Článek
„V roce 2006 se ve Spalově objevila na prodej bývalá dřevovýroba, původně pila z dob první republiky. Tak jsme se ji rozhodli koupit v rámci dražby,“ vzpomíná na začátek anabáze, která dosud neskončila, dnes pětasedmdesátiletý Zdeněk Mateiciuc z Oder.
Příběh první: pozemek u pily
Majitel firmy na plastové díly a dřevěné hračky krátce před dražbou zjistil, že z ní byly vyňaty dva malé pozemky. Přičemž jeden z nich tvořil podstatnou část jediné příjezdové cesty do areálu bývalé pily. Zapojil se tedy i do dražby těchto pozemků, kde se poprvé setkal s ostravským podnikatelem s realitami Petrem Nevludem. Právě s ním se už patnáct let přetahuje.
„Vyvolávací cena za pozemky byla 10 tisíc korun. Přihazovali jsme po 5 tisících, pak už jsem přihazoval po 10 tisících, aby se zklidnil. On se ale nehodlal zklidnit, tak jsem si řekl, že to vytáhnu na 100 tisíc a pak se na to vykašlu. On zase přihodil, a tak jsem odešel s tím, že jsme to nevydražili,“ vzpomíná Mateiciuc.
Po týdnu zjišťoval, jak to celé dopadlo. „Řekli mi, že to byla zmařená dražba, že to ten Nevlud nakonec nekoupil. Ale prý se nemám bát, že bude další dražba a dají nám vědět. Na další dražbu jsem přijel – a pan Nevlud tam zase seděl. Opět byla vyvolávací cena 10 tisíc korun, on zase přihodil na 15 tisíc, tak já jsem se sbalil a odešel, protože jsem si myslel, že se to celé bude opakovat. A šel jsem se tam zeptat, proč je přítomen, když tu první dražbu zmařil. A oni na to, že: Ježíš, ten má firem, my ho tu známe, když to nekoupí na jednu firmu, koupí to na druhou, to je člověk, který se tím živí,“ popisuje Mateiciuc.
Petr Nevlud se ovšem tehdy stal s firmou Unimex invest majitelem oněch pozemků; koupil je za 15 tisíc korun.
A začala přetahovaná. „Žere nám to čas a nervy. Za normální situace bych to od nich koupil dejme tomu za 50 tisíc, když oni za to dali 15. Ale na to oni nikdy nepřistoupí. Prvně po nás chtěli 100 tisíc, potom 250 tisíc, potom 400 tisíc korun. A neustále to roste. A k tomu přicházejí ještě další požadavky na finance za to, že ten pozemek využíváme, že přes něho jezdíme. Za to chtějí asi dalších půl milionu korun – za nájem, a to i zpětně,“ vypočítává Zdeněk Mateiciuc.
Redakce se pokusila kontaktovat Petra Nevluda, potažmo firmu Unimex invest.
Ostravský podnikatel společnost převedl v roce 2016 na svou matku, oficiálním sídlem firmy se stalo její bydliště v jedné ostravské bytovce. Jak jsme zjistili, paní Nevludová cizím návštěvám neotvírá.
Jednatelkou firmy byla ještě donedávna majitelka hostince v Klimkovicích u Ostravy Beata Rašková. Při návštěvě reportérky však nejen odmítla vyjít z domu, ale i komentovat cokoliv, co se Unimexu a Petra Nevluda týká. Den poté z funkce jednatelky oficiálně odstoupila.
Telefonní číslo, které má patřit Petru Nevludovi, zvedl člověk, který se představil jako Horák. A to poté, co jsme jej informovali, že voláme z redakce Seznam Zpráv. K firmám se vyjádřit odmítl, i když zjevně věděl, o čem reportérka hovoří.
Petr Nevlud byl v minulosti odsouzen za útisk nájemníků ve svém domě, kdy jim měl odpojovat vodu a světlo a tím je šikanovat s cílem je z domu vystrnadit. Díky Klausově amnestii byl ale jeho trest zahlazen.
Psalo se o něm i v souvislosti s výstavbou v beskydské Ostravici. Tam mu nechtělo jít na ruku vedení chráněné krajinné oblasti, a tak vyhrožoval, že sem nastěhuje desítky romských rodin; v malé vesnici tehdy způsobil poprask.
Příběh druhý: pozemek v Ostravě
Nevludovo jméno se objevuje i v případu Tomáše Buroně, který dostal od rodiny pozemek v Ostravě Porubě a chtěl si tam postavit dům. Jenže narazil.
„Obeslal jsem všechny sousedy, že chci postavit dům. Všichni souhlasili, jenom tenhle člověk, který tady má tu cestu, mi dělal problémy,“ říká Tomáš Buroň. „Že si tady nemůžu natáhnout přípojku, která je odsud jen pět metrů, vodovod, elektřinu a plyn, nemůžu si tam nic napojit. Nepřistupuje na žádnou dohodu. A u soudu dělá obstrukce tím, že se pořád odvolává na další a další věci.“
Domy ve Schované ulici v Ostravě Porubě stavěl developer, který následně zkrachoval. Domy v té době už vlastnili zákazníci developera, ale zůstala tu majetkově nevyřešená příjezdová silnice. Protože o ni město neprojevilo zájem, stala se společně ještě s několika podobnými příjezdovými cestami v Ostravě součástí majetku prodávaného ve veřejné dražbě.
V tu chvíli vstoupila na scénu firma AGOSTO FIN, která cesty skoupila. Tu ve Schované ulici za 95 tisíc korun.
A přestože v této firmě jméno Nevlud nikde oficiálně nefiguruje, podle svědků je to právě on, kdo se následně v tomto případu osobně angažoval. „Objevili se tady a začali obyvatele domů v ulici vydírat, že tady dají závoru, že tady nikdo nepojede, dokud mu nezaplatí… A tak dále. To se jim nakonec nepodařilo,“ vzpomíná Buroň.
Ve chvíli, kdy se na Nevluda obrátil s požadavkem na povolení připojení na kanalizaci, vodu a elektrickou síť, řekl si podle něj podnikatel o vysoké částky: „Po mně chtěl milion a půl, že budu spoluvlastníkem téhle cesty. A na nic jiného nepřistoupil. Ano, byl to právě ten Petr Nevlud, který je vlastník v tom Unimexu, kdo tu byl,“ potvrzuje Tomáš Buroň. „Navrhoval jsem, že mu dám 30 tisíc korun. Nechtěl, on chtěl prostě milion a půl, když to koupil za 95 tisíc… Pokud mu to nedám, tak mě vlastně vydírá tím, že si tady nic nepostavím.“
Jak pokračuje Buroňův případ? Jak se k žádosti redakce Seznam Zpráv o rozhovor postavila firma AGOSTO FIN? A jak se lze proti takovým spekulantům bránit?
Dozvíte se v úvodní reportáži.
