Článek
Někdejší předseda sociální demokracie, ministr a premiér Bohuslav Sobotka působil ve vysoké politice více než 20 let. A přece fakt, že dobrovolně opustil své místo poslance ve Sněmovně, přijali hlavně jeho spolustraníci tak nějak s ulehčením, že se obešlo bez větší veřejné pozornosti.
Řada sociálních demokratů má dodnes Sobotkovi za zlé, kam v posledních letech své vlády stranu dovedl. Že absolutně propadala ve sněmovních volbách, že vyklidila místo pro dravého oligarchu Andreje Babiše a jeho ambiciózní hnutí ANO.
Sobotka však dopadl tak, jako většina předchůdců v čele strany nebo kabinetu. „Ta strana se takhle zachovala ke všem svým bývalým premiérům, takže si myslím, že to Slávek Sobotka čekal,” říká někdejší ministryně školství za ČSSD Petra Buzková.
Politolog Lukáš Jelínek v této souvislosti připomíná slova jiného odvrženého předsedy sociálních demokratů Vladimíra Špidly, že vděk není politickou kategorií. „A v sociální demokracii to platí stoprocentně,” dodává. „Tam, když premiér nebo předseda skončí, tak po něm neštěkne ani pes, pokud on sám se nechce vrátit nebo straně pomáhat.”
Připomíná, že je to tím, že v sociální demokracii je řada skupin, které spolu bojují, nebo proti sobě intrikují. „To je možná i v jiných politických stranách, ale v sociální demokracii to má nějak osobnější rozměr,” říká Jelínek.
Na tento komentář pak nepřímo navazuje vlastní zkušeností expředseda a expremiér Jiří Paroubek.
„Já jsem se setkal s tím, že spousta lidí by byla ráda, abych směřoval na úřad práce a byl nezaměstnaný. Tady lidé uvažují takto a mají z toho radost,” říká o svém konci v ČSSD.
V profilu, který o konci Bohuslava Sobotky přineslo nové vydání pořadu Sněmovní 4 v Televizi Seznam, však uslyšíte i hlasy, proč a jak se poslední sociálnědemokratický premiér o hořkost svého konce sám zasloužil.
