Článek
Nebojí se rány přijmout, ale mnohem častěji je rozdává.
Takový je Radko Gudas, český obránce, který svou tvrdou hrou brousí hranu v NHL už devátou sezonu.
Opora národního týmu i základní pilíř obrany Floridy Panthers je hostem nového dílu pořadu Bez frází plus. A promluvil v něm nejen o tom, jak tenká je hranice mezi tvrdostí a zákeřností, ale také o nutnosti přizpůsobit se měnícímu se stylu hokeje na té nejlepší světové úrovni. A také o obrácené straně své osobnosti: lásce k tanci.
„Když jsem do NHL před devíti lety přicházel, měl jsem o deset kilo víc než dnes. Musel jsem mít, abych ustál všechny souboje. Vyjma mého tehdejšího spoluhráče Marty St. Louise nebyl v lize snad žádný menší hráč. Všichni měli přes metr devadesát a sto kilo. Jen v našem týmu tehdy byli dva bitkaři. Dnes ve svém týmu na Floridě čistého bitkaře nemám ani jednoho,“ říká Gudas o proměně hokejového stylu v NHL, kde týmy ustupují od tvrdosti, protože k úspěchu v současném světovém hokeji směřuje především rychlost. I tomu se Gudas dokázal přizpůsobit.
V novém díle Bez frází plus volně navazuje na svůj příběh Silnější pes…, ve kterém zavzpomínal na den, kdy v hokeji utrpěl první těžkou ránu.
Den, kdy se z útočníka stal obávaný obránce, kvůli jehož tvrdosti se musejí mít ostatní na pozoru.
„Hrana mezi tvrdostí a zákeřností je přitom hodně tenká. Tvrdost ale k našemu sportu patří a každý ji musí čekat. Všichni na ledě víme, v jaké situaci je náš spoluhráč. Když jdeme do tvrdého souboje, víme, jaké z toho mohou být následky,“ říká Gudas.
Celý rozhovor s českým obráncem si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku.
Pořad Bez frází plus vychází v premiéře na webu Seznam Zprávy každou sobotu v 17:00.
Radko Gudas: Silnější pes
Ani jsem se nestihl otočit a už jsem ležel.
Ještě jako útočník v berounských žácích jsem si v jednom zápase najížděl na přihrávku do středu hřiště. Ohlížel jsem se, kdy už puk dostanu, ale sotva mi přistál na hokejce, narazil jsem na ukázkový strom. Lehl jsem jak podťatý, stěží jsem chytal vyražený dech a zíral, co se to ku*va stalo.
Nade mnou stál obr a viditelně si užíval okamžik, kdy mě sestřelil.
Přesně tady, přesně v tu chvíli, kdy jsem koupil svůj první velký hit v životě, jsem si uvědomil, že stejnou chybu už nikdy nesmím udělat. Zjistil jsem, jaká je potupa, být tím, co dostal naloženo. Tohle tělo bylo jako probuzení, které všechno změnilo. Ten, co se ostatním směje, už musím vždycky být já, zařekl jsem se. To já chci ostatním dělat to, co mně provedl tenhle kluk. Chci, abych já byl ten, kdo na ostatní kouká shora, jak se válí na p*deli. Protože když někoho takhle zahodíte, je to ohromné povzbuzení pro vaši sebedůvěru. Někdo pod vámi sedí, neví, jak se to stalo, a vy se mu můžete obyčejným pohledem vysmát tak, že se cítí ještě hůř.
Silnější pes m*dá, o tom to celé je.
Sorry za ostřejší slovo, ale tohle je oblíbená fráze, kterou používali chlapi v berounském áčku. Svým dětem ji sice ještě vtloukat do hlavy nemůžu, ale přesně vystihuje můj přístup k hokeji. Buď dostaneš ty toho druhého, nebo on dostane tebe.
Toto je úryvek z příběhu Bez frází hokejisty Radko Gudase. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkazu.
