Článek
Oživila je navíc tradiční řemesla, jako je kovářství, zpracování vlny či kůže, pletení košíků nebo včelařství. Skanzen vzniká víc než 20 let jako záchranná aktivita pro stavby, kterým hrozil v místě jejich původního umístění zánik. Unikátem je, že ve Velharticích jsou domy usazené přesně na základy původního předhradí, tedy skutečných někdejších objektů, řekl ČTK kastelán Matěj Mejstřík.
„Doposud měli návštěvníci možnost obdivovat lidové stavby pouze zvenku. Letos jsme se rozhodli v rámci živých řemesel v podhradí otevřít částečně některé interiéry poprvé pro veřejnost. Určitě to nebude běžné, letos se to s největší pravděpodobností už nebude opakovat,“ řekl kastelán.
Velhartický skanzen tvoří dvě obytná stavení s hospodářskou částí a dva špýchary. Přeneseny sem byly například z Běšin či z Petrovic, rovněž ze šumavského předhůří. „Ty domy sedí poměrně přesně na původní základy, u té jedné obytné chalupy jsme dokonce v diferenci nějakých sedmi centimetrů, včetně komínů a části s pecí, takže je to téměř totožné s tím, co tady po staletí bylo,“ poznamenal Mejstřík.
Ve skanzenu jsou ukázky typické roubené venkovské architektury z počátku 19. století s pozdějšími částečnými úpravami. Unikátem je například jeden ze špýcharů, který se podařilo před zhruba 13 lety přenést vcelku a ne rozebraný na části, jak tomu ve skanzenech většinou bývá. Díky tomu se dochovaly autentické hliněné omítky a mezitrámové výplně z období napoleonských válek.
Návštěvníci mohli nahlédnout do obou obytných chalup i špýcharů s truhlami na obilí. V jedné chalupě byla malá expozice o včelařství, druhá je vybavená základním nábytkem. „Je to jednoduše zařízená světnice, aby návštěvníci měli představu, jak to prostorově mohlo vypadat - kde byl stůl, kde postel, kde měli spížní skříň. Jakmile tam lidé vejdou, pocítí ty nízké stropy, malá okénka a poměrně tmavý prostor,“ dodal kastelán.
