnou pomoc na dosah.
Blanka Závodská: Je mi 79 let, invalida 2. stupně - bydlím už bohužel sama ve 2+kk, ale do domova nechci. Potřebuji svoje soukromí a v DD bych asi zcvokla. Tady mám kolem sebe mladší lidi, ti mi dodávají chuť do dalšího života, ale DD ne, radši odejít z tohoto světa.
