Článek
Místo třídy nádražní hala, místo aktovky krosna a místo zvonění zvuk klaksonu z koloběžky. Právě jeho skřehotavé zatroubení svolává žáky. Je sice 1. září, ale 18 dětí nově vzniklé Expediční ScioŠkoly se nesešlo v lavicích, ale rovnou na pražském Masarykově nádraží.
Nemají ani na výběr, protože žádnou kamennou školu nemají. Každý měsíc se tři týdny budou učit online doma a poslední týden vyrazí se spolužáky na expedici, třeba tábořit, do přírody nebo na farmu.
Teď stojí žáci od čtvrté do deváté třídy v kroužku před nástupišti a plní první úkol, který rozdal zástupce ředitelky Michal Švarný. Vymyslet pár užitečných pravidel, kterými by se kolektiv měl na cestě řídit.
„Nebudeme vystupovat na náhodných zastávkách,“ navrhuje jedna z žaček Maruška.
„To je určitě dobré pravidlo, pojďme ho všichni dodržovat a nevystupujme na náhodných zastávkách,“ opakuje s úsměvem Švarný.
Nový experiment s dálkovou výukou
Takhle vypadá sice jen seznamovací začátek, ale už první debata ukazuje, jaký je hlavní směr školy – nedávat pouze direktivní příkazy, nehrát si na to, že učitel má vždy pravdu a nikdy se nemýlí, a neurčovat dětem cestu vzděláním, ale být spíš jejich průvodci. Ostatně ve Scio školách žádné učitele nenajdete, všichni si říkají právě průvodci.
„Když jsme koncept vymýšleli, tak jsme zvažovali různé varianty. Třeba že děti budou tři dny online a ve škole pak zbylé dva dny. Varianta expedicí ale zvítězila i po diskuzi s rodiči. Mně to osobně přijde skvělé, protože jsem sama vyrostla v turistickém oddíle. A právě v takovém prostředí vznikají sociální kontakty a dovednosti daleko snáze a jsou daleko hlubší než v lavicích a o přestávkách,“ uvažuje ředitelka školy Martina Lichtenbergová.
Formálně jsou všechny děti v domácím vyučování. Do české legislativy sice už Ministerstvo školství začlenilo pojem dálková výuka, stále ale nemohou existovat školy, které by žáky vyučovaly kombinovanou nebo pouze distanční formou.
Takové pokusy chce MŠMT otestovat až ve druhém pololetí, kdy spustí pokusné ověřování různých typů vzdálené výuky. Do tohoto experimentu by měla být začleněna právě i Expediční ScioŠkola.
„Jsme v intenzivním kontaktu s Ministerstvem školství a počítáme, že od ledna nebo od února bychom se měli začlenit do pokusného ověřování. Uvidíme, jak to ministerstvo stihne a co to pro nás bude všechno znamenat,“ dodává Lichtenbergová.
Žáci: „Domácí výuka nám vyhovuje“
Kombinovaná výuka na Expediční ScioŠkole ale rozhodně není pro každého. Zaprvé je tady cena – školné je 70 tisíc ročně a k tomu náklady na expedice, zhruba tři tisíce za jednu. Zadruhé jen omezený kontakt se spolužáky jednou měsíčně na několikadenní expedici a nutnost každodenní online výuky.
„U nás je to jednoduché. Syn Marek je po transplantaci jater, takže měl omezené možnosti a nějaký čas jsme s ním museli strávit doma. Potom jsme už zůstali na individuální výuce, ale teď přechází na druhý stupeň, takže jsme hledali něco mezi. Expediční ScioŠkola tohle nabízí – může se učit doma a zároveň je jeden týden v měsíci v kolektivu,“ vysvětluje jeden z rodičů Honza.
„Online výuka mi úplně vyhovuje,“ přitakává Marek.
Stejně tak se v dálkové výuce během minulého pololetí našel jeho nový spolužák Martin.
„Bavilo mě to daleko víc než ve škole,“ říká.
„Alespoň má více čas na všechny kroužky a koníčky. Určitě si takovou výuku více užije,“ dodává jeho matka Jarmila. Martin jich má hned několik – hraje florbal, je v horolezeckém kroužku a navíc se učí v hudebce na bicí.
Samorosti chovají slepice a hrají Minecraft
Zatímco při expedicích se žáci zaměří na zdokonalování praktických dovedností, třeba při různých pracovních činnostech, a sociálních schopností, dálková výuka bude o něco teoretičtější, avšak rozhodně žádná stará známá klasika, tedy frontální 45minutová výuka rozdělená do předmětů. Vyučuje se v tematických celcích a velký důraz se klade na vlastní výběr žáků, tedy co je zajímá a čemu se sami chtějí hlouběji věnovat.
„Máme ale i část výuky, které zatím pracovně říkáme samorost, kde si děti mohou zvolit jakýkoliv projekt. Jedinou podmínkou je, že se musí něco naučit, ale jestli se budou věnovat stavění v Minecraftu nebo čemukoliv jinému, je úplně na nich,“ dodává Lichtenbergerová.
První den ve „škole“ je ale pro celý 18členný dětský kolektiv hlavně seznamovací. Ve vlaku tak běží družný hovor, protože při přestupu v Mělníku se už musí žáci všem představit. Každý z dvojice ale představuje svého kolegu, takže je nutné se doptat na koníčky, oblíbenou barvu, rodinu nebo jídlo, aby bylo o čem mluvit.
„Kryštof má 36 slepic,“ dozví se tak v kruhu spolužáci od jeho spolucestujícího Maxe. A skutečně, počet sedí. Žádosti o vejce ale odmítá, protože má příliš zájemců. Navíc 20 slepic je prý ještě mladých, a tak zatím nenesou.
Při čekání na náhradní autobusovou dopravu v Mělníku tak padnou další takové drobnosti a zájmy všech žáků. Debata by mohla trvat dlouho, ale není času nazbyt. Ještě svačinu a rychle na autobus do cílové stanice Mšeno, kde škola najde první, dočasný azyl.
Expedice začíná…
