Článek
Práce jsou závěrečnou fází celkové rekonstrukce pohonu stoupy na drcení lněného semene. „Osazujeme novou hřídel s vodním kolem, vevnitř se předělávalo celé soukolí mechanismu, který poháněl jednak stoupu na drcení lněného semínka a také další zemědělské stroje,“ uvedla ředitelka Muzea v přírodě Vysočina Magda Křivanová. Podle ročního období sloužila síla vody i k pohonu mlátičky, šrotovníku nebo cirkulárky, které se rovněž zachovaly. Ruční kládový lis, jenž se původně v budově také nacházel, byl přenesen z Jindřichohradecka.
V částečně roubeném objektu nechalo muzeum znovu vyzdít rozpadající se pískovcové zdi s vodním kanálem. V interiéru bylo nutné rekonstruovat dřevěné soukolí. V minulém týdnu už byly vráceny zpět vantroky přivádějící vodu na kolo a také paleční kolo včetně dalších převodů uvnitř olejny. Opravy budou stát celkem asi 600 tisíc korun.
Objekt vodní olejny na Damašku byl postaven na konci 18. století jako součást zemědělské usedlosti, lisování je písemně doloženo k roku 1837. Je jedním z mála svého druhu, který se dochoval včetně vnitřního zařízení. Posledním olejníkem byl Daniel Lopour, který lisoval olej ze lněného semene do roku 1936. Jde o typickou olejnu Českomoravské vrchoviny, kde drcení semene zabezpečovala vodní síla a lisování se provádělo ručně.
