Skrývání hráčů před skauty, boj s českou mentalitou a důraz na prospěch. Jak funguje akademie Slavie?

Minulý týden oslavila výročí 40 let od svého založení nejslavnější fotbalová akademie světa. Barcelonskou La Masií prošli například Carles Puyol, Andres Iniesta nebo Lionel Messi. Všechno hráči světové extratřídy. Současní členové katalánské továrny na fotbalové hvězdy se ve středu představili v Praze v rámci UEFA Youth League, kdy nastoupili v Horních Počernicích proti stejně starému výběru pražské Slavie. Výsledek? 4:0 ve prospěch Blaugranas.

Slávističtí mladíci ale herně rozhodně nepropadli, naopak. Třináct stovek diváků během utkání často ocenilo potleskem snahu o moderní kombinační fotbal. Odkop od branky? Neexistuje. Gólman Markovič si pro rozehrávku vybíral po vzoru Ondřeje Koláře výhradně spoluhráče z obrany. Ztratíš balón? Okamžitá snaha o jeho nejrychlejší získání zpátky. Krajní beci Kosek s Douděrou srdnatě podporovali ostrým náběhem každý útok podobně jako Coufal s Bořilem. Co na tom, že si kolikrát nestihli splnit své defenzivní úkoly. Rychlost a tempo utkání v podání mladých slávistů bylo mnohdy vražedné. Odpovídaly tomu také pokyny kouče Martina Hyského ze střídačky. „Pojď! Do pohybu! Zatlač! Vytáhni! Presuj!” zněly ty nejčastější.

Právě La Masia může být příkladem toho, jak se má mládežnický fotbal dělat. A to pro všechny kluby planety, Slavii nevyjímaje. V Barceloně se snaží hrát od nejmladších kategorií po dospělé prakticky totožný herní styl, samozřejmě s přihlédnutím na specifické vlastnosti každé kategorie. O stejný princip fungování se nyní snaží i ve Slavii. „S trenérem Trpišovským se bavíme o tom, jakým směrem se moderní fotbal vyvíjí. ‚A’ tým jako takový je svým stylem ideálním příkladem toho, jak by to nyní mělo vypadat. Vybíráme správné herní prvky, které aplikujeme u všech kategorií napříč celým klubem tak, aby měli cestu do ‚A’ týmu co možná nejjednodušší,“ vysvětluje manažer mládeže Jiří Plíšek.

O stavu pražského klubu před příchodem čínských investorů v září 2015 bylo napsáno mnohé, a to zejména v souvislosti s prvoligovou příslušností sešívaného „A” týmu. Oddechli si ale také všichni kluboví členové, kteří měli a mají co do činění se slávistickou mládeží. Společně s rozsáhlými personálními změnami v klubu nastoupil na pozici šéfa akademie před čtyřmi lety právě Jiří Plíšek.

„Věřím, že je vidět značný progres, který jsme za uplynulou dobu udělali. Nastartovali jsme celou akademii, nastolili jsme nový směr, novou filozofii, začali jsme na zbrusu nových základech. Letošní ročník bereme jako tím prvním v další etapě, ve které bychom se rádi intenzivně věnovali detailům a hlubším souvislostem v klubovém systému. Právě ty podle mě poté rozhodují i v dlouhodobějším horizontu o celkové sportovní úspěšnosti,“ říká manažer mládeže Plíšek.

Pro všechny mládežnické trenéry je samozřejmě stěžejní prací to, aby se jejich svěřenci správně popasovali s přechodem do dospělé kategorie. Tím spíš, když požadavky současného „A” týmu jsou obrovské. „Myslím si, že první produkty klubové akademie tak, jak jsme ji nastartovali v roce 2015, uvidíme v ‚A’ týmu zhruba za dva až tři roky,“ vyhlíží Plíšek budoucnost mladíků.

Ve středu se na tribuně ve skromných podmínkách stadionu v Horních Počernicích sešla zajímavá společnost. Kromě českých mládežnických trenérů včetně Karla Krejčího, Miroslava Beránka, Jana Suchopárka a dalších hodnotila utkání přísným okem také dvojice bývalých hráčů Barcelony. Patrick Kluivert je od letošního léta novým ředitelem proslulé mládežnické akademie Blaugranas. Eric Abidal zase působí v katalánském klubu jako sportovní ředitel. Spolu s nimi zápas sledovalo zhruba dvacet až třicet evropských skautů.

„Vím o nich, myslím, že se jim zápas musel líbit. Já si ale troufám tvrdit, že servis, který našim hráčům v akademii Slavie poskytujeme, je nejlepší v republice. Naší největší nevýhodou je to, že jsme roztříštění mezi tři střediska – Eden, Horní Počernice a Měcholupy. Zbožné přání nás všech je, aby byla naše mládež koncentrovaná na jedno místo,“ říká hlavní skaut slávistické akademie Milan Šimůnek.

Na slova opory zadních řad Slavie z 80. let navazuje i Jiří Plíšek. „Je to velký deficit. Všichni bychom si přáli vlastní tréninkové centrum, bohužel musím říct, že například před dvěma lety to s jeho vyhlídkami vypadalo lépe než teď. Jestli chceme budovat velký evropský klub, tak to je naprosto nezbytný krok.“

Výkony a výsledky slávistického „A” týmu z poslední doby mají neoddiskutovatelný vliv rovněž na lepší pozici při vyjednávání o přestupech mladých fotbalistů. „Slavia začíná být opět velmi atraktivní adresou. Máme svoji databázi, která čítá tisíce českých hráčů. Pro moji práci jsou stěžejní kategorií starší žáci, tedy generace kolem čtrnácti, patnácti let, tam už kluci hrají rok nebo dva na velkém hřišti a dají se vypozorovat konkrétní atributy, které požadujeme. Sledujeme především komplexní přístup jednotlivých hráčů k fotbalu a sportu jako takovému. Dále samozřejmě rychlost, protože ta je v dnešním fotbale alfou a omegou,“ míní Milan Šimůnek.

Jsou však aspekty, které nezmění ani atraktivní fotbal nebo účast „A” týmu v Lize mistrů. „Často se setkávám s tím, že k nám mladí fotbalisté moc nechtějí. Důvod je jednoduchý – podle jejich slov se bojí konkurence a případného neúspěchu. Odráží to krásně českou mentalitu, která není úplně připravená na nové výzvy. V takovém případě nemá cenu někoho přemlouvat. Bavil jsem se o tom s jedním z anglických agentů a ten to absolutně nedokázal pochopit. Říkal mi: ‚Jak můžou nechtít do jednoho z nejlepších klubů v zemi? Co chtějí víc?’ V Anglii to funguje odlišně, tam naopak menší oddíly své hráče doslova nabízejí do větších klubů, protože to je pro ně skvělá reklama a vizitka. Mně osobně přijde, že když někam přijedu v Česku, tak se nejlepší hráče snaží ukrývat, abych je náhodou neodvedl do Prahy,“ usmívá se hořce hlavní skaut slávistické mládeže Šimůnek.

Pro jakýkoliv sportovní klub je ideální dělat přestupy hráčů, kteří přechází ze základní na střední školu. Tak jako tak by měnili prostředí, tak proč s ním nezměnit i fotbalový klub. Dost často ale taková snaha naráží zejména u rodičů šikovných fotbalistů. „Jedna věc je ta, že naším snem je vychovávat hráče, kteří budou mít časem mezinárodní renomé. Ruku v ruce s tím ale jdou hráčova osobnost, charakter a společenské zařazení. Dokážeme rodičům zaručit veškerý servis včetně ubytování, kde na hráče dohlíží vychovatelé, tudíž se nikde nepoflakují. Všichni hráči prochází kontrolami prospěchu, který je pro nás velmi důležitý. Snažíme se na kluky tlačit v tom smyslu, že fotbal je samozřejmě super, ale do života to rozhodně není všechno,“ dodává Jiří Plíšek.

Většina trenérů sportovních kolektivů potvrdí, že pokud se do elitního dospělého týmu prosadí jeden až dva zástupci každého ročníku, dá se to považovat za úspěch. Ani to se však nepodaří vždy. „V jeden moment hráči přijdou na životní křižovatku, kde se musí rozhodnout, jestli se vydají cestou profesionálního fotbalu, nebo půjdou jinudy. Tady jim chceme nabídnout různé alternativy, které je v případě zájmu udrží i nadále ve sportovním prostředí. Nejlépe tak, aby se do klubu poté vraceli i v jiných pozicích. A je úplně jedno, jestli z nich budou trenéři, fyzioterapeuti nebo marketingoví specialisté,“ uzavírá Plíšek.