Článek
„Pruhy látky – jako oděv nebo kůže – v sobě skrývají cosi jemného a citlivého. Látka zdůrazňuje jedinečnou kvalitu pomíjivého.“ Christo a Jeanne-Claude.
Vítězný oblouk, který dal postavit císař Napoleon Bonaparte jako připomínku slavného vítězství v bitvě u Slavkova, je v těchto dnech obalován 25 tisíci metry čtverečními recyklovatelné polypropylenové textilie.
Záměr konceptuálního umělce bulharského původu Christa a jeho manželky Jeanne-Claude ve francouzské metropoli se realizuje skoro 60 let od jeho vzniku.
Konstrukce chránící památku. Oba autoři záměru jsou již po smrti.
Dělníci připevňují látku černými lany navrchu památky. Provazy jsou také z recyklovaného materiálu.
Christo a Jeanne-Claude na sebe během své kariéry upozornili především skrze své „balicí“ projekty. Dvojice začala prvně s obalováním menších předmětů, snímek z roku 1963.
Látkou nechali v průběhu několika dekád pokrýt mrakodrapy, část australského pobřeží, římské hradby, živé stromy, pařížský most Pont Neuf či berlínský Říšský sněm. Snímek umělců s maketou mostu Pont Neuf v roce 1993.
Francouzská výtvarnice Jeanne-Claude zemřela v roce 2009, Christo v květnu minulého roku.
Všechny výdaje pokryjí prostředky utržené z prodeje Christových přípravných studií, nákresů, koláží a modelů pařížské instalace, prací z 50. a 60. let, litografií a dalších artefaktů.
Christo a Jeanne-Claude přišli na myšlenku obalit Vítězný oblouk v roce 1962, když si pronajali poblíž ikonické pařížské stavby pokojík.
Dvojice sice svůj nápad představila pomocí fotomontáže, nikdy však nenavrhla konkrétní postup obalení oblouku, protože si nemyslela, že by mohla získat potřebné povolení. Kresba možné realizace z roku 1985.
Stejně jako většina instalací z dílny Christa Vladimirova Javačeva a Jeanne-Claude Denat de Guillebonové bude i ta nejnovější dočasná.
Takto se v minulém roce zpracovávala tkanina k instalaci na Vítězný oblouk v továrně geo-Die Luftwerker.
Dílo by mělo být dokončeno před 18. zářím. Již na začátku října ale začne demontáž, aby byl oblouk ve své tradiční podobě, až budou v listopadu probíhat oslavy konce první světové války.
Na snímku z roku 1974 nechává Christo zmizet 259 metrů dlouhé římské hradby z doby císaře Marka Aurelia v ulici Via Veneto. Hradby byly zahaleny 40 dní. Smyslem všech akcí bylo podle umělců ukázat jedinečnost skutečnosti, která pomíjí. Snaha upozornit na pomíjivost se ostatně nese celým dílem tohoto uměleckého páru, který se poznal koncem 50. let na studiích v Paříži.
