Článek
Dosavadní rozvolňování plošných protiepidemických omezení se na vývoji počtu nakažených nemocí covid-19 negativně neprojevilo – hygienici se proto nyní zaměřují na lokální ohniska a rizikové profese.
Následovat by však z dlouhodobého hlediska měly i další změny, a to v rámci celé společnosti a jejího postoje k ochraně vlastního zdraví a prevenci.
Například roušky, které se staly jedním ze symbolů boje proti koronaviru, by se i do budoucna mohly stát běžnou výbavou, a to zejména v obdobích respiračních onemocnění.
„Z psychosociálního hlediska určitě zůstane zbavení se studu z toho, že mám roušku, když se necítím dobře a je mi trapné nakazit někoho v metru nebo ve veřejných dopravních prostředcích. Ještě před pár měsíci bych si to neuměl představit – styděl bych se dát ji na obličej s tím, že se lidé budou otáčet. Zbude to jako návyk,“ uvedl psychiatr Cyril Höschl minulý týden během konference Co víme a nevíme o covid-19 pořádané Univerzitou Karlovou (UK).
Nejsou to však jen v posledních měsících tolik skloňované ústenky. Čím dál častěji se mluví také o přehodnocování postoje k přecházení respiračních nemocí, ale i k vakcínám a proočkovanosti, která je u některých nakažlivých nemocí stále velmi nízká.
Vakcína proti nemoci covid-19 bude podle odhadů odborníků dostupná nejdříve na konci letošního roku, pravděpodobněji až v roce 2021, v případě možné druhé podzimní vlny nákazy tak nejspíš nebude možné na ni spoléhat. V některých ohledech ale mohou pomoci jiné očkovací látky, které Češi doposud spíš přehlíží.
„Bohužel dnes vidíme, že klesá proočkovanost u infekčních nemocí, u kterých je číslo R nad deset, jako jsou spalničky a další. Teď čekáme na vakcínu jako na jedno z řešení epidemie, přitom se řada lidí nechce nechat očkovat na nemoci, na které už vakcína je a víme, že funguje,“ míní rektor Univerzity Karlovy, biochemik a lékař Tomáš Zima.
Popelka mezi vakcínami
Podle něj je třeba zvyknout si na to, že koronaviry nezmizí a společnost nesmí v podzimních měsících podlehnout panice – řada lidí bezesporu onemocní standardními a běžnými chorobami a zdaleka ne vždy půjde o koronavirus. Lidé z rizikových skupin by se nicméně podle něj měli nechat očkovat alespoň proti chřipce, aby právě možnost tohoto onemocnění eliminovali.
S tím souhlasí i epidemiolog a budoucí vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula. Podle něj je právě očkování proti chřipce „jakousi popelkou“ a lidé ho nepovažují za důležité. Proočkovanost se v populaci pohybuje mezi pěti až sedmi procenty, u rizikových skupin dosahuje průměrně na 17 procent. V úvahu proto nyní připadá například širší osvětová kampaň.
„Potřebujeme rizikovou část populace proočkovat, na podzim si nebudeme úplně jisti, jaké mají lidé onemocnění – jestli je to běžné chřipkové, jestli je to nějaká podzimní respirace, nebo jestli je to koronavirové onemocnění. Potom samozřejmě budeme mít problém. Takže musíme apelovat, aby proočkovanost výrazně narostla, a to i mezi zdravotníky. Zároveň si ale musíme uvědomit, že stejný nápad budou mít všichni v Evropě, proto si osobně myslím, že bude chřipkové vakcíny nedostatek a bude problém zabezpečit ty objemy, které bychom asi chtěli mít,“ popsal Prymula.
Vakcína proti chřipce však není jediná, které by se měla věnovat pozornost. Důležité je podle přednostky Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty UK a FN Motol Jiřiny Bartůňkové také očkování proti pneumokokům.
„A to zvlášť u populace nad 65 let – očkování je pro ně zdarma a vakcína je tak dostupná. Pneumokoky, jak známo, velmi často nasedají jako bakteriální superinfekce na virové pneumonie, takže bych opravdu zdůraznila užitečnost očkování proti pneumokokům,“ popsala přednostka.
Jezte zdravě
Epidemie koronaviru zdůraznila kromě potřeby vysokých hygienických standardů a vakcinace také roli, kterou hraje naše imunita, aktuální kondice a životní styl. Jedním z často zmiňovaných problémů, který může průběh nemoci covid-19 zkomplikovat, je přitom například obezita – civilizační nemoc, která je společná i pro velkou část české populace.
„Obezita – zvláště vyšších stupňů – je riziko všech infekčních komplikací. Je velké riziko při připojení na ventilátor, že se bude hůře odpojovat. Dýchací svaly jsou ochablé a jen velmi těžko se opět zapojují. Diabetes zhoršuje prognózu při infekčních onemocněních, dochází i k jeho zhoršení vlivem zhoršení inzulinové rezistence,“ uvedl už dříve pro Seznam Zprávy obezitolog, endokrinolog a tělovýchovný lékař Martin Matoulek ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Nemoc covid-19 může být pro obézní pacienty větším rizikem i kvůli dalším problémům, jako jsou vysoký krevní tlak nebo onemocnění jater či ledvin.
„Mluvíme-li o zdravém člověku, tak zcela obecná doporučení na to, jak v uvozovkách zvýšit imunitu, je dostatek spánku, přiměřená výživa složená ze všech základních živin, vitaminů a stopových prvků, nevystavovat se stresu a mít duševní pohodu. To je to základní, co by měl každý člověk udělat pro to, aby se uchránil před infekcí. Dostatek pohybu, přiměřená expozice sluníčku, vitamin D a podobně. Nejhorší jsou jednostranné, nevyvážené diety. Nejdůležitější je pestrost,“ popsala imunoložka Bartůňková.
Společnost by se podle ní měla zejména soustředit na ochranu ohrožených – například obyvatel kolektivních pečovatelských domů. Obecně je nicméně třeba vyvarovat se panice, a to i v případě, že virus na podzim znovu zesílí.
„Z biologického hlediska koronaviry obecně, a tento asi nebude výjimkou, mají sezonní charakter. To znamená, že epidemie nejspíš postupně upadne a potom se může – podobně jako chřipka – objevit znovu. Ale myslím si, že celá ta hysterie kolem této pandemie zanechá dosti hlubokou stopu v nás samotných. Kromě sociálních a ekonomických důsledků v nás zůstane i podvědomý strach. Chřipková epidemie po první světové válce měla 20 milionů obětí hlavně proto, že populace byla zdecimovaná válečnými útrapami. Tato epidemie je v uvozovkách demoverze na to, že to svět dokáže zvládnout, a je potřeba se naučit žít s tím, že různé infekce budou přicházet a zase odcházet. Neměli bychom panikařit,“ míní lékařka.
