Článek
Schválenou směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu bude posuzovat Soudní dvůr EU, formální stížnost na normu k němu podalo Polsko. Ke stížnosti by se ráda přidala i Česká pirátská strana, podle které by schválená pravidla mohla vést k přijetí regulací, které jsou velmi podobné předběžné cenzuře, ta je přitom zakázaná ve smlouvách o fungování Evropské unie. Piráti se také odvolávají na to, že směrnice je protiústavní, neboť zasahuje do práv svobody projevu a práv, která jsou v Česku garantovaná ústavou. Nechali si na ni vypracovat nezávislý právní posudek.
Pro to, aby Piráti mohli poslat stížnost k Soudnímu dvoru EU, je potřeba podpis premiéra Andreje Babiše, ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka a ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Další kroky chtějí podniknout přímo na evropské půdě za pomoci europoslanců. Směrnice je totiž sice přijatá, ale zatím není implementována.
„Obracíme se na vás s žádostí o připojení České republiky k žalobě Polska k Soudnímu dvoru EU, díky které se Polsko domáhá zneplatnění tzv. copyrightové směrnice,” píšou Piráti Babišovi. „Tato cenzura je podle nezávislé právní analýzy spolku Iuridicum Remedium v rozporu s právem zakotveným v Listině základních práv a svobod, tudíž i s Ústavou České republiky,” stojí v dopise. O tom, zda premiér záměr Pirátů podpoří, bude zřejmě jasno v pátek 6. září.
Evropská unie přijala kontroverzní rozsáhlou reformu autorských práv 15. dubna tohoto roku. Od směrnice si slibuje větší ochranu tvůrce obsahu. Už v dubnu sice Piráti směrnici ostře kritizovali, k ničemu to ale nevedlo.
„Jakmile došlo v dubnu ke schválení, nešlo se směrnicí nic dělat, neboť legislativa je uzavřená,“ komentoval pro Seznam europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa. Po zveřejnění v Úředním věstníku EU mají členské státy 24 měsíců na implementaci směrnice do svých vnitrostátních předpisů, což bude podle Peksy problémové. „Je možné, že směrnice bude v budoucnu kolidovat s jinými zákony a bude se muset změnit,“ doplnil Peksa.
Směrnice obsahuje zejména dva kontroverzní články 15 a 17 (před finálním přečíslováním známé jako článek 11 a 13). První z nich dává vydavatelům médií výlučné právo rozhodovat o tom, kde a za jakých podmínek se jejich obsah online zobrazí – s výjimkou jednotlivých slov nebo velmi krátkých úryvků jejich textů. Článek 17 pak dává internetovým platformám povinnost řešit autorské právo za vlastníky práv.
Proti reformě se ostře postavily zejména největší internetové společnosti, které v ní vidí ohrožení dosavadních byznys modelů svých platforem, protože přenáší větší díl odpovědnosti za uživateli nahraný obsah na provozovatele serverů.
