Článek
Lidé v České národní bance (ČNB) se starají o kondici české národní měny. O jejich fyzičku se pak za těžkými zdmi bankovního paláce v centru Prahy stará žena přímo z olympijských vod: legenda české kanoistiky Štěpánka Hilgertová.
V teplákové soupravě ji tu ale nepotkáte, spíš v kostýmku.
Po ukončení své superúspěšné kariéry dala před rodinným podnikáním s vodáckými potřebami přednost úřednické práci.
V bance má Štěpánka Hilgertová na starosti pořádání společenských akcí. Do toho se vejdou odborné semináře, ale i „tělocvik“. Zaměstnancům ČNB nabídla například kurz jógy či bojového umění krav maga.
„Už před mým nástupem měl sport v ČNB svoji tradici, na kterou jsem do určité míry mohla navázat. Důkazem je třeba už pravidelné pořádání zimních či letních sportovních her,“ říká dvojnásobná olympijská vítězka Hilgertová pro Seznam Zprávy.
Na dračích lodích
Nejvyšším šéfem Štěpánky Hilgertové je bývalý premiér Jiří Rusnok, kterého na prestižní post jmenoval Miloš Zeman krátce po jeho angažmá v čele „prezidentské“ vlády v roce 2013. V bankovní radě, v níž však nezasedá momentálně ani jedna žena, působí také bývalý vysoce postavený český i unijní úředník Marek Mora či bývalý poradce premiéra Andreje Babiše Aleš Michl.
Ve světě posilujících a padajících měn se Hilgertová podle svých slov octla díky tomu, že ČNB hledala člověka na její nynější pozici a obrátila se přitom i na Český olympijský výbor, se kterým dlouhodobě spolupracuje.
„Chtěli doporučit sportovce, který uvažuje o ukončení sportovní kariéry. Absolvovala jsem v ČNB několik pohovorů a rozhodla jsem se to zkusit,“ popisuje někdejší reprezentantka.
Český olympijský výbor tehdy rozjížděl program Dual Career na pomoc při uplatnění vrcholových sportovců v jejich dalším životě a Štěpánka Hilgertová byla podle svých slov takovým průkopníkem.
Kondiční trenérkou bankéřů a úředníků by se prý dvojnásobná olympijská vítězka nenazvala. Sport ve firmách obecně posiluje ducha pracovního teamu i setkávání mimo pracovní úkoly. Hilgertová kolegům podle svých slov nabízí ochutnávky sportů, aby si mohli sami vybrat, čemu se věnovat.
„Jako příklad bych mohla uvést lekci jógy, krav magy, lezeckou stěnu, dračí lodě, rafting či společenský tanec. Jde zejména o možnost neformálního setkávání zaměstnanců a vzájemné poznávání napříč různými útvary ČNB,“ dodává k programu, který připravuje.
Sama už dnes olympijská vítězka z Atlanty a Sydney sportuje jen rekreačně, ale k vodě ji to prý stále táhne. „Svezení se na vlnách i v brankách je prožitek, který hned tak neomrzí,“ zasní se.
Kariéru Štěpánka Hilgertová ukončila v roce 2017 ve 49 letech. Ostatně ještě na olympiádě v Londýně v roce 2012 byla na skvělém, byť nepopulárním čtvrtém místě.
Patří tak k nejúspěšnějším sportovcům a sportovkyním české historie, kromě dvou zlatých medailí z vodního slalomu a je také sedminásobnou mistryní světa ve své disciplíně. Ostatně první cenný kov získala v roce 1989, kdy byla na světovém šampionátu třetí.
Není kajak jako fotbal
Úspěšná kariéra v mezinárodním sportu často znamená obrovské materiální bohatství, avšak vodní slalom není totéž co fotbal či nejsledovanější atletické disciplíny.
„U vodního slalomu je zásadní rozdíl v příjmech oproti řadě ostatních sportů dán také absencí prize money za ostatní významné neolympijské závody, jako jsou mistrovství světa a světový pohár,“ popisuje Štěpánka Hilgertová.
Dodává, že například finanční odměny za olympijská zlata jí umožnily pořídit si bydlení bez hypotéky. Většinu příjmů od sponzorů ale dávala na tréninkový nadstandard, například za přípravné kempy a nekvalitnější výstroj.
„Doživotně finančně zajištěná rozhodně nejsem. Na druhou stranu, výše platu pro mne naštěstí nemusela být při výběru další práce rozhodujícím kritériem,“ dodává slavná kajakářka.
Vodácký klan Hilgertových má své podnikání, společnost HIKO, které vyrábí a prodává oblečení a vybavení pro vodácké aktivity. Vznikla v kuchyni v paneláku blízkých příbuzných kvůli nedostatku vodáckého vybavení v postkomunistickém Československu. Dnes jde o renomovaného výrobce, který vodáckou výstroj dodává i zahraničním hvězdám vodních sportů. Štěpánka Hilgertová ve firmě dříve působila, pomáhala s koordinací testování, propagací a vývojem.
„Zdálo se přirozené, že se po skončení kariéry zapojím do činnosti rodinné firmy naplno, ale vše změnila nabídka od ČNB,“ popisuje Štěpánka Hilgertová své rozhodování po konci sportovní kariéry.
„Pokud mám popravdě odpovědět, co rozhodlo, s odstupem času musím říct, že to byla hlavně potřeba změny prostředí. Jakkoli jsem měla a mám ráda svět vodního slalomu, cítila jsem psychickou únavu. Přestup do zcela jiné profese, který vyžadoval adaptaci a učení se nových věcí, byl přesně ten správný restart, který jsem potřebovala,“ dodává.
Pusa od manžela
Kvůli sportu strávila Štěpánka Hilgertová větší část svého života venku - u vody. Jak si zvykla na práci v kanceláři?
„Během krásných letních měsíců mě to samozřejmě táhne ven, ale to asi každého. Výhodou mé práce je, že se v jejím rámci alespoň občas ven dostaneme, například při hledání vhodných lokalit, přípravě akcí a při jejich realizaci,“ dodává.
Paralely mezi slalomem mezi brankami a práci ve státní instituci přece jen najde. Sport je podle ní výborný trénink pro další život, protože rozvíjí schopnost adaptace, zvládání stresu i neúspěchu a vůli pracovat krok za krokem.
Na tento tvrdý trénink už jí dnes zbývají hlavně krásné vzpomínky. První zlatá medaile z olympijských her v americké Atlantě v roce 1996 prý pro ni byla „neuvěřitelná“. Obhajoba v australském Sydney o čtyři roky později kvůli očekávání svých i těch z okolí o to těžší.
„Na druhou stranu jsem si tu radost tenkrát v Sydney dokázala mnohem lépe vychutnat a prožít. Hlavně díky manželovi a jeho polibku, když za mnou po závodě hned v cíli skočil do vody. To byl nezapomenutelný okamžik,“ uzavírá Štěpánka Hilgertová.
