Článek
Zavíráme školy, ohlásila vláda v úterý 10. března. Základní školu Pátova v České Lípě zastihlo nevídané rozhodnutí na jarních prázdninách. Žáci tak sice ze dne na den neopustili lavice, ale už se do nich v pondělí 16. března ani nevrátili.
Stejně jako ve všech českých školách se i v té českolipské převrátil život naruby. Její ředitel Petr Jonáš tak začal okamžitě přemýšlet, jak si poradit s výukou na dálku.
„Domnívali jsme se, že to nebude trvat moc dlouho a že si tedy vystačíme s Bakaláři,“ vrací se do prvního týdne po uzavření škol Jonáš.
Tento systém používá většina škol. Informují přes něj rodiče, žáci v něm najdou svůj prospěch a zároveň ho lze využít i pro zasílání zpráv, tedy třeba i látky na procvičování. Hned v prvním týdnu ale škola zjistila, že nestačí jen žákům písemně předávat zadání domácích úkolů. Ale že učitelé musí být s dětmi v daleko bezprostřednějším kontaktu.
Digitální revoluce od nuly
A tak se ZŠ Pátova pustila do reformy. Ředitel všem pedagogům zajistil školení v rámci programu Microsoft Teams a zadal také domácí úkol - během týdne se v něm všichni naučí pracovat a začnou vyučovat.
„Ministerstvo školství přispěchalo spolu s Národním pedagogickým institutem s takovým rozcestníkem a doporučeným obsahem, který lze využívat při distanční výuce, a my jsme se snažili to na ten systém naroubovat,“ vysvětluje ředitel, jak škola zpočátku pracovala.
Učitelé v České Lípě sice se studenty i před koronakrizí komunikovali na dálku, ale hlavně přes aplikace na posílání zpráv Messenger nebo WhatsApp. Ředitel se tak chtěl vyhnout hlavně tomu, aby se výuka roztříštila do několika aplikací a vyučování bylo nepřehledné jak pro všechny učitele, tak pro žáky a rodiče.
To je častý problém dálkové výuky. I když některé školy změnu zvládly, řada z nich nechala výběr konkrétního nástroje na volbě učitelů. Studenti tak při komunikaci s nimi musí umět ovládat třeba tři aplikace, místo jedné centrálně používané.
„Pro školu je přínosné, když se sjednotí v platformě. Jsou totiž uzpůsobeny tak, že v nich lze naprogramovat výuku pro celou školu. Je to tak výhodné jak pro žáky, kteří fungují jen v jednom programu, i učitele, již mohou oslovit takto jednoduše všechny své třídy,“ vypočítává výhody týmový manažer klíčové aktivity Podpora projektu SYPO Martin Plitz z Národního pedagogického institutu.
Projekt SYPO vysílá webináře pro učitele a ředitele každý den už od 17. března. A právě ty o základním používání platforem jsou jednoznačně nejsledovanější.
„Nejprve se školy totiž musely vůbec zorientovat v tom, jaké jsou na trhu pro výuku on-line nástroje. A to si myslím, že byla vůbec nejtěžší zkouška, protože ta nabídka je opravdu pestrá a podobných platforem je obrovské množství,“ vysvětluje Plitz.
Nejdřív učitelé, pak rodiče a nakonec žáci
Základní škola Pátova tenhle zásadní krok zvládla udělat hned v prvním týdnu. Pak už ale bylo všechno na učitelích. Ti se tak ze dne na den museli vzdát zajeté rutiny a pustit se do práce s digitálními technologiemi, se kterými do té doby pracovali jen omezeně nebo třeba vůbec.
„Hodinku jsme měli školení a pak nás ředitel poslal domů a dostali jsme bojový úkol, že musíme Teamsy do dvou, tří dnů založit. Měli jsme z toho všichni hlavu v pejru, protože už nejsme nejmladší. A první dny to také byly desítky hodin u počítače,“ vrací se do prvního týdne učitelka čtvrté třídy Mária Kubešová.
Pedagogové tak na začátku museli vůbec pochopit, jak program funguje a co v něm lze a nelze dělat. To byl ale jen první a jednodušší krok. Potom si totiž museli přijít na to, které metody a obsah se k dálkovému vyučování hodí a které zase vůbec ne.
„Všechno to byl na začátku pokus-omyl. Další týden ale začalo znovu peklo, protože jsme na to museli navést rodiče,“ vzpomíná Kubešová. A ti se tomu zpočátku bránili. Ani rodiče se totiž příliš nechtěli učit s novou aplikací. Zvlášť u žáků na prvním stupni se ale bez jejich pomoci škola neobejde, protože musí děti minimálně zpočátku do aplikace přihlásit a ukázat jim základy.
Takhle viděli první chvíle po uzavření škol žáci ZŠ Pátova:
Sebastian, sedmá třída
Kvůli viru jménem covid-19, který se šíří po celém světě, nám naše vláda udělila karanténu. Všichni musí být doma a nesmějí do školy. Určitě si říkáte: „To je přece super - žádné učení, takže můžu zůstat doma.“ Jenže to není zas tak super. Všude musíte nosit roušku, a říkám vám, rozdělávat v obchodech pytlíky s rukavicemi z pytlíku není tak jednoduché, jak se může zdát. A pokud si myslíte, že není žádné učení, tak se mýlíte. Učitelé každý den posílají další a další učení, někdy toho je až moc, ale jde to zvládnout.
Tereza, sedmá třída
Výuka probíhá přes moderní technologie, bez kterých by to vůbec nešlo. Máme za sebou první týden a mám z toho zajímavý pocit. Je to trochu zamotané tím, že spolu komunikujeme přes spoustu sociálních sítí. Outlook, Teams a Bakaláře. Ale nějak to přežijeme. Chtěli jsme s rodinou nějak přispět do práce, a tak jsme našli zábavu v šití roušek. Popravdě už se do školy moc těším.
Eliška, osmá třída
Jak zvládám učení já? Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na tento režim, první týden jsem byla strašně zmatená a pomalu nevěděla, která bije, ale teď už jsem se naučila, kde co mám najít, kde jsou napsané všechny úkoly a jak komunikovat s učiteli, když něco nevíme. Popravdě, začíná mě to takhle bavit, můžu spát, do kolika chci, na učení mám za den vyhrazený čas a fakt se tomu věnuji. Není to tak špatné.
Příspěvky vznikly v rámci připravovaného pandemického speciálu školního časopisu Pátoviny.
„Bereme jako standard, že s domácími úkoly dětem pomáhají rodiče. Dálková výuka je ale jeden velký domácí úkol. Zásadní je tak nepřehltit žáky a jejich prostřednictvím také nepřetížit rodiče, protože přes on-line platformy je velmi snadné posílat obrovské množství obsahu a různých zadání,“ upozorňuje Plitz.
Tím se učitelka Kubešová řídí. Žáky si rozdělila do pěti skupin po čtyřech až šesti a každé se denně intenzivně věnuje 30 minut při videokonferenci. Při ní jim zadá i úkoly na procvičení.
„Není to výklad. Já jim něco popíšu a oni si to mohou hned interaktivně vyzkoušet. Ve třídě jich mám 26, takže jsou za hodinu vyvolaní jednou, dvakrát. Tohle je sice půlhodina, ale jedou pořád a nezastaví se. Děti se na to těší, protože se jen neučíme, ale také si popovídáme a řekneme si, co je nového,“ popisuje každodenní vyučování Kubešová.
Skupince pak zadá vždycky na závěr setkání ještě krátkou práci on-line, kterou řeší sice spolu, ale už bez jejího dozoru. Učitelka se mezitím přesune k další skupině, se kterou probírá stejnou látku. Věnují se především matematice a češtině, občas také vlastivědě a přírodopisu.
Interaktivně i v září
Školy se musí otevřít novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií - to byl jeden z cílů Ministerstva školství, ale už z roku 2014. Objevil se ve Strategii digitálního vzdělávání na rok 2020. Proti všem předpokladům se ji ale skutečně podařilo naplnit, avšak paradoxně ne díky ministerstvu, ale pandemii koronaviru, která uzavřela školy.
„Výcvik bojem je nejúčinnější. Už jenom to, že se mnozí zbavili ostychu z používání výpočetní techniky, tak to je obrovské plus,“ vidí pozitiva současné situace ředitel Jonáš.
„Mně se na této situaci nejvíce líbí, že se věnuji jen učení, jenom pedagogické činnosti, která mě baví. Nevyplňuji štosy nesmyslných papírů, tím je školství zahlceno,“ přidává další názor Kubešová.
Učitelé tak mají čas na to, co jindy nestíhají. Sami se zdokonalují v pedagogické práci, hledají si vhodné materiály a učí se zkrátka v nové situaci o vyučování úplně jinak přemýšlet.
„Z této lekce bude české školství těžit do budoucna, protože technologie, se kterými dnes už velká část škol pracuje, jsou využitelné i v každodenní výuce. Spousta učitelů se tomu bránila jen proto, že to bylo něco nového, ale teď násilně přišli na to, že je to vlastně hrozně jednoduché a zvládne to úplně každý,“ věří Plitz z Národního pedagogického institutu.
České školství se tak dostalo do bodu, odkud už není návratu. A to v pozitivním slova smyslu. Ředitelé nastavili pro učitele a žáky nový systém výuky, pedagogové vyučují v interaktivním digitálním prostředí a žáci fungují výhradně on-line. V novém školním roce se tak už školy nemohou zcela vrátit k předkoronavirové rutině. I kdyby učitelé chtěli, žáci se připomenou, že výuka šla dělat od března do června digitálně a interaktivně, tak proč ne i v září.
„Stoprocentně to budeme využívat dál, tím jsem si jistá,“ dodává Kubešová.
