Si Ťin-pching bude prezident navždy. Jeho myšlení je ve školách povinné

O neomezené moci současného čínského prezidenta a generálního tajemníka Čínské komunistické strany Si Ťin-pchinga se mluví nejméně poslední dva roky. Tehdy mu jeho kolegové vyšli vstříc vyškrtnutím usnesení, podle kterého mohl jeden prezident v Číně vládnout jen dvě volební období. Toto pondělí se čínské politbyro setkalo znovu a schválilo další detail, kterým se pro Si Ťin-pchinga prezidentství stává zaměstnáním na dobu neurčitou.

Podle bývalého asistenta zesnulého premiéra Čao C'-janga čínské politbyro schválilo změnu souboru stálých pokynů pro vůdce strany, podle nichž je Si jmenován „hlavním vůdcem“, řekl agentuře RFA Pao Tchung. Podle státní tiskové agentury Sin-chua byl tento krok „nevyhnutelným požadavkem pro silné zabezpečení autority a centralizovaného vedení ústředního výboru“.

Tímto byla Si Ťin-pchingovi deklarovaná dalekosáhlá moc při prosazování osobní ideologické značky: socialismu s čínskými rysy v nové éře, uvedla agentura. Podle Paa pak skutečnost, že je Si Ťin-pchingovo jméno nyní zapsáno v „Předpisech o práci ústředního výboru“, znamená, že proces zrušení limitů volebního období jednoho prezidenta získalo právní úpravu.

„Nyní je oficiálně potvrzeno ve stranických dokumentech, že je Si Ťin-pching jádrem vedení strany,“ uvedl Pao pro RFA. „Současný prezident nadále musí zůstat hlavním vůdcem do doby, než bude zrušen samotný dokument. Si Ťin-pching zřejmě bude prezidentem do konce svého života.“

Ačkoli prakticky neexistuje definice „hlavního vůdce“, vládnoucí období vůdců od roku 1949 v podstatě nezná hranic. „Si nám nyní dává najevo, že stejně jako byl Mao neomezeným vůdcem a mohl nadiktovat cokoli, je tím hlavním nyní on a i Si může nařídit, co si zamane,“ vysvětluje Pao.

Jak se může stát, že Čína po zkušenostech z éry maoismu dovolí zopakovat přenechání veškeré moci na jednom člověku, pro Seznam Zprávy vysvětlil Filip Jirouš, sinolog a spolupracovník Sinopsisu.

„Zásadně se nejedná o nic odlišného od dokumentů z roku 2017. Tehdy se na 19. sjezdu odsunula stranou opatření zavedená Teng Siao-pchingem, čímž se odstranilo dělení na stát a stranu a veškerá opatření, aby se nehromadila moc v jedné osobě. Zároveň přichází mnohem větší důraz na ideologii, které bylo na 19. sjezdu zakotveno jako Si Ťin-pchingovo myšlení,“ popsal a dodal, že čínskou politickou tradicí není ani tak předávání politické moci z prezidenta na prezidenta, jako spíš neomezené vládnutí.

„Obecně je otázka, do jaké míry se dá říct, že asi dvacetileté období po Tengovi se dá považovat za zásadní tradici. Od té doby došlo v podstatě jen dvakrát k výměně a předání moci dohodou kolektivního vedení a prošlo to tím procesem, o kterém jen tušíme, že existuje. Takže to byla spíš odchylka od politické tradice. Druhá věc je, že nikdo nevidí do toho, jak ten rozhodovací proces funguje. Co se ale dá vytušit, že si Si Ťin-pching prosadil do nejvyšších pozic své lidi, jemu blízké ideologicky. A pozice čím dál silnějšího centrálního vedení je něco, na čem se ten systém shoduje a co prosazuje. Ono je otázka, do jaké míry to skutečně znamená, že Si Ťin-pching získává ještě větší moc než předtím, nebo jestli jde o uskupení okolo něj. Zároveň ale nevíme, o jak velké uskupení se jedná a jak moc je tam ta moc distribuovaná. Do toho my neuvidíme.“

V zásadě se tak dle sinologa potvrzuje trend, který od roku 2017 úplně jasně říká, jakým směrem se Čína ubírá.

Zásadnějším krokem k upevnění Si Ťin-pchingovy pozice je však i podle Jirouše novinka, která obohatí nadcházející zimní semestr na čínských univerzitách. „Si Ťin-pchingovo učení se má oficiálně vyučovat na školách, což je konkrétní krok, který vede k větším důsledkům než další potvrzení upevnění Si Ťin-pchingovy moci,“ řekl pro Seznam Zprávy Filip Jirouš.

Na čínských univerzitách po celé zemi tak vyučující nově musí přednášet filozofii současného vůdce. Jde mimo jiné o další zásah do řad intelektuálů, kteří se vyslovili proti mocenské struktuře čínské komunistické strany. Úvodní kurz podle informací v čínském politickém časopisu Čchiou-š' je nazván „Si Ťin-pchingovy myšlenky o socialismu s čínskými rysy pro novou éru“. Povinně absolvovat ho budou mimo jiné studenti na univerzitách v Pekingu a Tsinghua, alma mater Si Ťin-pchinga. Kurzy jsou od začátku semestru vyučovány pod záštitou School of Marxism, instituce propojené s 37 univerzitami po celé zemi. Katedry tak poskytnou studentům teoretické koncepty komunistické strany. Už dříve byli studenti povinni absolvovat čtyři kurzy na School of Marxism, včetně těch, které vyučují klasický marxismus a myšlení Mao Ce-tunga, zakladatele poválečné Číny.

Si myšlenku o nové podobě výuky nastínil už ve svém projevu během Národního kongresu komunistické strany v roce 2017. Jeho učení vyžaduje radikálně zvýšit ekonomickou zdatnost národa do roku 2035 a do stejného data dramaticky zlepšit vědecké a technologické schopnosti. Cílem je přeměnit Čínu na „velkou moderní socialistickou zemi“ ještě před rokem 2049, kdy Čínská lidová republika oslaví sté narozeniny.

U muže, kterého Forbes označil za nejvlivnějšího a nejmocnějšího člověka na světě, však jen těžko hledat transparentní postup v jeho cestě k diktátorské moci.

Na počátku osmdesátých let, desetiletí předtím, než se Si Ťin-pching stal prezidentem Číny, to byl mladý vyhublý komunista, který se ocitl na profesní křižovatce. Jako syn zaslouženého straníka získal titul na elitní univerzitě Tsinghua a prestižní místo asistenta nejvyššího úředníka obrany. Po brutálním potlačování kulturní revoluce se zrovna schylovalo k náznakům svobody v literatuře, umění, televizi, začínalo se experimentovat s volným trhem.

Už tehdy před návratem k neomezené moci ve stylu Mao Ce-tunga, před „nadměrnou koncentrací moci, kdy jeden člověk převezme velení a udá tón veškerého dění“, varoval Teng Siao-pching.

Si měl šanci připojit se do kroužku privilegovaných synů a dcer vysoce postavených straníků, vychutnávat pohodlný život v hlavním městě a podílet se na získávání nových lukrativních obchodních příležitostí. Namísto toho ponechal své okolí v úžasu - ve věku dvaceti devíti let požádal o vyslání do venkovského kraje v provincii Che-pej, aby sloužil jako zástupce tajemníka strany. Svému příteli, který zůstal v Pekingu, se svěřil, že pohodlná cesta by mu později přinesla problémy. Cesta do provincií byla „tou jedinou k centrální moci“, řekl.

A tak svou kariéru začal budovat v olivově zelených armádních kalhotách. Starším úředníkům v důchodu, kteří by časem mohli zmařit jeho postup, daroval svůj sedan. Místní vojenské důstojníky dotoval a zvyšoval jejich životní úroveň, modernizoval vybavení a v médiích se nechával slyšet, že „pro potřeby armády není žádný krok přehnaný“. Dvořil se spojencům a učesával si cestu napříč společností, ve kterou stejně jako jeho otec vkládal bezmeznou důvěru.

Ačkoli byl ve světě ještě relativně neznámý, v roce 2012 byl jednomyslně vybrán jako vůdce strany. Číňané byli zaskočení, do té doby byla známější jeho žena - Pcheng Li-jüan, prominentní folková zpěvačka.

Desetiletí poté, co Teng Siao-pching varoval před „vládou jediného člověka“, Čína znovu plynule vplula do období, ve kterém osudy pětiny lidstva v mimořádné míře závisí na vizích, impulsech a nejistotě, kterou přináší vláda jednotlivce. „Čína se vymanila z chaosu maoistické éry právě proto, že se odklonila od vlády jednoho muže směrem ke kolektivnímu vedení,“ řekl Carl Minzner, čínský specialista na Fordham Law School a autor knihy „End of an Era“ o čínském autoritářském obrození. I bez smysluplného lidového hlasování byl čínský politický chaos omezen termínovými a věkovými limity a neformálními pravidly, která vyžadují konsenzus. „Zeptejte se sami sebe, co se stane, když začnete odstraňovat základy, na kterých celá budova stojí. Co tak z Číny asi mohlo zbýt?“ uzavírá.