Sinolog o Hongkongu: Lamová ze sebe udělala diktátorku, rozkol je na úrovni občanské války

Zákon z roku 1922 dovoluje správci Hongkongu vyhlásit nouzový režim, což mu umožňuje vydávat vyhlášky bez souhlasu místního parlamentu (Legislativní rada). O tom, že se hongkongská správkyně dostala do pozici diktátorky, se Seznamem mluvil sinolog ze spolku Sinopsis Filip Jirouš.

Jaká je nyní moc správkyně Hongkongu Carrie Lamové?

Tím, že aktivovala tento zákon z roku 1922, je její moc skoro až neomezená. V podstatě ze sebe udělala diktátorku. To se tomu zákonu také dlouho vyčítá: Skutečně stačí, aby správce usoudil, že je krizová situace a může zákon aktivovat. Je ale zvláštní, že i když byl aktivován zákon o nouzovém režimu, nebyl vyhlášen stav nouze.

Své nové pravomoce využila Lamová k zákazu zakrývání obličeje. Proč to v demonstrantech vyvolalo tak silnou reakci?

Zákaz zakrývání obličeje je během veřejných shromáždění i u nás. Zde jde o kontext – protesty jsou od začátku maskované, účastníci jsou anonymní, organizují se přes anonymizované komunikační platformy. Je tu zkušenost z roku 2014, kdy mnoho protestujících skončilo ve vězení na základě kontroverzních soudních procesů. Kriminalizací nošení masek správkyně de facto kriminalizovala celé protestní hnutí. V Hongkongu teď třeba deset tisíc lidí porušuje zákon na ulici.

Tisíce protestujících představily manifest, jímž vyžadují prozatímní vládu. Jak tomu rozumět?

Protestující požadují sesazení vedení a nové volby do legislativní rady i na pozici správce Hongkongu. V podstatě tím konkretizují své volání po demokracii. Jejich prohlášení výrazně zahýbalo sociálními sítěmi v Hongkongu.

Policie se může rozhodnout – buď použije násilí, nebo bude „mírná“ a vezme protestující do vazby. Jak taková vazba vypadá?

Sama o sobě je velice kontroverzní. Existují zprávy o znásilňování policií, zároveň je to něco, kde ti lidé nechtějí skončit i s ohledem na to, že si teď policie může dělat, co chce. Mluví se zároveň o prodloužení dočasné vazby ze 48 hodin na 90 dní.

Mohl by se konflikt proměnit ve vážný pouliční boj?

Obrovská část populace je nespokojena s vládou, je nedůvěřivá vůči policii a zároveň i vůči přistěhovalcům z pevninské Číny. Ten rozkol ve společnosti je už skoro na úrovni občanské války, nenávist je hluboká. Policie mluví o protestujících jako o švábech, oni zase mluví o policii a často i o čínských migrantech jako o psech. Dehumanizace jako taková je na obou stranách.

Lidé v Hongkongu ale přeci vědí, že za méně než třicet let se metropole stane součástí Číny. Jak tehdy Britové mysleli na budoucnost předávaného města?

Velká část lidí v Hongkongu i na Západě věřila, že Čína směřuje k demokracii. I Britové asi mohli uvažovat o tom, že „jedna země, dva systémy“ je něco, co povede k vítězství systému hongkongského, nikoliv pevninského.

Snaží se Čína dostat svoji moc nějak výrazně do Hongkongu už nyní?

Celá vláda Si Ťin-pchinga je primárně o posílení vlivu Pekingu v Hongkongu. Proto se protestovalo už v roce 2014 během deštníkové revoluce, proto se protestuje letos. Vidíme značný nárůst pekingského vlivu v rámci autonomní oblasti Hongkongu. Je zajímavé, že čínská vláda má potřebu na to tlačit a nepočkají si těch 28 let.

A jaká je vládnoucí garnitura v Hongkongu?

Už v době, kdy byl Hongkong pod správou Velké Británie, si v něm Komunistická strana Číny prosazovala a budovala svoje elity. Ten systém není demokratický, je to přinejlepším napůl demokratický systém. Správkyně Hongkongu není volena demokraticky, velká část legislativní rady není volena demokraticky, velká část vlády není volena demokraticky. Hongkongská vláda čistě spoléhá na Peking jako na svoji mocenskou základnu a tím pádem musí dělat to, co chce Si Ťin-pching.

Čína patří mezi nejsilnější ekonomiky světa. Jak může reagovat svět, aniž by ohrozil své ekonomické vazby?

Prostředky jsou dost omezené, pokud nezvažujeme vojenskou intervenci, což samozřejmě ne. To znamená – diplomaticky působit na Čínu, odsuzovat její aktivity, protože zde skutečně hrozí další masakr. Peking by reálně mohly bolet ekonomické sankce, které by ale musely být dobře promyšlené. Je to otázka na představitele velmocí, zda chtějí za partnera režim, který porušuje mezinárodní dohody. Kalkulovat by měla ale Čína, hongkongská burza se totiž stane méně důvěryhodnou ve chvíli, kdy bude pod vládou Číny. Až padesát procent finančních toků Číny jde přitom přes Hongkong.

Co reakce Británie, má vůbec nějaké možnosti?

Skutečně to byla Británie, kdo předával Hongkong do rukou Číny. Myslím, že Británie samotná je z toho konsternovaná, Peking jí jasně zdůraznil, že do toho nemá zasahovat, že se jedná o vnitřní záležitost Čínské lidové republiky.