Šlachta týden v civilu: Mám hodně našetřeno, jsem svobodný, nikam se neženu

Děkuji za hezký úvod.

Je pravdivý?

Já si myslím, že je naprosto nepravdivý v tom, že bych otevřel cestu současnému panu premiérovi.

Nicméně část lidí vás takto vnímá.

Někdo to vnímá, protože média samozřejmě nějaký obraz vytvořila a já jsem vlastně nemohl do soboty do půlnoci říct okolnosti, co byly v reorganizaci, jakým způsobem si politici možná pohráli s mým jménem a fungováním.

Pane Šlachto, začneme tím, co se právě teď stalo. Vy jste 1. prosince opustil po de facto desítkách let státní službu. Odložil jste uniformu a jdete do civilu. Skončil jste na Celní správě a stal jste se soukromou osobou, civilistou. Vás už nebavilo sloužit státu?

Já jsem už poslední rok přemýšlel o tom, co dál, protože jsem vlastně po dvaceti osmi a několika letech prošel mnoha funkcemi, prošel jsem z obvodního oddělení, přes policii po vrcholný management Celní správy a dostal jsem se k tomu, že už z této funkce nejsem schopen nic ovlivnit, nejsem schopen ovlivňovat dění v těch bezpečnostních složkách, které já jsem měl velmi rád, a vlastně od policie jsem odcházet nechtěl. Došel jsem k tomu, že jediná možnost je odejít do civilu a možná pokračovat ve vysvětlování a pomoci policistům a bezpečnostním sborům v tom, že budu možná říkat nahlas věci, které se mně úplně nelíbily a nelíbí.

A co to je? Vy jste řekl, že právě až 1. prosince budete moct říct ty pravé důvody, proč odcházíte, takže máte prostor to říct.

Samozřejmě mě velmi bolela třeba reorganizace, která se stala u policie před třemi lety, kdy vlastně zaniklo ÚOOZ. My šli do bezpečnostního výboru a chtěli jsme poslancům předestřít informace, které jsme měli. To, že to byla politicky motivovaná spojení. Nikdo nás ale nevyslyšel, nějaký závěr komise byl, útvar se rozprášil a vzniklo NCOZ. Po třech a půl letech se teď v médiích znovu objevuje, že by se útvar měl znovu dělit, mezitím odešly stovky policistů, odešli ti, kteří znali systém a způsob práce. A to je jedna ze zásadních věcí, která mě jako déle sloužícího policistu a teď vlastně i celníka hodně bolí, když odchází lidé, kteří by měli zůstávat, měli by předávat zkušenosti. Zrovna v ekonomické trestné činnosti a vůbec v té operativě je to hodně důležité a složité se něco naučit, protože nemáte znalosti a musíte se to učit.

A pardon, udělal jste všechno proti tomu, aby se to nedělo?

Já jsem udělal maximum. Celní správa je nějakým způsobem stabilizovaná, na té pozici, kam já jsem mohl. Já jsem policisty, kteří chtějí odcházet i do civilu a vlastně šli, nějakým způsobem byl schopen stabilizovat na Celní správě. Ti policisté slouží dál, ale bohužel ti, kteří byli na NCOZ, nebo ti, kteří byli u policie v těch vrcholných útvarech, řekněme, ti republikoví, tak ti prostě nejsou schopni třeba finančně přeplatit, ale tam to třeba nebude ani o penězích, ale je to o té ztrátě iluze. Tam už prostě sloužit nechtějí.

Dobře, ale mluvíme o situaci, která byla v roce 2016, vy jste tehdy odešel z ÚOOZ, odešel jste od policie, šel jste do Celní správy, tam vám tehdy dala tu nabídku náměstkyně ministra financí Alena Schillerová.

Údajně společně s generálním ředitelem Poulíčkem.

Stal jste se náměstkem generálního ředitele a teď jste už odešel od Celní správy. To znamená, co jsou ty důvody, které vás od toho odvedly, a nemohl jste je doteď říct?

Jsou to frustrace z toho, jakým způsobem se s těmi lidmi mluví a komunikuje se s nimi.

U Celní správy?

Ne, teď beru policii. Když se podíváte na způsob odchodu zejména těch lidí, kteří byli na ÚOOZ, tak to jsou lidé, kteří sloužili pode mnou. Na Celní správu jsem přišel s tím, že samozřejmě pokud by možnost byla, tak bych se k policii nějakým způsobem vrátil. Ale to nebylo možné.

Dostal jste se do bodu deziluze i na Celní správě?

Na Celní správě jsem tomu už neměl co dát a pustil jsem to místo dalším lidem, kteří budou schopni fungovat. Já jsem dosáhl maxima a na té funkci se promítl i můj osobní život, kdy jsem žil na ubytovně. Všechny tyhlety věci dohromady rozhodly, že to pustím dalším.

Jak byste to tedy ohodnotil. Funguje Celní správa tak, jak by měla, anebo se tam dějí věci, které vy už jste dál odmítal snášet?

Pro mě Celní správa funguje a úsek, za který já můžu mluvit, těch nějakých skoro sedm set lidí, tak dle mého názoru je naprosto stabilní včetně vedení, které tam teď přišlo po mně. Neodcházím s vůbec žádnou kontroverzí. Odcházím s tím, že bylo vše předáno tak, jak mělo.

Takže Celní správa je z vašeho pohledu v pořádku, ale já pořád nerozumím té větě, kterou jste řekl 4. září: „Důvody, proč jsem odešel řeknu po prvním prosinci a pak si k tomu řeknu svoje.“ A co je co?

Já vám to tady teď říkám.

Není to to samé, co jste říkal v roce 2016?

Ale to jsou věci, které samozřejmě přetrvávají. Když se podíváte po třech letech, tak v roce 2016, tak nám někdo lhal, někdo říkal, že ÚOOZ se dává dohromady s ÚOAFK, protože bude vytvořený útvar, kde bude všechno fungovat, všechno bude v pořádku. Podívejte se, jak ten útvar vypadá v současné době.

Kdo to tehdy byl? Byl to ministr vnitra?

Byl to Chovanec, Tuhý a Laube.

Dobře, ti všichni jsou dneska už minulost.

Ti všichni jsou minulostí.

Ale vy odcházíte po té frustraci až teď.

U mě to jsou věci jak osobního charakteru a další věci, které potom přetrvávaly. Poslední bylo, když jsme v červenci měli analyzovat společně s NCOZ informace a realizace byla rozpracována Celní správou. Byla to velká daňová věc a po šesti hodinách informace byla venku a utekla. Já už jsem se tedy dostal dál, že už z tohoto místa nejsem schopen to ovlivňovat a nechci to ovlivňovat.

Dobře, já se zeptám jinak. Co se toho 1. 12. změnilo, respektive co nám dneska řeknete nového, co jste předtím neříkal? Protože zatím mám pocit, že slyším pořád to samé.

Já si myslím, že tohle jsem nikdy neříkal. Neříkal jsem to v té ucelené formě, proč ti policisté odcházejí, z jakého důvodu odcházejí, že je to frustrace, která je k tomu vede. A další je neustálé otvírání služebního zákona. To, že déle sloužící policisté nejsou schopni mít nějakou stabilitu. Pokud byste řídil takový počet lidí, tak je důležité, aby ti lidé věděli, že mají za sebou nějaká záda, a je důležité, aby věděli, že mají stabilitu a věčně otvírání nějakých výsluhových příspěvků, to je další věc, která k tomu nepřispívá,

Na koho to dneska padá, ta odpovědnost? Kdo je ten, z vašeho pohledu, viník?

Politici.

Obecně?

Obecně samozřejmě ti, co to otvírají.

Takže premiér Babiš…

Ať je to premiér Babiš…

…Vicepremiérka Schillerová, ministr vnitra Hamáček.

Ať je to ministr vnitra, ať jsou to poslanci, kteří podávají návrhy ohledně služebního zákona a chtějí pořád něco měnit a není to vydiskutované. Teď je to znovuotevření NCOZ, jestli se bude dělit, nebude se dělit, tak prostě ti lidé nemají stabilitu. Ale každý si to musí posoudit a bylo by dobře, kdyby podle těch výsledků se řeklo, co je a co není.

Míříte do politiky?

Já v současné době nemířím vůbec nikam. Já už jsem si po 2 měsících o sobě přečetl, kam všude mířím.

Počkejte. Někam míříte, odešel jste do civilu a něco to pro vás znamená.

Mířím na Moravu, mířím a mířil jsem domů. A v současné době jsem se dal do psaní knížky s novinářem Klímou. Až to dopíšu, tak se budu rozhodovat, co dál, ale v současné době ani neumím říct, jestli do politiky budu mířit. Mám nabídky jít učit některé předměty na soukromé vysoké školy. Rozhodnu se někdy v únoru, v březnu, já jsem z 29 let 16 a půl roku na ubytovně. Možná se v prvé řadě stabilizuji v osobním životě.

To znamená co?

Přestěhuji se domů, nebudu pořád na telefonu, protože to bylo pořád o telefonu, bylo to o odpovědnosti. Pondělí jsem vždycky trávil dlouhými poradami, komunikací s lidmi, tak se zkusím zabývat sám sebou, jestli to půjde.

Takže, chcete začít žít jinak. Dá se to tak nazvat?

Chtěl bych to zkusit. To byla jedna z věcí, co jsem chtěl udělat. Ta změna.

Čím se budete tedy teď živit. Říkáte: „Píšu knihu.“ Ale to máte za pár měsíců hotové.

To mám v dubnu.

To je ten příjem, který vás zajistí na těch pár měsíců?

Já mám, samozřejmě, výsluhový příspěvek. Mám hodně našetřeno, jsem svobodný a nemám děti a žil jsem tady na ubytovně, tak jsem si našetřil a nejsem samozřejmě člověk, který by byl rozhazovačný. A potom nechci hlavně nic uspěchat, nechci v současné době vstoupit do žádného soukromého sektoru, který samozřejmě má třeba zájem. Ale nechci do nějaké bezpečnostní agentury, protože se tam necítím a necítil bych se tam dobře.

A takové nabídky přicházejí?

Přicházejí a je jich dost. Ale já si o tom samozřejmě můžu myslet svoje. Zatím to neakceptuji.

Když říkáte, že jste si docela dost našetřil, že jste žil tím skromným způsobem života, což je o vás všeobecně známo, dá se říct, že můžete být teď několik let svobodným pánem, který nemusí řešit živobytí?

Spíš pro mě bude důležité, jestli jsem vůbec schopen žít bez toho režimu, který jsem měl těch 29 let. Takže to pro mě bude důležitější než být nějakým svobodným pánem.

To znamená, že možná zjistíte, že neumíte žít normální život?

To uvidím, co bude.

Dobře, takže až dopíšete knihu, říkáte: „Udělám si v tom jasno.“ Možná za pár měsíců budete umět odpovědět, nicméně ty otázky na politiku jsou na denním pořádku, o tom se spekuluje, sám říkáte, že jste si o sobě přečetl leccos. Ale myslím si, že tomu jdete vlastně i naproti tím, co říkáte o politicích, o tom, jak se podepsali na vztahu nebo na situaci policie. Jak teď vlastně vypadají vaše vztahy s Andrejem Babišem? Není on ten, kdo vás také láká a lákal do politiky?

Mě vůbec, vůbec. Zaprvé, neláká mě nikdo z politiků, tak, že by mi někdo dával nabídku, že bych měl jít do nějaké strany.

Nechtějí vás?

Žádná nepřišla.

Předtím chodily?

Předtím třeba chodily. Žádná taková nabídka teď nepřišla, to je jedna věc. Já jsem tak vnímaný, že se o mně říká, že jsem Babišův člověk. Já jsem s panem Babišem nikdy o ničem nemluvil, o nějakém mém působení. Viděl jsem ho naposledy ještě na ÚOOZ nebo možná na poradě ještě na Ministerstvu financí, jinak jsem s tím člověk nemluvil.

A šel byste s ním do té politiky nebo ne?

Nešel bych, v žádném případě bych nešel.

S Andrejem Babišem byste nešel?

Nešel bych do politiky, určitě, v žádném případě.

A můžete říct proč? V čem pro vás není tím lákadlem?

Jde o to, jaké mám priority. Moje priority jsou možná jiné, zrovna třeba v bezpečnostních složkách, protože tam o tom můžu mluvit. A tam si myslím, že tato vláda neplní to, co by vůči bezpečnostním složkám plnit měla. Takže to je pro mě věc, že já bych ani nebyl schopen s těmito lidmi nebo zrovna třeba s panem premiérem souhlasit. S panem Hamáčkem naprosto vůbec, protože podle mě je to pokračování řízení Ministerstva vnitra způsobem pana Chovance, zejména tedy k republikovým útvarům a vůbec k lidem, kteří u policie slouží. Takže tam bych se nenašel a ani se tam nevidím, v žádném případě.

A když tedy politiky takhle šmahem kritizujete, dá se říct, proč to podle vás dělají? To, že řídí policii nebo nastavují pravidla, která tu policii, z vašeho pohledu, paralyzují nebo neumožňují vyšetřovat zásadní věci?

To byste se asi musel zeptat jich, jestli jsou si toho vědomí.

Ne, co v tom vidíte vy?

Já můžu mluvit za tu dobu a vrátíme se třeba do roku 2016. Já si myslím, že to bylo naprosto vědomé, a zrovna můžu mluvit o svém útvaru, aby se útvar paralyzoval. A že ty informace jsme nepouštěli tam, kam se měly pouštět, a říkali jsme to ve Sněmovně, když vytvořili vyšetřovací komisi. A říkali jsme to tam poslancům, kdo chtěl jaké informace a jaké informace jsme měli dávat a nedávali jsme je. A vlastně došlo k tomu, k čemu došlo, a podle mého názoru a jsem o tom přesvědčený, to mělo vést k tomu, že ten útvar měl skončit a měli skončit i lidé, kteří ten útvar vedli.

A to chtěli tehdejší ministr Chovanec a policejní prezident Tuhý?

Tuhý a Laube. Zejména Laube jako náměstek policejního prezidenta, můj přímý nadřízený.

Takže to je ale vaše dlouhodobé přesvědčení, že to tak bylo.

To je přesvědčení.

Ale od té doby jsme o 3 roky dál a máme premiéra Babiše. To se pořád nic nemění?

Já jsem to říkal na začátku, že u mě ta vnitřní frustrace ze stavu bezpečnostních složek je naprosto stejná, jako byla v roku 2016. Co jsem na Celní správě mohl udělat, tak dle mého se maximum udělalo, lidé se stabilizovali, dovedli se. Ale prostě opakuji, že samozřejmě ten vztah mám k tomu, co bylo i do roku 2016, a bylo by špatné, abych to tak neměl, strávil jsem tam 8 let. Tak vidím, že se nemění naprosto nic, ty odchody policistů se nezastavily. To si myslím, že je jedna z věcí, která by se řešit měla, kdyby na tom měl někdo zájem.

Já jsem tady na úvod zmínil, když jsem vás představoval, že jste pro část lidí tím neohroženým policistou, který neváhal zasahovat na Úřadu vlády v červnu 2013, ta známá kauza Petra Nečase, Jany Nagyové Nečasové atd. Je to asi věc, kterou ze svého životopisu neodpářete a možná ji ta i chcete mít, ale zároveň asi nemůžete nevnímat kritiku, která po těch 6 letech zaznívá vlastně stále. To znamená, že to bylo přepálené, zveličené, spektakulární. Ty výsledky, které dneska vidíme, včetně různých soudních verdiktů, neodpovídají těm očekáváním, která tehdy byla vyvolána. Jaký je váš pohled na to, když slyšíte tu kritiku, když slyšíte slova o tom, že to byl státní převrat, což jsou slova i Ivana Langera, bývalého ministra vnitra, který vás přivedl do vedení ÚOOZ?

Tak k panu Langerovi se asi úplně vyjadřovat nebudu.

Ale není jediný, kdo to říká.

Diváci se samozřejmě asi k panu Langerovi můžou vyjádřit sami. Tenhle pořad nemáme asi tak dlouhý. V té knize to bude zrovna jedna z dlouhých kapitol, kde budu vysvětlovat ty důvody a vůbec popisování toho, čím jsme začínali. V době, kdy jsme začínali tuto kauzu, tak o panu Babišovi nebylo ani slova, řeči o nějaké politice a něčem podobném.

Jako mezi vámi, mezi policisty?

Ne, vůbec. Ale to, že jde pan Babiš do politiky, protože ta kauza začínala někdy 2011, když to někdo spojuje, zrovna tuto kauzu s tím, že bychom měli někoho pustit do politiky a něco mělo být domluvené nebo něco podobného.

Babiš mimochodem v roce 2011 založil hnutí ANO.

Když se podíváte potom na tu kauzu tak, že to bylo založené? To by musel být magor, který by něco takového spojoval. Ale já to v té knize i vysvětlím. To jsou veřejně známé věci, které se možná jenom nepospojovaly. Já jsem vždycky zastával jako ředitel ÚOOZ, že policie i Celní správa, ti detektivové, kteří nosí informace, nosí poznatky, by se neměli bát, odkud nosí poznatky. A bylo by úplně jedno, jestli je nosí z informací ohledně kmotrů, ohledně státních zástupců, ale měli by je nosit a měli by na tom pořád pracovat. A když budu hodnotit tu kauzu, tak si pořád si myslím, že je lepší pracovat a snažit se od těch lidí získávat informace a přivést to před soud. Ale tam je do určité doby potom státní zastupitelství, které vás musí pustit, a potom státní zástupce jde s tím dál samozřejmě. Ale je to lepší, než aby se kauzy žádným způsobem nezpracovávaly a zůstávat jenom někde a dělat to, co se každému líbí.

Takže zpětně viděno bylo to správně z vašeho pohledu? Správný postup.

Pod dojmem těch informací, jakým způsobem se to dělo, tak v každém případě. Vidíte sami u soudu, soudkyně teď v posledním verdiktu řekla, že práce příslušníků ÚOOZ byla dobrá, byla na úrovni tam, kde měla být. Ona říkala, jestli je to trestný čin, není trestný čin. Kdybychom do toho šli vaší optikou, tak nepotřebujeme ani soudy. Já tady můžu od začátku říct, že půjdu jenom do jistých věcí. Jako, že ukradnete peněženku, já to vidím, tak nic jiného dělat nebudu. Ale když to je organizovaný zločin a jsou věci jako jsou klientelistické sítě, které samozřejmě potřebujete dlouhodobě rozpracovat, tak potřebujete informace získat. A jenom si uvědomte, kam, jakým způsobem se vlezlo. Já v té knížce budu popisovat složitost vůbec získávání informací, získávání toho, abyste se dostal do chráněných budov. Podle mě je pořád důležité, že se na takových kauzách musí pracovat. I v současné době by se na nich mělo pracovat.

A pracuje se na nich mimochodem v současné době?

To by bylo samozřejmě špatné, abych já věděl, jestli někdo má něco rozpracovaného. Ale já jsem byl kritizovaný jednou za Úřad vlády, pak zase pan premiér říkal, když jsme dělali Agrotech firmu, která spadá do Agrofertu…

Pane Šlachto, vy s tou kritikou asi musíte počítat, protože jste se dotkl vlastně té politické moci. Ale když tady popisujete klientelistická spojení, tam je právě ta námitka, jestli se vám je podařilo prokázat, protože ta kauza skončila na těch jednotlivých případech. A je otázka, jestli to opravdu mělo být pospojováno do toho obrovského zásahu?

Určitě. Já jsem to říkal 100×. Žádných 400 policistů nebylo v jeden okamžik nikde. Ta tisková konference, kde to padlo, byla stejná, jak se do roku 2013 dělaly všechny tiskové konference. Řekl se počet policistů, to, co bylo zajištěné, to, co se dělalo. Když si to pustíte a pustíte si tiskové konference předtím, tak je úplně totožná. To, že potom se z toho udělalo 400 policistů kvůli kabelkám, to jsou zkratky určitých lidí, kterým to samozřejmě mediálně sedí. Ale já v současné době jdu také do kauz, které nevím, jak za dva, za tři, 4 roky dopadnou.

A už možná nesvoláváte ty tiskové konference.

Nesvolávají se, protože to je to poučení, které se dělá.

Přesně tak.

Zrovna tak poučení o tom, jestli si státní zastupitelství bude myslet, že se ta kauza utlačí celá. Nikdo nevěděl, a to je zase složitý právní problém, jestli měli být vyjmuti tři poslanci. Jeden soud řekl, že měli být vyjmuti, druhý řekl, že neměli být vyjmuti. Ale to už po té policii, po tom Šlachtovi budeme asi chtít moc. To už bych nemohl nahlédnout. A já si myslím, že to, co slouží, jako ty zkratkovité mediální výstupy politiků, novinářů, že to je o tom zastrašování, aby si policisté nic takového už nikdy nedovolili. A bojím se, že to k tomu vede, že nic takového si nedovolí.

Máte pocit, že jste při své práci dokázal vždy ovládnout svoje ego?

Tak to samozřejmě, já si nedovedu představit, že bych ho nedokázal ovládnout. Protože to není o Šlachtovi přece. Já nevím, jestli víte, jak funguje ředitel útvaru, který má pod sebou 500 lidí. Ten ředitel útvaru není o tom, že by si vymyslel nějakou kauzu, že by zveličil nějakou kauzu, ale má pod sebou lidi, kterým důvěřuje, kterým dává tu jistotu, a ten ředitel je samozřejmě zastřešuje.

Ano, ale ti lidé by vlastně měli dělat to, co ten ředitel chce.

To není pravda. To, co chce trestní zákoník, a to, co chce trestní řád. To je, jako byste z toho udělal to, že kdybych já chtěl, tak mi postaví barák třeba.

To samozřejmě myslím v mezích nějakých pravidel, v čem by měli pracovat. Ale samozřejmě asi tušíte, kam mířím. Protože vaši někteří kolegové vás popisují jako trochu asociála, trochu člověka, který žil svým životem na ubytovně a nic kromě práce pro něj neexistovalo. Trávil jste tam spoustu času a vlastně žádný volný čas a rodinný soukromý život jste neměl. A že to samé oni cítili, že chcete i po nich.

Já si myslím, že to je správně, aby takoví lidé byli ve vedoucích funkcích. Protože jak dáte do vedoucí funkce člověka, který má dvě děti, má manželku a má hypotéku, tak vždycky ten člověk je a bude nějakým způsobem ve vleku těch nadřízených a bude to o tom, aby se mu na té funkci líbilo. A já jsem 8 let vykonával funkci, mohl jsem být zvaný na rauty, večírky, já nevím co, nikam jsem nechodil. Protože jsem to bral, že ta funkce tam nepatří. Nepatří tam Šlachta, nepatří tam funkce ředitele ÚOOZ. Když by si někdo na večírku na záchodě se mnou potom vykládal, vyměňoval vizitky, to, co by chtěl nebo nechtěl, tak bych tím shodil nejenom sebe jako osobu, ale shodil bych tu funkci, protože by si potom mysleli, co nemám. A ono když vidíte ty bájné přepisy odposlechů, když o mně mluvil pan Rittig, že všechno je v pohodě, ale bacha, řítí se na nás Šlachta s tanky, a Janoušek, kde žiji a mám tam pověšený samopal. Možná to byla ta obava právě z toho, že nás nikdo neuměl ohnout a neuměl nás nikdo pro sebe získat. A to, že jsem to chtěl po ostatních? Ano. Já jsem hodně náročný a myslím si, že na takové útvary jiní lidé ani nepatří. Protože pokud na takovém útvaru žijete a fungujete, tak musíte dát ostatní stranou. A člověk samozřejmě té práci dává víc než ostatní. Tak pak ano, pak jsem byl asociál, ale já si to o sobě nemyslím.