Slavný soupeř fotbalové Slavie se představuje: FC Barcelona doslova od A do Z

Dějiny i současnost Futbol Clubu Barcelona vydaly a ještě vydají na stohy knih a miliony novinových článků. Střípků, z nichž by se magie barcelonské velikosti dala poskládat, je jistě nespočet. Vybrali jsme z nich pro dnešek tolik, aby vydaly alespoň do abecedy.

Klubové heslo „Més que un club“, v překladu „Víc než jen klub“, bývá vykládáno mnoha způsoby. Nejčastěji skrze politickou linku katalánského nacionalismu. Jiní jím podtrhují mimořádnost a nadčasovost této fotbalové instituce. Včetně interpretace klubu jako velké rodiny, společenstva, které drží pospolu v dobách dobrých i zlých.

A právě do tohoto výkladu by dokonale pasoval i příběh Érica Abidala, elegantního francouzského stopera či levého obránce, který v barvách Barcy posbíral spoustu trofejí. Než narazil na soupeře, kterého nečekal. V roce 2011 podstoupil Abidal operaci nádoru na játrech. Pár týdnů nato nastoupil ve Wembley ve finále Ligy mistrů, kde po výhře 3:1 nad Manchesterem United jako první hráč svého týmu symbolicky pozvedl nejcennější pohár nad hlavu.

Komplikace s játry se opakovaly, přišly další operace, Abidal se z Barcelony přesunul do jiných klubů. Ale loni se vrátil. Coby nový sportovní ředitel FC Barcelona. Més que un club…

Čtyřicátý prezident dějin FC Barcelona jménem Josep Maria Bartomeu Floreta stojí v čele klubu od léta 2015. V klubu dlouho řídil basketbalovou sekci, na pozici číslo jedna se dostal poté, co jeho předchůdce Sandro Rosell odstoupil kvůli vyšetřování údajných daňových podvodů spojených podle vyšetřovatelů s přestupem Brazilce Neymara.

Sám Bartomeu utratil zatím nejvíc za Coutinha (145 milionů eur) a Dembélého (125), jako mnohem efektivnější se jeví jeho transfery této sezony, kdy přišli Antoine Griezmann (120) a Frenkie de Jong (75).

Nebo podle anglické transkripce Johan Cruyff, můžete si vybrat. To jméno každopádně nosila osobnost, kterou byste si s nikým jiným opravdu nespletli. Fenomenální hráč a později i trenér, který svou kariéru v obou rolích spojil zejména s Ajaxem Amsterdam a právě s Barcelonou.

Tohle uměl s balonem:

Jako hráč s Barcou získal mistrovský titul, jako trenér pak klub zbavil velkého traumatu: V sezoně 1991/92 dovedl Barcelonu jako první kouč v historii k výhře v Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ), což byla soutěž, jež volně předcházela Lize mistrů.

Cruijff sestavil tým, na který se dodnes vzpomíná jako na tým snů. A patřili do něj třeba Christo Stoičkov, Romário, Michael Laudrup, ale i Pep Guardiola, Ronald Koeman nebo strýc slavného tenisty Miguel Ángel Nadal.

Španělský titul vrátil Cruijff na Camp Nou po šestileté pauze. A slavil ho s týmem čtyřikrát v řadě. Na jeho „Dream Team“ se bude navždy vzpomínat jako na mužstvo, které bylo velmi úspěšné díky mimořádně pohledné útočné hře.

Jsou to už více než dva roky, co Ousmaneho Dembélého koupila Barcelona za 125 milionů eur jako očekávaného supermana budoucnosti. A zatím čeká, jestli Francouz, nyní 22letý, začne tyto předpoklady naplňovat.

V barvách Barcy zatím odchovanec Rennes zvládl za tu dobu 69 utkání, ve kterých 19 gólů dal a na 17 přihrál. Při vší úctě – čeká se od něj mnohem, mnohem víc.

„Je to na něm. Má na to, aby byl nejlepším hráčem na světě. Ale musí se chovat profesionálně,“ nastiňuje Lionel Messi, kde leží Dembélého potenciál. I to, kde má limity. Aby autobus Barcelony na někoho dvacet minut čekal, tak jako nedávno na Dembélého, není v tomto klubu zvykem. Ale šéfy klubu zatím zdobí maximální trpělivost.

Věří, že tenhle talent ještě rozkvete:

Nebude to poprvé, co se Barcelona na stadionu v Edenu v pražských Vršovicích představí. Na podzim 2011 si slávistickou arénu ke svým prvním zápasům v Lize mistrů půjčovala Viktoria Plzeň. Ta v Barceloně podlehla 0:2, v Praze potom 0:4. Přitom mohla jít do vedení, to by ale Petržela musel lépe naložit se svým sólem přes půl hřiště.

Tým trenéra Pavla Vrby soupeře dobře napadal, zasloužil si za úvodní úsek hry dokonce i pozápasovou pochvalu kouče hostí Pepa Guardioly. Utkání se ovšem zlomilo ve 22. minutě, kdy byl Čišovský vyloučen a Messi z pokutového kopu vstřelil první ze svých tří branek toho večera.

Připomeňte si vzájemný zápas obou týmů v Barceloně:

Podobně jako v Realu Madrid, Osasuně a Athletiku Bilbao jsou příznivci klubu, konkrétně 140 000 takzvaných socis, i jeho vlastníky, kteří mezi sebou volí prezidenta klubu.

Klub je populární v Katalánsku, ve Španělsku, ale i celosvětově. S Realem Madrid a anglickými velkokluby sbírají největší počet příznivců na sociálních sítích.

V hledišti Camp Nou se objevují projevy fanoušků, tzv. culés, které podporují jejich sounáležitost s katalánskou otázkou, jež je ve smyslu snah regionu o větší autonomii stále velmi aktuální.

Poté, co katalánští regionální politici dostali před týdnem od španělského nejvyššího soudu vysoké tresty vězení, vypukly nepokoje, které mají pokračovat. A bylo kvůli nim odloženo i EL Clasico proti Realu Madrid, původně naplánované na sobotu 26. října.

Když už jsme u Katalánska, v exhibičních zápasech oblékl jeho dres i Pep Guardiola. Dnes jeden z nejvýše ceněných expertů fotbalového světa. Ani jako hráč toho rozhodně nedokázal málo, úspěchy měl coby člen Cruijffova Dream Teamu, za Španělsko si zahrál i na MS, ale jako defenzivní hráč středu pole přece jen nepoutal tolik pozornosti, co jiní.

To se změnilo v roce 2008, kdy po něm Barcelona sáhla do svého „béčka“, když hledala nástupce Franka Rijkaarda pro pozici kouče ligového A-týmu. Guardiolovi bylo teprve 37 let. A zazářil jako megakometa: hned v první sezoně vyhrál Ligu mistrů, ligu i Španělský pohár.

Jeho taktika zdánlivě uspávacích krátkých přihrávek, nazývaná tiki-taka, doslova dobyla svět. Za 4 roky na lavičce Barcelony posbíral Guardiola 14 trofejí. A pokračoval (pokračuje) v tom i coby trenér Bayernu Mnichov či Manchesteru City.

Guardiola byl ještě v sestavě Barcy na hřišti, když se jeho klub předvedl v březnu 2000 v utkání Ligy mistrů na letenském trávníku.

Za stavu 1:1 dostala Sparta po faulu na Lokvence v 88. minutě příležitost zahrávat pokutový kop. Balon si vzal Pavel Hapal a svůj nepřesvědčivý výkon završil nepovedeně zahranou penaltou. Brankář Hesp ji kryl a z protiútoku vstřelil Gabri svou druhou branku, Barca vyhrála 2:1.

Hapalovi, který v té době působil na Letné s číslem 99, ke kterému jej inspiroval hokejový bůh Wayne Gretzky, zbyly jen oči pro pláč.

Na YouTube jsou k nalezení i obrázky z nejslavnější pohárové bitvy královéhradeckého fotbalu. „Votroci“ v roce 1960 získali mistrovský titul. A v PMEZ tak dostali šanci zahrát si proti FC Barcelona!

V Katalánsku sice podlehli 0:4, ale v odvetě na pražském Strahově předvedli před 45 000 diváky velmi srdnatý výkon a zapsali si do análů historickou remízu 1:1.

Skóre otevřel v té době aktuální držitel Zlatého míče Luis Suárez, vyrovnával Zdeněk Zikán.

Andrés Iniesta patři mezi nejslavnější „produkty“ barcelonské klubové akademie. Na jednu stranu individuálně skvěle vybavený hráč, na stranu druhou naprosto dokonalá součást týmového soukolí. Pro taktiku tiki-taka ideální prototyp.

Neuvěřitelnou sbírku trofejí díky tomu získal s Barcou, podepsal se ale osobně i pod největší úspěch v dějinách španělského fotbalu. To když vsítil jedinou branku finále MS 2010 proti Nizozemsku.

Vychutnejte si i originální komentář:

Neboli proslavená La Masia. Shodou okolností je to právě teď 40 let, co poprvé otevřela dveře svým frekventantům.

La Masia znamená cosi jako Farma. Vybudovali ji – jak jinak – po nizozemském vzoru mládežnických týmů Ajaxu. Hráči se tu učí dokonalé technice ovládání míče, ale především smyslu pro kolektivní hru.

V roce 2010 se do finále boje o Zlatý míč dostali hned tři odchovanci právě této akademie: Messi, Xavi a Iniesta.

Přestože šest zápasů sehrál i za Československo, mimo jiné i po Bicanově boku, jeho jméno zná v tuzemsku rozhodně méně fotbalových fanoušků než v Katalánsku.

Ladislav Kubala měl slovenské rodiče, narodil se v Budapešti, před vojenskou službou utekl do Bratislavy a po válce si to přes Rakousko či Itálii namířil na zápas. V Barceloně pak tento světoběžník našel svou zemi zaslíbenou. V 50. letech se stal největší hvězdou Barcy. A to tak velikou, že dnes u Camp Nou najdete jeho sochu.

A když fanoušci v roce 1999 hledali největšího plejera stoleté historie klubu, nevyhrál ani Cruijff, ani Maradona, ale… Ladislav Kubala.

S iniciálou křestního jména je to možná trošku podvod, ale tento chlapík v současné barcelonské abecedě scházet nemůže.

Se Slavií už měl Luis Suárez tu čest, v roce 2007 byl v dresu Ajaxu u toho, když on i jeho spoluhráči v kvalifikaci Ligy mistrů marně zkoušeli překonat kouzlo čaroděje Martina Vaniaka.

Dál šla tehdy Slavia. Ale v sezonách dalších ani Suárez nelenil. Famózní střelecké schopnosti předváděl v dresu Liverpoolu a už pět let i v barvách barcelonských.

Když jeden čas nastupoval s Messim a Neymarem, nazývali jejich „trojzubec“ snad nejúdernějším útokem všech dob.

Neymar dnes lituje svého odchodu do Paříže. Ale ti, co v Barceloně zůstali, toho i bez něj umí opravdu dost.

A nejvíc ze všech pochopitelně Lionel Messi, dnes 32letý kouzelný skřítek, který svým ovládáním balonu, zrychlením i dokonalou střelou fascinuje už nějaký ten pátek celý fotbalový svět.

A svou kariéru naplno spojil právě s Barcelonou. A ona s ním.

Na počátku všeho byl legendární příběh o tom, kterak v Argentině Carles Rexach objevil talentovaného chlapce s nedostatkem růstových hormonů. Následovala cesta do Barcelony, lékařská péče, kterou mu klub zaplatil. A léta strávená v akademii La Masia, kde jeho fotbalový talent vybrousili.

A pak správná sázka na to, že on bude tím vyvoleným. Že se vyplatí všechno a všechny potlačit a dát maximální důvěru jeho fotbalové velikosti a dokonalosti.

A na rozdíl od někdejší barcelonské sázky na argentinského fotbalového boha číslo 1 Diega Maradonu v 80. letech minulého století se tahle barcelonská sázka na Messiho vyplatila na miliardu procent.

Messi = Barca, Barca = Messi. A největší klenot uvidí ve středu opět i čeští fanoušci v Edenu.

Začala se psát 70. léta. A šéfové Barcelony si správně všimli, že v Nizozemsku se děje něco opravdu speciálního. Totální fotbal, se kterým přišel taktický génius Rinus Michels začal převracet všechny dosavadní zvyklosti. A v Barceloně si řekli: Tento trend chceme chytit také. A zlanařili právě Michelse. A s ním i jeho největší hvězdy Cruijffa či Neeskense.

„Družba“ pokračovala i v dalších letech. Jako kdyby se mezi Amsterdamem a Katalánskem vystavěl pomyslný vzdušný most, po kterém kráčela jedna fotbalová hvězda za druhou. I díky tomu, že Cruijff později začal Barcu trénovat. A když už ze zdravotních důvodů na lavičku nemohl, působil léta jako poradce prezidenta klubu.

Koeman, Kluivert, bratři de Boerové, Overmars, Cocu, Van Bronckhorst, van Bommel… To jen tak namátkou. Je zjevné, že Frenkie de Jong, který přišel v létě, opravdu má na co navazovat.

Až se vám zase bude někdo pochechtávat, co vám jako přijde zajímavé na tom dětinském fotbale, zkuste se ho zeptat, jaké roční příjmy má podle vás taková Barcelona.

Možná ho zaujme, že jako první klub v dějinách oznámila, že její letošní příjem přesáhne miliardu eur, konkrétně to vyčíslila na 1,047 miliardy.

Po odpočítání výdajů a zdanění by to mělo znamenat čistý zisk 217,2 milionu eur.

Ve španělských soutěžích vyhrála FC Barcelona:

26× ligu,

30× pohár,

13× superpohár.

V mezinárodních soutěžích pak:

3× MS klubů,

5× PMEZ či Ligu mistrů,

4× Pohár vítězů pohárů,

5× Superpohár UEFA,

3× Pohár veletržních měst.

Tady se nám písmenko schovalo do jména, ale opět klíčového. Že bude Gerard Piqué stoper par excellence vytušil Alex Ferguson geniálně. Ale že jeho talent nerozkvete na Old Trafford, ale až po návratu domů do Barcelony, to už byl prostě osud.

Odehrál více než stovku zápasů za Španělsko. Ale z řad fotbalistů patří mezi nejhlasitější zastánce autonomních či přímo separatistických snah v Katalánsku. Dokonce se nechal slyšet, že pokud to někomu vadí, španělský dres přestane oblékat. Letos v březnu odehrál svůj 10. exhibiční zápas za Katalánsko, pak oznámil, že v dresu Španělska už opravdu končí.

Piqué je dlouholetým partnerem zpěvačky Shakiry a jeho firma Kosmos Holding ve spolupráci s ITF zkouší zásadně transformovat tenisový Davis Cup.

Řevnivost městského derby s Espanyolem se nedá ani srovnávat s rivalitou, kterou si Barcelona už léta pěstuje ve vztahu s Realem Madrid.

A zdaleka nejde jen o to, že se v zápase přezdívaném El Clásico utkávají už desítky let dva týmy, které obvykle patří nejen mezi nejlepší kluby ve Španělsku, ale zároveň i na světě.

Do jejich vzájemných utkání se přenesla španělská historie, zejména pak roky frankistického fašistického režimu, kdy byla centristicky preferována Kastilie v čele s Madridem. A naopak všechny regionální celky a jejich nároky i jazyky byly tvrdě potlačovány.

Prakticky od časů občanské španělské války se rivalita mezi Realem a Barcelonou stupňovala, protože právě fandění katalánskému velkoklubu se stávalo nejčastější příležitostí zdvihnout hlavu proti autoritativnímu režimu, který Kataláncům rozhodně nepřál.

Camp Nou či Nou Camp je termín, který vedle Maracaná z brazilského Ria de Janeira musí znát snad každý, kdo někdy alespoň trochu zaslechl něco o fotbale. Barcelonský velestánek postavili v roce 1957 a jeho kapacita 99 500 diváků dodnes bere dech. A seriózně se hovoří o možnosti stavebních úprav, které by kapacitu v dohledné době zvýšily až na 105 000 diváků.

V prostorách nevšedního stadionu najdete i nevšední „vybavení“. Vedle klubového muzea i kapli.

Styl, kterým „guardiolovská“ Barcelona, potažmo španělská reprezentace na mezinárodním poli ovládly fotbal, orientačně v letech 2008–2012. Vychází z vynikající míčové techniky umožňující co nejvíce držet balon a kolotočem krátkých přihrávek rozleptat soupeřovu obranu a koncentraci.

Nejslavnější vítězství pražské Sparty je spojeno s Cruijffovým Dream Teamem. Ten podlehl na Letné v tzv. nultém ročníku Ligy mistrů na Letné v sezoně 1991/92 právě Spartě vedené Dušanem Uhrinem. Vítěznou branku domácích vsítil Horst Siegl.

Ernesto Valverde je současný trenér Barcelony. Jeho taktickým chybám je přičítána skutečnost, že tým neuspěl v posledních ročnících Ligy mistrů.

Vedle Messiho a Iniesty třetí největší z odchovanců La Masie a hvězd stylu tiki-taka. Nyní už je manažerem katarského Al-Sadd.

Odchovanec baskického fotbalu, jeden z nejslavnějších brankářů Barcelony, v níž působil v letech 1986–94. V brance absolvoval v kariéře celkem 950 profesionálních utkání. Od roku 2010 dělal v Barceloně sportovního ředitele, a to 5 let, dokud ho neodvolal prezident Bartomeu. Nyní působí v této roli v Olympique Marseille.