„Slovensko se po vraždě Kuciaka dalo do pohybu. Ale není to dost“

Výlohou industriálně zařízené kavárny v centru Bratislavy je i ve slunečném únorovém dni v dálce vidět plápolající červená světýlka. Na druhém konci náměstí, pod pomníkem 17. listopadu, lidé stále chodí zapalovat svíčky věnované památce zavražděného novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

V den výročí smrti mladé dvojice zaplnily hlavní bratislavské prostranství znovu tisíce lidí. „Je důležité vyjít na náměstí. Politici, i když se tváří, že ne, tak velmi reagují na veřejný tlak. A jsou velmi opatrní na to, co potom dělají a jak na to veřejnost zareaguje,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Seznam Juraj Šeliga, mladý právník, který spolu s dalšími stojí za občanským hnutím Za slušné Slovensko. To po vraždě mladého investigativního novináře přivedlo do ulic desítek slovenských měst tisíce lidí, jejichž hlasy po pár týdnech způsobily do té doby nepředstavitelné politické zemětřesení.

„Slovensko se po vraždě Kuciaka dalo do pohybu. To, že padl Fico a Kaliňák, bylo rok před tím nepředstavitelné,” hodnotí rok po událostech Šeliga. „Fakt, že Fica svrhli lidé na náměstích, je signálem pro ostatní politiky, že všechno má své meze.”

Šeligu i jeho kolegy zaskočilo, jak rychlý spád události nabraly. „Šlo to postupně. První den, kdy jsme se dozvěděli o Jánově vraždě, jsme šli zapálit svíčky. A spolu s kolegy jsme začali připravovat pietní pochod v Bratislavě. Nikdo nečekal, že to bude takto dál pokračovat,” popisuje vývoj událostí, které rychle nabraly směr celonárodního protestu. „Pak ale přišly první projevy státníků, Fico začal mluvit o konspiračních teoriích, Sorosovi a státním převratu. My jsme seděli v obýváku a říkali si, co s tím budeme dělat.”

Smrt mladého páru podle Šeligy uvolnila ve slovenské společnosti roky se hromadící frustraci. „Kdyby lidé na ty akce nepřišli, tak si můžeme organizovat, co chceme. Ale oni přišli, protože už toho měli plné zuby. Řekli si, že toto už opravdu ne. Že chtějí žít v zemi, kde se nekrade a nekorumpuje. A místo toho poslouchali řeči politiků, kteří místo vlastní politické sebereflexe začali vraždu Jána Kuciaka vysvětlovat konspiračními teoriemi, podle kterých šlo o připravenou akci směřující ke státnímu převratu.”

Přesto, že rezignace kritizovaného premiéra a ministra vnitra dosáhli lidé nečekaně rychle, zůstává boj „za slušné Slovensko” stále na svém počátku.

„Nikdo není naivní, aby si myslel, že se věci změní ze dne na den. Tak, jako náměstí není čarovný proutek, ani vláda neumí vyřešit všechny problémy národa za dva dny. Na druhou stranu tu nevidíme žádný posun ani změnu politické kultury,” říká Šeliga s tím, že teorie o tom, že za smrtí Kuciaka a Kušnírové byla snaha zahraničních sil o státní převrat, prý ve veřejném prostoru zaznívaly ještě donedávna. I proto bylo mottem čtvrtečních shromáždění po celé zemi: „Nezapomeneme. Nekončíme!“.

Hlavním milníkem, který má Slovensku přinést skutečně zásadní změnu a ke kterému kritici stávající vládní garnitury upínají své síly, jsou nadcházející parlamentní volby. Ty by podle přání hnutí Za slušné Slovensko měly definitivně ukončit pozici Ficova Směru jako politického hegemona na Slovensku.

„Ke svržení Mečiara bylo taky potřeba zformovat nejen politický proud, ale také ten občanský. Umělci, herci, aktivisté obcházeli Slovensko, malé vesnice a města a říkali lidem: pojďte volit, je to důležité, protože chceme vstoupit do EU a do NATO.”

Přesto, že jsou cíle Šeligy a spol. nyní mnohem abstraktnější, nejsou podle něj nedosažitelné. „My mluvíme o slušném a spravedlivém státu, kde věci fungují. To je trošku náročnější, ale stále je to výzva, za kterou se dají sjednotit lidé bez toho, aby ta iniciativa byla hned politickou stranou. V něčem je to až fascinující, jak se podařilo vytvořit takový typ hnutí, na který reaguje celé Slovensko i po roce.”

Celý rozhovor s Jurajem Šeligou si můžete pustit v úvodním videu.

Interview je součástí reportérského speciálu Ve stopách Jána Kuciaka, který si můžete pustit níže.