Smrt německých seniorů v soukromém domově v Prachaticích. Nebylo to týrání, uzavřeli policisté

Peter Spaeing byl bývalý sportovec, skoro dvoumetrový muž – už dlouho ale postižený demencí. Rosa Drtina zase drobná aktivní paní – se stejnou diagnózou.

Oba senioři, občané Německa, zemřeli loni po pobytu v soukromém domově důchodců Eden v Prachaticích.

Jak Seznam už na jaře popsal v sérii reportáží, jejich smrtí se začala zabývat policie. Kriminalisté několik měsíců prověřovali podezření, že senioři byli týráni a že mohli zemřít kvůli špatné péči. Nyní vyšetřování skončilo. Závěr: trestný čin se nestal.

„Nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že ošetřující lékař či další zdravotničtí pracovníci by postupovali v rozporu s povinnostmi lékaře či zdravotnického pracovníka,“ uvedl policejní komisař Petr Kovář v usnesení o odložení případu, které Seznam získal.

Zároveň však policisté připustili, že péče o německé klienty nemusela být stoprocentní. Bývalí zaměstnanci domova Eden do protokolu například uvedli, že v domově měli lidé málo jídla. A že se někteří ošetřovatelé o klienty pořádně nestarali.

Příběh kolem domova Eden začal v první polovině loňského roku. Domov se zaměřuje výhradně na zahraniční klienty a právě příbuzní a právní zástupci osmi německých obyvatel domova se tehdy rozhodli, že si své blízké z Edenu odvezou.

Nezdálo se jim, jakou zde personál poskytuje péči.

Byli mezi nimi i Peter Spaeing a Rosa Drtina. Příbuzní je přesunuli do jiného soukromého zařízení v Trnové u Plzně. Oba ale později zemřeli.

Po jejich smrti se zmíněné policejní vyšetřování rozběhlo. Vedení domu v Trnové totiž podalo trestní oznámení: Peter Spaeing i Rosa Drtina podle něj přijeli z Prachatic v zuboženém stavu. Mimo jiné – podle zdravotnické dokumentace – o 12 kilo lehčí než dříve.

„Nereagoval na podněty, byl apatický, nechtěl vůbec komunikovat. Ten člověk to vzdal,“ popsala jednatelka domova v Trnové Marcela Bergmanová stav pana Spaeinga, který měl po příjezdu do Trnové na noze proleženiny. A později zemřel na otravu krve.

K případu paní Rosy Drtiny lze z dokumentace vyčíst, že neměla při příchodu do domova Eden větší problémy: sama jedla, vážila 59 kilo, chodila. Nastalo u ní však zhoršení – když po několika měsících opouštěla Eden směrem do Trnové, byla o 15 kilo lehčí, museli ji vozit na kolečkovém křesle. Po čtrnácti dnech v Trnové ji personál našel jedno ráno v bezvědomí, ještě týž den zemřela. Lékaři určili jako příčinu hnisavý zápal plic.

V jejím případě se na policii obrátil opatrovnický soud: když soudkyně ze spisu zjistila, že se stav paní Drtiny tak razantně zhoršil, předala věc kriminalistům.

Prachatičtí kriminalisté si při vyšetřování vyžádali zdravotní dokumentaci od lékařů. Ověřili si, že paní Drtina zemřela na zápal plic, otrava krve pana Spaeinga podle lékařů z nemocnice v Plzni, kde muž zemřel, zase nesouvisela se zanedbáním proleženiny. Ale že příčinou úmrtí byla infekce související rovněž se zápalem plic.

„Nelze říci, že došlo k zanedbání předhospitalizační ošetřovatelské i zdravotní péče,“ citují vyšetřovatelé zprávu lékařů z Fakultní nemocnice v Plzni.

Ani výslechy ředitele domova Eden, jeho zaměstnanců a externího lékaře nepotvrdily podle policie podezření na špatné zacházení a týrání.

Jeden z ošetřovatelů do protokolu vypověděl, že pan Spaeing nijak v domově Eden rozhodně netrpěl. A že s proleženinami (doslova to protokol zaznamenal tak, že řekl, že měl „prožrané díry“) se do Prachatic vrátil z krátkého pobytu v nemocnici v Německu kvůli mozkové příhodě. Tyto proleženiny se mu pak po návratu do Edenu podařilo téměř zcela vyléčit.

Lékař domova Eden také řekl, že jednou paní Drtinu odeslal na vyšetření do Německa – to když se zjistilo, že zhubla o 12 kilo. Vrátila se s lékařskou zprávou, že netrpí přímo nějakou nemocí, která úbytek váhy způsobila. Ale že je to spíše obvyklý důsledek demence, kdy člověk méně jí. Lékař pak doporučil dokrmování speciálními nutričními nápoji.

Na druhou stranu ale někteří bývalí zaměstnanci Edenu otevřeně pod svým jménem popsali, jak to na jaře roku 2018 v domově vypadalo. Nebyl ještě zcela dokončený a například neměl vlastní kuchyni.

Ve stejné době, jak policistům řekla vedoucí kuchyně v Edenu, dokonce nebyly peníze na jídlo. Domov o kapacitě 50 lůžek, kde lidé platí kolem 1 500 eur měsíčně, totiž dlužil dodavatelům. A tak vedoucí musela suroviny kupovat za své.

„Kvalita stravy zde byla od začátku špatná, protože se zde nevařilo. Postupem času začala fungovat kuchyně a kvalita stravy se zlepšila, nicméně porce byly nedostatečné,“ uvedla při výslechu jedna z bývalých ošetřovatelek.

Část ošetřovatelů si také vybavila, jak uklízečky nosily plné skleničky léků, které smetly z podlah v pokojích. Protože občas nikdo nezkontroloval, jestli klienti prášky spolykali, nebo zahodili. Personálu totiž nebylo – podle těchto svědků – dost.

Nebo z výpovědí plyne, že někteří ošetřovatelé nebyli moc aktivní. A že když si některý z klientů postavil hlavu, že jíst nebude nebo že si nevezme lék, prostě ho někteří ošetřovatelé nechali. Místo aby ho přesvědčili, případně krmili. Přitom podle odborníků je právě na lidi z Alzheimerovou chorobou pečlivě dohlížet, jak se stravují. Jinak rychle hubnou.

„Uvědomovala jsem si, že jsem jednou nohou v kriminále. Doma jsem brečela, že se tam už nechci vrátit,“ řekla Seznamu už na jaře jedna z bývalých zaměstnankyň. „Celé mi to tam přišlo hlavně jako byznys, ne jako sociální služba. Vlastně takový obchod s bílým masem,“ narážela na fakt, že soukromé domovy v jižních a západních Čechách mají přetlak německých zájemců. Hlavně rodin, které se už o příbuzné s demencí nedokážou postarat.

V Německu jsou služby takových zařízení mnohem dražší.

Policisté nakonec uzavřeli svoji práci s tím, že tedy ne vše bylo zřejmě v Edenu v pořádku.

„Jedná se například o omezení v souvislosti s dokončovacími pracemi na objektu, některými osobami subjektivně vnímanou nižší kvalitu a množství podávané stravy či ne vždy zcela aktivní přístup části personálu k plnění pracovních povinností,“ shrnul policejní komisař Kovář.

I lékař, který měl klienty v Prachaticích, policistům však potvrdil, že vedení domova v minulosti vytkl špatně vedenou dokumentaci. Personál sice zapisoval, co kdo snědl a kolik váží. Ale pouze anonymně, beze jmen.

Lékařka, která převážela sanitkou klienty z Edenu do poklidnější Trnové, si zase všimla jiné věci: „V případě, že byly převozy předem avizovány, bývala čistota klientů lepší než v případech, kdy převoz probíhal bez předchozí informace. Stávalo se, že klienti zapáchali. Dodala také, že když lidé z Edenu po příjezdu do Trnové dostali polévku, začali hned jíst. Někteří podle ní dokonce hltavě.

Domov Eden patří firmě Miroslava Kocána, bývalého zastupitele za ODS ve středočeské Příbrami. Kocán od vypuknutí kauzy tvrdil (pouze písemně, osobní rozhovor odmítl), že se o klienty stará výborně. „Každý rozumný člověk si položí otázku, proč bychom poskytovali podřadnou péči zrovna těmto osmi klientům (později převezeným do Trnové – pozn. red.), když padesáti klientům, kteří jsou v Senior House Eden, poskytujeme prvotřídní péči,“ napsal Kocán ve vyjádření pro Seznam.

Popřel také, že by například pan Spaeing na tom byl při opuštění Edenu zdravotně špatně. Ačkoli jeho dcera v rozhovoru pro Seznam popsala otcův stav jedním slovem: katastrofální. Tatínek, který se nedlouho předtím sám pohyboval, už jen ležel a nikoho nepoznával.

„Při předání klienta rodině byl pan Spaeing ve stavu, který ani zdaleka nejevil závažný zdravotní problém – a už vůbec ne sepsi nebo něco jiného. Obraz o zdravotním stavu pana Spaeinga si můžete udělat z fotky, která byla pořízená tři dny před transportem jmenovaného do Senior House Trnová. Určitě nevypadá, že by byl nemocen nebo že by umíral,“ dodal Kocán.

Ředitel Kocán také dlouhodobě tvrdí, že v pozadí je obyčejný konkurenční boj: domov v Trnové prý celou kauzu rozdmýchal, aby mu přebral klienty. Marcela Bergmanová, majitelka domu v Trnové, namítá, že je to nesmysl: její senior house se zaměřuje především na Čechy. „Německé klienty z Prachatic jsme si vzali, protože jsme jim chtěli pomoct,“ řekla Bergmanová.