Článek
Pořad Televize Seznam Moje místa bude příští týden slavit 100. vydání. Co právě dělají osobnosti, které náš štáb provázely místy osudovými, zásadními, oblíbenými? Veronika Žilková byla hostem jednoho z prvních pořadů, tehdy - před dvěma lety - byl její manžel Martin Stropnický ministrem zahraničí. Dnes je velvyslancem v Izraeli. Rodina tudíž žije v Tel Avivu.
Jak snášíte karanténu dva a půl tisíce kilometrů od domova?
Myslím, že to prožívám o něco hůř než lidé doma. Přece jen jsme daleko od domova, vy jste tam všichni pohromadě. Proto hrozně moc zdravím všechny do České republiky!
Okopávám, pleji, hrabu...
Jaká je situace v Izraeli?
Je tady asi o tisíc nakažených lidí víc než v Česku, ale také je tady mnohem více vyléčených. Nejsou povinné roušky, ale platí skoro zákaz vycházení. Smíte si sice dojít nakoupit do nejbližšího obchodu, do zaměstnání chodí jen třicet procent lidí, ostatní musí být doma. Smíte chodit jen sto metrů od svého domova. To je strašně málo. Ale Izraelci to dodržují, jsou hrozně ukáznění. Jsou zvyklí po staletí mít jasná pravidla, rituály a náboženství. Když tady řeknete „Nebudete chodit ven, nebudete chodit nakupovat“, tak jsou prostě doma. Dneska jsem byla jediná v obchodě. Hodně lidí to řeší přes internet.
Jak snášíte domácí izolaci?
Je tady dvacet stupňů, je tady příjemně. Ale ulice jsou prázdné, pusté. Takže když nesmíte nikam jít, připadáte si jako v kleci. Ale my jsme tady na území České republiky (ambasáda v Tel Avivu), rezidence má zahrádku, takže já trávím čas tím, že občanům České republiky okopávám, pleji, hrabu… Pro občany tady zalévám. Občas to dám na Instagram, aby lidé v Česku viděli, že mají ještě kus země dva a půl tisíce kilometrů daleko.
Dotočila jsem cestopis o Izraeli
Trávíte tedy celé dny společně s manželem, velvyslancem Martinem Stropnickým, a dcerou?
Ano. Čtrnáctiletá dcera má už měsíc vyučování online, mají normálně od osmi do tří. Sedí u počítačů, některé děti jsou doma v Kanadě, někteří jsou v Moskvě, někteří jsou v Izraeli… a učí se. Manžel chodí do práce, na ambasádě je pořád taková pohotovostní linka. Ministerstvo zahraničí zavedlo režim zkrácené pracovní doby. Ještě před dvěma týdny odsud letělo poslední letadlo do Prahy, teď už nelétá nic. V minulém týdnu ještě dostávali nějaké turisty přes Maďarsko. Letadlo bylo namíchané z turistů různých zemí. Dokonce vezli do Maďarska i amerického rabína, který má trvalé bydliště v Čechách.
Plánovala jste, že budete touto dobou v Izraeli?
Já jsem samozřejmě plánovala, že pojedu do Čech. Stejně tak jsem plánovala, že za mnou na velikonoční svátky přijede vnuk. Stojím u telefonu se svojí šestadevadesátiletou matkou. Chci být v Praze, ale musím říct, že jedna věc mě trochu hřeje: jako dobrovolník, to znamená zadarmo, jsem pro Českou televizi připravila a natočila cestopis. V únoru a březnu tady byl šestičlenný štáb z ČT, dotočili jsme před čtrnácti dny v sobotu. Za námi pak zavřeli památky, hotely, parky, všechny vystěhovali… Vyšlo to úplně přesně. Někdo tam nahoře nás má rád. Takže my ještě máme poslední záběry, jak za námi už zamykají. A v neděli letělo to poslední letadlo. Podařilo se nám natočit devítidílný cestopis o Izraeli a pak začala karanténa.
Připomeňte si pořad Moje místa s Veronikou Žilkovou.Video: Seznam Zprávy
V Česku začíná projekt takzvané chytré karantény, kdy podle dat od mobilních operátorů a bank bude možné zjistit, kdo se pohyboval v blízkosti nakažené osoby a ten půjde do karantény…
To už tady platí dávno. Izrael dbá hodně na prevenci, navíc je to hi-tech země. Sama si myslím, že když jde o život, tak si nemůžeme hrát na nějakou přehnanou ochranu osobních údajů.
Lidstvo drží pohromadě, to je skvělé
Tady s tím někteří lidé mají velký problém.
V Izraeli jsou z toho všichni nadšení. Všichni jsou rádi, že neukáznění jedinci mohou být vysledováni. Tady jsou kontroly v autech, musíte mít papír, že jedete do práce, papír, že jedete do lékárny… Osobně bych byla také raději pro chytrou karanténu než takovou masovou. Je to naprosto nová situace, každá země to zkouší jinak a nakonec se všichni dostanou ke stejnému modelu. Česká republika měla stejně jako Izrael velmi rychle karanténu, což je obdivuhodné. V jiných zemích si to nechali rozjet.
Říkáte si i v téhle situaci, že všechno zlé je k něčemu dobré?
Říkám. I přes sociální sítě vnímám tu obrovskou celosvětovou empatii. Lidé si navzájem pomáhají, když se například snaží dostat do těch letadel i občany jiných států. To nikdo nečekal, že lidstvo, když jde o přežití, tak se vzpamatuje a bude držet pohromadě. To mi přijde úžasné. Nebo když se z oken tleská zdravotníkům a záchranářům. Víte, že vás nemůžou slyšet, ale prostě když slyšíte sousedy, jak tleskají… Vím, že tyhle aktivity jsou v Česku také. Připadá mi, že to ukazuje něco, co jsme nečekali: jak lidé drží při sobě.
Sounáležitost. Všichni si přejeme, ať to dobře dopadne. A vám přeji, ať se brzy můžete přijet podívat za maminkou.
Držíme si palce všichni navzájem. Všichni chceme přežít. To je to nejsilnější.
