Článek
Kam kdy přišel, tam se vyhrávalo. K titulu došel s pražskou Slavií i s francouzským Racingem Lens, s Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů i Pohár UEFA, s reprezentací si zahrál finále Eura 1996 ve Wembley. Byť tehdy jako střídající hráč, ale nebýt třeba jeho slavného gólu proti Rusku, žádné finále by nebylo.
Patří do úzkého exkluzivního „klubu“ hráčů, co skórovali na 3 turnajích Euro v řadě. S 80 starty a 27 góly je Vladimír Šmicer ve 47 letech žijící legendou českého fotbalu. A přitom jednou z nejpříjemnějších a nejusměvavějších. O tom, že nevnímá fotbal jen přes střely a kličky, ale i z mnohem širšího pohledu, svědčí třeba jeho angažovanost v České asociaci fotbalových hráčů.
U národního týmu nastoupil Vladimír Šmicer jako manažer v éře, kdy český fotbal vedl Ivan Hašek. Byl u postupu na Euro 2012. Ve Slavii posléze krátce pomáhal jako asistent nizozemského trenéra Alexe Pastoora, v době, kdy se Slavia zachraňovala nad propastí. Jeho esprit a pohotovost dobře znají diváci diskuzního pořadu o fotbale TIKI-TAKA.
V rozhovoru pro Seznam Zprávy připustil Vladimír Šmicer, že kdyby byl v tom směru o jeho osobu zájem, dokázal by si představit, že by mohl pracovat v novém vedení Fotbalové asociace ČR. „Nevím, jestli rovnou jako předseda, ale vím, že fotbal mi hodně dal. A já jsem případně připraven mu za to mnohé vrátit. Když tady bude zájem dělat fotbal čistě a slušně, ne jako doposud,“ říká Vladimír Šmicer.
Překvapila vás před týdnem zpráva, že byl dosavadní místopředseda FAČR Roman Berbr zatčen a spolu s dalšími vyšetřován kvůli ovlivňování fotbalových zápasů a další trestné činnosti?
Překvapilo asi v tom směru, že si člověk po těch letech říkal, že se to snad ani nikdy nestane. Pár lidí pana Berbra kritizovalo, vždycky na ně jen vystartovali se slovy: Tak nám přineste důkazy! A nakonec ti kritici ještě špatně dopadli. Takže teď se domněnky potvrdily, policie zapracovala, nevíme samozřejmě úplně přesně, co tam ještě mají. Ale asi za to policii musíme pochválit, že už se do věci vložila.
V pondělí na své funkce ve výkonném výboru FAČR rezignoval Roman Berbr, ve středu se předsedovi a generálnímu sekretáři FAČR telefonicky ozvala Berbrova manželka Dagmar Damková. A své funkce složila také. Měli by tak podle vás učinit i někteří další členové výkonného výboru?
Co se týče Dagmar Damkové, asi se to dalo čekat. To spojení na pana Berbra je jasné, i když netvrdím, že celou tu mašinérii v pozadí vytvářela spolu s ním. Nejspíš by bylo na místě, kdyby rezignoval i pan předseda, případně další členové výkonného výboru, ale asi by pak nastalo bezvládí. Tak fajn, ať tedy ale dovedou asociaci do řádných voleb. A z nich ať vzejde nová vlna lidí, kteří budou FAČR řídit. Jak na těch spodních úrovních, tak na té nejvyšší.
Takže podporujete členy FAČR z malých klubů v tom, aby se začali zajímat, jak to funguje na jejich okresním fotbalovém svazu, a aby tam změnili poměr sil?
Jednoznačně. Roman Berbr nebyl sám. Lidmi, s nimiž spolupracoval, je nasáklá celá struktura asociace, na všech úrovních a patrech. Ti lidé měli jeho důvěru, pracovali pro něj, a když udělali něco ne úplně čistého, tak počítali s tím, že to jejich Taťka, jak si pan Berbr od některých nechal říkat, nahoře zaštítí. Já nevolám po žádných defenestracích nebo odvetách. Ale myslím si, že lidé na okresech moc dobře vědí, kdo a jak se takhle prezentoval. A když se to na téhle úrovni na okresních a krajských konferencích obmění, tak ten proces rozhodně podpořím. Bylo by skvělé, kdyby to vzali do ruky lidé, co fotbal chtějí dělat jinak a vrátit sobě i dalším radost z českého fotbalu. Vždyť už bylo na čase.
Co říkáte na rozpuštění komisí rozhodčích?
V zákulisí se hodně mluvilo o tom, že právě tady na té úrovni, ve druhé a třetí lize, se dějí dost divné věci. Z toho, co jsme si zatím přečetli, je zjevné, že se tam vyvíjel i tlak na rozhodčí, ohledně jejich postupů a sestupů. To jsou hodně zásadní věci. Když o těchto poměrech před časem promluvili veřejně rozhodčí Kovaříkové a další, tak byli ve fotbale jen zesměšňováni a z fotbalu vyobcováni. No a teď vidíme, že měli pravdu.
Dosavadní předseda Martin Malík se vyjádřil, že za ten současný stav můžou všichni ve fotbale. Souhlasíte?
Ať mluví za sebe! Vůbec se mi nelíbilo, jak to formuloval, že za ten marast můžou všichni. Nevím o tom, že by ve výkonném výboru panu Berbrovi on nebo někdo jiný nějak zásadně oponoval. Když se pár lidí z fotbalu ozvalo, třeba můj tchán Ladislav Vízek, dočkali se jen žalob a zostuzení. Ale proti panu Berbrovi šli, na rozdíl od pana Malíka.
Když se teď začíná přemýšlet o tom, kdo by mohl zosobnit to vyhlížené nové vedení fotbalové asociace, padá přitom i vaše jméno. Co vy na to? Byla by to pro vás výzva?
Musím říct, že kdyby se mě na to někdo zeptal ještě před týdnem, tedy jestli bych šel do vedení FAČR, odpověděl bych mu, že ani omylem. Ale situace se mění… Víte, já dělám 9 let předsedu fotbalového oddílu v Chabrech, spoustu věcí jsme tu vylepšili, zmodernizovali. A když člověk vidí, jak se mu to pod rukama mění k lepšímu, má z toho radost. Třeba by to takhle šlo i s celým českým fotbalem. Takže kdyby byl o moje schopnosti a zkušenosti, které jsem ve světě získal, zájem, asi bych uvažoval i nad tím, že bych do toho šel. Nevím, jestli přímo na předsedu nebo spíš na nějakou jinou funkci, ale… Fotbal mi toho hodně dal a já jsem připraven mu za to mnohé vrátit.
Za jaké podmínky?
Když tady bude zájem dělat to slušně a čistě a kdyby se ve vedení fotbalu sešlo víc takových lidí.
Máte na ně nějaké tipy?
Když jsem pracoval jako manažer u reprezentace, tak se mi moc dobře dělalo s Rudou Řepkou. Anebo mě napadá Honza Nezmar, u něj se mi moc líbí způsob, jak pracuje. A určitě by se našli i další.
Takže byste do toho s nimi šel?
Oni si ze mě ti pánové nahoře dělali vždycky legraci, že jsem Štístko, snílek, že jsem moc hodný… A že takhle nastavený člověk podle nich nemůže být ve fotbale úspěšný. O tom, jak jsem byl úspěšný na hřišti, ať si lidé udělají obrázek sami. A kam to dovedli tihle pánové s jejich ostrými lokty, vlastně také. Velkej Čáp Pelta i Taťka Berbr, kteří přece moc dobře věděli, jak se ten fotbal má dělat, už se oba ocitli ve vyšetřovací vazbě, jednomu běží soud, druhého patrně čeká. Tak třeba opravdu nastává doba, kdy bude možné zkusit i v Česku dělat fotbal slušně. Já jsem přesvědčen, že lidí, co uvažují tímhle směrem, je tady dost. I těch, co už ve fotbale něco dokázali.
