Slam poetry? Prostor pro cokoliv, ale musí to šlapat, říká český mistr

Ondřej Hrabal je mistr republiky ve slam poetry z roku 2018, který v tomto roce žil střídavě ve Vídni, na Slovácku a ve Švýcarsku. Miluje Vídeň, děsí ho zavřené dveře a právě vydává básnickou sbírku Racci.

Dovolte otázku. Kdy jste naposledy četli poesii? A to opravdu tím způsobem, který čtení poesie vyžaduje, a vy jste v ní hledali ty nejniternější prožitky a emoce?

Nemusíte odpovídat. Zároveň pravdou je, že když nepočítáme literární recenzenty, vědce, vydavatele či samotné básníky, pak většina lidí čte poesii v době dětství a hlavně dospívání. A v pozdějším věku se k ní vrací spíše výjimečně.

Můj host Ondřej Hrabal je mladý, byť dospívání už má dávno za sebou. Je ročník 1995. A poesii nejen čte či poslouchá, ale také píše. A přednáší. Je představitelem žánru, který si v poslední době našel nečekanou popularitu. Věnuje se tzv. slam poetry.

Slameři jsou takovými rockovými hvězdami literárního světa. Jejich klání přitahují stovky, někdy i tisíce diváků. Jde o představení na pomezí umění, zábavné show a sportovního klání. Náhodně vybraní diváci vystupující hodnotí, a představení tak mají své vítěze i poražené. Ve slam poetry se dokonce konají republikové šampionáty a Ondřej Hrabal se stal v této disciplíně mistrem Česka.

Poesii však také píše a v těchto dnech mu vychází už druhá básnická sbírka Racci. Té první se prodalo na poměry žánru velmi slušných tisíc kusů. Racci by mohli být ještě úspěšnější, protože jsou působivou a zároveň velmi současnou knihou.

Samozřejmě jsme o ní s Ondřejem Hrabalem mluvili. A taky o tom, jestli se dá slam poetry dnes v Česku uživit.

Čím se tenhle žánr liší od stand-up comedy? Je těžší publikum rozesmát a rozplakat, anebo dojmout a šokovat? Jaké to bylo, prožít začátek pandemie ve Vídni? A proč ho toto město tak přitahuje? Poslechněte si celý díl v přehrávači v úvodu článku.