Článek
Po měsících mlčení se k situaci v ostravském domově pro seniory Slunečnice vyjádřil i šéf zařízení Radek Baran. Po sérii reportáží Seznamu odchází dvě zaměstnankyně, sám ředitel se skončit nechystá. „K rezignaci momentálně nevidím důvod. Taky byste se měli podívat na to, co tu člověk dokázal a zařídil,“ říká v rozhovoru šéf největšího domova pro seniory v Moravskoslezském kraji, který má téměř 400 klientů.
S reportéry Seznamu jste v uplynulých měsících nekomunikoval. Považujete to za chybu?
Když se na to podívám zpětně, musím to přehodnotit. Měl jsem více mluvit.
Jak tedy vnímáte problémy, které se objevily v investigativní reportáži?
Je v každém případě šokující to, co tam zaznělo. Já – a myslím, že i další ředitelé v této republice – musíme postupovat v souladu se zákoníkem práce. Každý máme právníka a s ním je třeba probrat, co všechno v intencích zákona můžu.
Neřešil jste problémy pomalu i s ohledem na to, že někteří klienti se zpětné vazby ani nedožili?
Ne. Protože každý si zaslouží svůj čas na obhajobu. Musíme si taky uvědomit, v jakém jsme zařízení. Klienti u nás opravdu umírají.
Podle vás tedy k šikaně nedocházelo?
Šikana je strašně silné slovo, měli bychom si trochu prostudovat, co to přesně znamená. Nicméně může docházet k přetížení a vyhoření zaměstnanců. V neděli máte na začátku směny třeba jen dva lidi – teď už povyšujeme na tři čtyři zaměstnance – a mají na starosti čtyřicet klientů. Pak je velmi těžké se jim plně věnovat. Rodinní příslušníci si někdy myslí, že musí být poměr jedna ku jedné, ale to bychom tu službu nezaplatili.
Reportáž vyvolala celospolečenskou diskuzi a také hodně negativních reakcí směrem ke Slunečnici. Jak hodláte jako ředitel navrátit zařízení důvěru?
Některé kroky jsme už udělali. Máme intenzivnější kontroly a supervize. Říkám, že bychom jako velké zařízení potřebovali psychologa na trvalý pracovní úvazek (v zařízení má být do února 2020 – pozn. red.). Bylo by to nápomocné. Děláme vše pro to, abychom udrželi dobrou pověst, protože selhání jedince může nastat kdykoliv.
Chystá se další série kontrol. Budou ještě k něčemu, když už každý ze zaměstnanců ví, že na domov bude soustředěna veškerá pozornost?
Už proběhla nejdůležitější kontrola, což byla inspekce kvality práce, kterou jste předpokládám iniciovali reportážemi. Kontroly jsou vždycky potřeba, aby byla možnost hovořit s těmi lidmi, budou se svěřovat. Je nedobré, když je něco zameteno pod práh.
Neměl jste vy sám řešit případy rázněji?
Jak jsem řekl v intencích zákona. Probíral jsem vše s právníkem.
A uvažoval jste o své rezignaci?
Pokud by se něco prokázalo, budu rezignaci zvažovat. Zatím k ní nemám důvod. Taky byste se měli podívat na to, co všechno tu člověk dokázal a zařídil. Samozřejmě je možné selhání lidského faktoru, ale jde o to, aby se to ke mně dostalo a já se teď musím snažit o to, aby se ke mně takové informace dostávaly.
Na tiskové konferenci jste si stěžoval na podstav zaměstnanců. Měl jste tu nedávno ministryni financí Alenu Schillerovou. Taky jste si jí postěžoval?
Paní Schillerová tu nebyla za tímto účelem. Nebyla to moje návštěva. A myslím si, že když přijde ministryně, nemůžu si takto stěžovat. Mám svého zřizovatele, který počty zaměstnanců řeší. Jsem rád, že mě loni po letech poslechli a přidali šestnáct lidí do přímé péče. Takové navýšení udělalo za rok 10,8 milionu korun navíc ve výdajích rozpočtu.
Šestnáct lidí přidali, ale minimálně takový počet vám chybí do plného stavu, ne?
To ano, máme schválený stav 277 lidí, ale je problém se takového stavu dobrat. Nezapomeňte, že chybí i jiný typ personálu. Třeba teď od ledna budou chybět čtyři kuchaři.
Jaký je nástupní plat pečovatelek?
Nástupní plat je okolo 22 tisíc, průměrný plat je u nás kolem 24 tisíc.
A jak je k vám na oddělení dostat?
Samozřejmě je dobrý nápad vymyslet nějaký benefit tak, aby byl v souladu se zákonem. My jsme po tom křičeli už před třemi lety, když jsme viděli, co dostávají sestry v nemocnicích. Nad tím se musíme zamyslet všichni, jak tuto práci zvýhodnit.
Jak tedy nyní zaměstnance sháníte?
Dá se říct, že po všech známých. Za pomyslnou branou nikdo nestojí. Takže nyní zaměstnanci rotují mezi různými zařízeními v Ostravě.
A jaký máte na prvním oddělení personální stav?
Odchází zmíněná zaměstnankyně k poslednímu dni v měsíci, jsou tam dvě na nemocenské, další nemocenská hrozí a možná dvě další výpovědi. Plný stav je čtrnáct. Pokud budu mít třeba jen devět lidí, už nepostavím měsíční směnu.
Nepovažujete za manažerský problém, že vám utekli lidé, kteří k té práci měli vztah a poukazovali na problémy?
Pokud jsem o tom nevěděl, tak jsem to nemohl řešit.
Zaměstnanci tvrdí, že si u vás jednoduše stěžovat nemohli, protože museli absolvovat kolečko přímých nadřízených.
Když se ke mně dostanou kvůli prémiím nebo směnám, tak určitě mohli i se stížnostmi.
Jaké mají reportáže bezprostřední dopad na fungování zařízení?
Nedostali jsme žádné hromadné stížnosti. Je to samozřejmě nepříjemné. Některé rodiny zaměstnankyň říkají, ať dají okamžitě výpověď, takže těžko udržujeme lidi, aby nedošlo k totálnímu pádu zajištění personálu. Už jsem se omluvil zaměstnankyním, co se týče přímé péče, protože jsem řekl, že pracujeme s těžkou sortou. Už delší dobu jednám o tom, aby se zvýšila jejich prestiž, například vzděláním. Mělo by se přehodnotit, zda je 150 hodin za měsíc dostatečných pro vykonávání jejich profese.
Kolik dalších stížností po uvedení reportáží řešíte?
Jsou dvě a k tomu osmnáct děkovných dopisů, z toho na první oddělení pět. Máme stížnosti plně zaevidované, protože si je bere inspekce kvality i policie. Nemůžu toto obejít. Pokud někdo řekne, že o tom záznam nechce, musím ctít jeho rozhodnutí.
Čeho se stížnosti týkají?
Jedna byla na péči, jedna byla na stravu. A ještě jedna přišla v květnu, aby neodcházela Gábinka. (pečovatelka Gabriela Lhoťanová na problémy upozornila – pozn. red.)
