Skotsko dnes rozhoduje o nezávislosti. Poslední slovo má ale Londýn

Skotsko stojí na křižovatce. Tu představují čtvrteční volby do tamního parlamentu, které mohou rozseknout hned několik důležitých otázek. Třeba tu, zda britská země půjde znovu cestou referenda o nezávislosti.

O tom, zda má Skotsko setrvat ve Spojeném království, či se od něj odtrhnout, hlasovala země už před sedmi lety. Referendum skončilo takto: 55,3 procenta proti nezávislosti, 44,7 procenta pro. Od té doby se ale změnily podmínky, Velká Británie za velké nelibosti Skotska vystoupila z Evropské unie a nahrála tak skotským nacionalistům, kteří volají po dalším referendu.

Politolog Michael Keating z University of Aberdeen v podcastu Checkpoint mluví o tom, jak smýšlení Skotů o nezávislosti brexit ovlivnil: „V referendu o brexitu hlasovalo Skotsko výraznou většinou pro setrvání v EU, zatímco Anglie těsně odhlasovala rozvod s unií. V EU chtěli zůstat skotští nacionalisté i unionisté. Po brexitu se proto část unionistů rozhodla, že jedinou cestou, jak zůstat v unii, je vrátit se do ní. A tudíž i stát se nezávislou zemí.“

Ve Skotsku jdou proti sobě nyní dvě kampaně. „Na jedné straně jsou ti, kteří chtějí nezávislost a zároveň zpět do Evropy, a proti nim ti, kteří se vyjadřují proti referendu o nezávislosti za jakýchkoliv podmínek a zároveň stojí na straně brexitu. Není tu jasná většina lidí, co by si přála nezávislost. Ale 50 procent populace by ji chtělo – a ti také chtějí zpátky do Evropy,“ říká Keating v Checkpointu.

Odchod z Evropské unie a referendum o něm, jež se konalo před pěti lety, znásobilo rozhořčení skotských nacionalistů. „Teď mohou říct – odvedli nás z EU, přitom nám v roce 2014 řekli, že jediná cesta, jak v ní zůstat, je hlasovat proti nezávislosti. Opak byl přitom pravdou. Na druhou stranu – kdyby bylo Skotsko v EU a zbytek Británie ne, musela by mezi nimi vzniknout pevná hranice. A to je oproti roku 2014 složitější situace. Takže volání po nezávislosti může být naléhavější, argumenty mohou být silnější, ale praktické překážky jsou nyní mnohem větší,“ podotýká politolog Keating, který zároveň šéfuje Centru pro ústavní změny v Edinburghu.

Volby do skotského parlamentu se konají ve čtvrtek, průzkumy veřejného mínění nicméně ukazovaly na vítězství vládnoucí Skotské národní strany (SNP), jež je hlavním propagátorem skotské nezávislosti. Referendum v roce 2014 ostatně nechali vypsat právě skotští nacionalisté v čele s někdejším prvním ministrem Alexem Salmondem.

Podle politického analytika Michaela Higginse z University of Strathclyde v Glasgow ale v nynějším hlasování do parlamentu neznamená hlas pro SNP nutně i podporu nezávislosti.

„Volit SNP neznamená pouze hlasovat pro nezávislost. Představuje to i podporu konkrétního způsobu vlády, kompetence a stability. Skotští nacionalisté jsou u vlády už celou řadu let. Jejich šéfka, první ministryně Nicola Sturgeonová, má u veřejnosti opodstatněně vysokou podporu – tu má stejně tak i v zahraničí a napříč Británií. Mnoho lidí, co volí SNP, hlasuje pro tyto kvality, ne nutně pro nezávislost. Těžko si lze ale představit, že by někdo hodil hlas SNP, zároveň by ale nechtěl nezávislost,“ komentuje v Checkpointu Higgins.

První ministryně Skotska Sturgeonová je podle něj člověk na svém místě. Skotskou vládu vede od roku 2014, do jejího čela se dostala po rezignaci Salmonda. Podle Higginse je Sturgeonová empatická lídryně: „A pak je tu status, který první ministryně má jako prominentní politička, žena. Symbolicky jde o důležité postavení, které jde ruku v ruce se způsobem, jakým se Skotsko vnímá. Jako moderní země, která se tváří prakticky jako skandinávská liberální demokracie. Jako progresivní země s nejtalentovanějším člověkem ve vedení, nehledě na gender.“

Britské vedení skotské politice podle Higginse příliš pozornosti nevěnuje. Ve světle posledních událostí, kdy se v Británii řešila kauza bývalého předsedy vlády Davida Camerona i problémy nynějšího premiéra Borise Johnsona, se na volby ve Skotsku v Londýně poněkud pozapomnělo.

„Westminster Skotsku dostatek pozornosti nevěnuje, ale to se prostě stalo součástí skotského politického ekosystému. Westminster zajímá jen málo, co se děje kolem severní hranice a ve skotském parlamentu. V určitém smyslu je skoro až irelevantní, co si Londýn o Skotsku myslí. Samozřejmě, Westminster má nad námi nemalou politickou i ekonomickou moc,“ upozorňuje v Checkpointu odborník.

Je to totiž právě britská vláda v čele s Borisem Johnsonem, která má ohledně skotského referenda o nezávislosti poslední slovo. Tedy pokud Skotové chtějí, aby bylo hlasování platné a legální. „Pro Westminster tedy přijde moment, kdy sehraje velkou roli jak ve skotské politice, tak i na ústavní úrovni,“ shrnuje v podcastu Michael Higgins.

Jaké kroky ve Skotsku podniká britská vláda? A je kampaň za skotskou nezávislost férovější než ta probrexitová? Celou epizodu podcastu Checkpoint, v níž uslyšíte politologa Michaela Keatinga z University of Aberdeen a politického analytika Michaela Higginse z University of Strathclyde, si pusťte v přehrávači v úvodu článku.