Článek
České školství zažilo v poslední letech několik reforem. Jednou z nejvýznamnějších byla inkluze. Proti změnám se ale postavila velká část ředitelů, učitelů i rodičů. Jednou z příčin bylo i to, že Ministerstvo školství nedokázalo ředitele oslovit, natož je o potřebě reformy přesvědčit a také jim nabídnout nezbytnou podporu.
Tomu mohly pomoct střední články řízení, tedy školské úřady. Jenže ty byly v roce 2000 se vznikem krajů zrušeny a žádná náhrada za ně ve vzdělávacím systému nikdy nevznikla. Organizace EDUin ve svém každoročním Auditu vzdělávacího systému v ČR proto navrhuje, aby podobné instituce Ministerstvo školství opět založilo.
„Ze školských úřadů se převedla správa budov na zřizovatele a vyplňování výkazů na ředitele. Na nikoho ale nepřešlo pedagogické řízení. Respektive spadlo také na ředitele, ale nikdo jim v tom nepomáhá,“ říká programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký.
Mezi státem a školou tak zůstává obrovské vakuum, které pokrývá jen jednou za šest let kontrolami Česká školní inspekce. „To se ale ukazuje, že je zoufale málo,“ dodává Hřebecký.
Obrovská volnost
Nejen při jakékoliv větší reformě totiž české školství doplácí na obrovskou decentralizaci. Ze všech vyspělých zemích mají školy větší autonomii ve vzdělávání pouze v Nizozemsku. V Česku spadá na ředitele 68 procent pravomocí. Průměr OECD je přitom pouze 33 procent a nejvíce 35 procent má pod sebou ve vyspělých zemích stát nebo centrální správa. U nás jsou to pouze dvě procenta.
„V českém vzdělávacím systému postrádám nejvíce dostatečnou podporu školám. Volnost mají v našem systému poměrně velkou a existují takové, které fungují velmi dobře. Alfou a omegou budoucího úspěchu českého vzdělávání i Strategie 2030 ale bude dostat podporu k těm, kteří ji budou chtít využít,“ řekl při představování auditu českého vzdělávání v Senátu ministr školství Robert Plaga (ANO).
Právě Strategie 2030, kterou ministerstvo bude v první polovině letošního roku dokončovat, nový střední článek řízení zmiňuje také jako jednu z priorit. Školy totiž podle dokumentu v současné době nikdo metodicky neřídí, mají velkou volnost a vzniká mezi nimi i značná konkurence.
„V systému tak není nikdo, kdo by měl přímou zákonnou odpovědnost za kvalitu vzdělávání pro určitý územní celek,“ píše se v pracovní verzi Strategie 2030.
Ministerstvo školství ale na rozdíl od návrhu EDUinu nepočítá s tím, že by nová instituce v systému školy řídila, ale pouze vzdělávání koordinovala a poskytovala ředitelům metodickou podporu.
„Z našeho pohledu jsme rádi, že se mluví o podpoře. Ale nemá smysl se tvářit, že to nemá být i řízení a že nepotřebujeme, aby střední článek dokázal i řídit,“ vidí ve staronové instituci na rozdíl od MŠMT nejen podpůrnou roli Hřebecký.
Střední článek by mohl mít každý okres. Vzniklo by tak asi 80 nových institucí, v jejichž čele by mohl usednout zkušený lokální odborník, například ředitel jedné ze škol. Právní subjektivita by přitom podle návrhu EDUinu školám zůstala, respektive by byla volitelná, aby se tak třeba nejmenším mateřským školám ulevilo od administrativy.
„V Česku máme tendenci připravovat stále nová a nová opatření – třeba právě střední článek řízení je teď velmi trendy – ale málo se zabýváme pilotážemi a vyhodnocováním dopadů,“ varuje před dalšími změnami ředitelka Stálé konference asociací ve vzdělávání Silvie Pýchová.
Jedna taková pilotáž se ale právě rodí. Stojí za ní nadace Eduzměna, která bude mimo jiné i střední článek řízení testovat v rámci pětiletého projektu zaměřeného na zkvalitnění vzdělávání na Kutnohorsku. Spolupracuje na tom také s Ministerstvem školství. To v rámci naplňování nové desetileté strategie počítá s testováním takových pracovišť i v dalších regionech.
