Článek
Čínské město Ruili se dá podle deníku New York Times (NYT) označit za místo s vůbec nejtvrdšími proticovidovými opatřeními na celém světě.
Jen za poslední rok Ruili zažilo čtyři lockdowny, evakuace celých sousedství za účelem vytváření „nárazníkových zón“, zavření škol na dlouhé měsíce a mnoho příběhů, které by se ve zbytku světa nemohly stát ani v nejtěžších časech pandemie.
To všechno opakovaně kvůli maximálně několika jednotkám případů nákazy covidem-19. Navíc ve městě, jehož populace je podle státních médií už od léta proočkována z 97 %.
Městská čtvrť se zavřela: Cesta z práce na 45 dní
„Manželka pana Wanga šla jednoho dne do práce. Načež se dozvěděla, že celá městská čtvrť je uzavřena kvůli hrstce případů covidu-19 a ona si musí najít místo, kde stráví karanténu. Nebylo jí řečeno, jak dlouho karanténa bude trvat, a nedostala ani žádné zásoby jídla. Pan Wang ji nakonec přes známého s dobrými kontakty dostal do nemocnice, odkud mohla odejít na dva týdny do hotelové karantény a dostat povolení vrátit se domů,“ popisuje příběh manželského páru z města Ruili americké rádio NPR.
Pan Wang, který z obav před represemi nechtěl uvést celé své jméno, uvedl, že jeho žena se domů vrátila až po 45 dnech.
Proč jsou opatření v Ruili tak přísná?
- Čína se jako poslední země na světě drží ve vztahu k pandemii takzvané strategie nulové tolerance.
- Karantény a lockdowny kvůli několika případům nákazy covidem-19 jsou v Číně - stejně jako masové testování - poměrně časté. Nikde ale podle NYT nebyly za poslední rok častější než v Ruili.
- Úřady to přičítají častým případům zavlečení nákazy do města v důsledku blízkosti hranic s Barmou a intenzivním obchodem a přívalem uprchlíků.
- Hranice s Barmou podle NYT zůstaly děravé i po vyhlášení uzávěry. V Barmě se navíc letos vyostřily boje vojenské junty proti povstalcům, což vedlo k uprchlické vlně.
Podobných příběhů se ve městě odehrálo mnoho. Do světa se začaly nicméně dostávat z velké většiny až poslední dobou.
Pozornost k Ruili přitáhl asi před týdnem bývalý zástupce tamního starosty, když napsal blog kritický vůči restrikcím i čínské vládě. V zemi, kde se, jak píše NYT, „v podstatě nikdy nestává“, že by se úředník vzepřel vládě, to vyvolalo silné reakce. Článek na Weibo, čínské obdobě Twitteru, zhlédlo přes 300 milionů lidí a brzy ho začaly následovat stížnosti a kritika i od samotných obyvatel města.
Řada z nich si stěžovala na to, že se v Ruili prakticky nedá žít.
Z města uteklo asi 25 % populace
To se ostatně projevuje i kontinuálním snižováním populace města. V přestávkách mezi lockdowny podle NYT z města, které mělo dřív asi 270 tisíc obyvatel, mizely desítky tisíc lidí. Aktuálně tak má Ruili asi 200 tisíc obyvatel.
Úřady ve snaze omezit odliv lidí požadují po každém, kdo chce město opustit, 21denní placenou „předodjezdovou“ karanténu.
Roční dítě už zažilo 74 testů
Jako další ilustraci přísnosti opatření ve městě uvádí NPR například zprávu o muži, který uvedl, že jeho roční syn už musel být za svůj krátký život 74krát testován na covid-19.
NYT zase mimo jiné upozorňuje na režim tamního fungování škol. Ty byly totiž měsíce zavřené s výjimkou tříd, jejichž žáci v budovách škol začali přespávat a nikam jinam nechodili. Z tříd se staly noclehárny a učilo se i o víkendech.
To ale ještě není to nejhorší.
Lidé byli měsíce bez příjmů
I v přestávkách mezi lockdowny zůstaly zavřené například restaurace a mnohé další podniky. Ochromen byl pro město klíčový turismus i obchod s nefritem. Prodej se zakázal dokonce i online. Mnoho lidí tak zůstalo dlouhé měsíce bez práce.
„Cítím se, jako kdyby bylo naše město zbytkem země opuštěno. Nepřipadá mi, že žiji v Číně,“ řekl k tomu podle NPR pan Wang, který se živil právě obchodem s nefritem.
Město na silnou online kritiku reagovalo příslibem, že sleví z placených testů a karantén.
Úředníci ve státních médiích nicméně uvedli, že Ruili „momentálně žádnou pomoc“ zvenčí nepotřebuje. Vydali také varování „kriminálníkům“, kteří „zneužívají falešné informace“ k narušení sociálního pořádku.
