Článek
Milé čtenářky a milí čtenáři,
nový rok musíme zahájit jedním smutným speciálním vydáním našeho zpravodaje. V jeho lednovém čísle se vracíme k útoku na pražské filozofické fakultě, a to z pohledu médií a dezinformací.
Takto tragická střelba je na české poměry zcela mimořádná, i novináři se tedy teprve učí o podobných událostech správně informovat. Jak ve svém zpravodajství nesklouznout ke zbytečným bulvárním detailům a zároveň nenechat prázdný prostor pro domněnky a dezinformace? Na tuto otázku společně teprve hledáme odpověď. Přejeme podnětné čtení.
Pohled do redakcí
Útok na filozofické fakultě byl v českých podmínkách zcela bezprecedentní. Lidé po celé republice nevěřícně sledovali na obrazovkách svých telefonů a televizí téměř v živém přenosu střelbu a studenty skrývající se na střeše budovy. Život se zastavil a jen se objevovaly další a další zprávy o počtu obětí. Každý chtěl znát jméno a motivy vraha.
Novináři mezitím v rychlosti ověřovali dostupné útržky zpráv, reagovali na obrovský zájem čtenářů, informovali o tom, kde hrozí nebezpečí, a nabízeli kontakty na tísňové linky a psychologickou pomoc. Snažili se zároveň zvažovat, které informace je možné zveřejnit a které už nikoli.
Dnes už je zřejmé, že se někdy rozhodli nesprávně – to přiznává i šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík ve svém ohlédnutí. V tomto kontextu je však pochopitelné, že tyto chyby vznikly. Někdy za nimi stál dobrý úmysl, jindy třeba jen nezkušenost. Přesto však mohly napáchat mnoho škody. Jednak z prostého ohledu na oběti, svědky a příbuzné – touha po dramatických příbězích většinou opravdu není ve veřejném zájmu. Jednak je tu však vážnější riziko – mediální pokrytí může být tak rozsáhlé a působivé, že někdo může po podobné „slávě“ zatoužit také a v útoku se inspirovat.
Kde tedy byla ta největší pochybení a která základní ponaučení by si měli novináři vzít do budoucna?
- Nezveřejňovat detaily o vrahovi – pokud zemi zaplaví jeho fotografie, může se pro někoho stát jistým způsobem celebritou.
- To samé platí o motivech, které vrah mohl zanechat v dopisech či na sociálních sítích – není důvod je šířit a inspirovat ostatní.
- Namísto videí střelby a akčních a dramatických záběrů se zbraní zdůrazňovat, že čin byl zbabělý.
- Vyhnout se dramatickým popisům událostí a detailů, omezit se na fakta.
- Přistupovat citlivě ke svědkům a příbuzným, případně jim ale také dát prostor se vyjádřit.
Jak jsme zmínili, v prvních minutách a hodinách po útoku, kdy se redaktoři museli rozhodovat rychle a bez předchozích zkušeností, se často jednalo o momentální chybu, která byla rychle napravena. Některá média však cílila spíše na čtenost a bulvární informace a z útoku se i nadále snažila vytěžit co nejvíce.
Zde můžete najít například titulní strany českých deníků z následujícího dne. Sami se můžete zamyslet, které z nich dodržují zmíněné zásady, informují ohleduplně, nebo naopak událost vykreslují téměř jako akční film – a podle toho zvážit, kterým z nich chcete do budoucna důvěřovat.
Klánovice, filozofická fakulta a dezinformace
Nás v tomto zpravodaji ovšem zajímá především hledisko dezinformací – ty se bohužel objevily již v prvních okamžicích po střelbě. Stejně rizikový jako zaplavit prostor detaily je totiž i opak – sdílet informací málo. V takovém případě pak vzniká prostor pro zmatek, domněnky, vlastní teorie a v nejhorším případě – dezinformace. Jaké se objevovaly v prvních dnech po útoku nejčastěji?
Identita útočníka
Bohužel se stává již téměř pravidlem, že z jakéhokoli útoku je ihned obviňován příslušník některé z českých menšin – dříve především arabského původu, nyní téměř výhradně Ukrajinci. Stejně tomu bylo i po prosincových útocích v Klánovickém lese a na filozofické fakultě. Jedním z mnoha autorů této dezinformace je Aleš Svoboda, neslavně známý tím, že si zcela vymýšlí výroky slavných osobností či politiků. V tomto případě přišel s vlastní lží, že policie hledá útočníka na uprchlických ubytovnách a že vrah mluvil ukrajinsky. Vše samozřejmě vyvrátila policie a nyní je už všeobecně známé, že pachatelem obou útoků byl český občan.
Jak jsme psali výše, sdílet všechny detaily o podobných vrazích není dobré kvůli hrozbě nápodoby. Pokud však chybí jakékoliv informace, také to není ideální. V minulém vydání našeho zpravodaje jsme psali o muži, který shodil ženu do kolejí metra. Policie pak stejně jako ve všech případech mlčela o jeho státní příslušnosti, což manipulátorům ihned umožnilo označit ho jako Ukrajince. V tomto případě kvůli chybám médií bohužel o vrahovi víme téměř vše, což ale zároveň poměrně úspěšně brání podobným dezinformacím.
Ukrajinská vlajka na střeše fakulty
Na teorie o vrahově národnosti navazují i další lži, například o tom, že útočník vyvěsil na budově fakulty ukrajinskou vlajku. Dezinformace pochází například z profilu Erwina Funda, který zprávu založil výhradně na fotografii skrývajících se studentů, nad kterými je ukrajinská vlajka vidět. Jakékoli důkazy chybějí, stačí však informaci často opakovat a obraz vystrašených studentů a ukrajinského symbolu se podvědomě spojí a zapadne do mozaiky odmítavých názorů u lidí, kteří podobným dezinformacím chtějí uvěřit.
Asi již ani není třeba dodávat, že vše je zcela smyšlené a vlajka na budově vlála stejně jako na mnoha jiných veřejných budovách již od začátku ruské invaze.
Původ zbraně
Pokud čtenáři nepodlehnou dezinformacím o původu účastníků, které jdou zcela jednoduše vyvrátit, mohou uvěřit jiné teorii, která koluje na internetu – o tom, že zbraň pochází z černého trhu z americké zásilky pro Ukrajinu, případně že jde o vyloženě ukrajinskou zbraň. Lze ovšem jednoduše dohledat, že jde o jiné zbraně a že byly legálně zakoupeny na českém trhu.
Podobné dezinformace však snadno ve čtenářích vzbudí dojem, že ačkoli vše bylo dílem Čecha, za útok tak trochu může Amerika a jistě také válka na Ukrajině. Tu by proto bylo nejlepší za každou cenu ukončit a rozhodně dále nepodporovat vojenskou pomoc, která podle autorů takto může být doslova životu nebezpečná.
Působení CIA
Vliv Ameriky se snažila doložit také známá dezinformátorka Nela Lisková, která se dříve mimo jiné sama jmenovala konzulkou takzvané Doněcké lidové republiky. Nyní tvrdí nejen to, že vrahem byl Ukrajinec, ale také to, že za vším stojí americká tajná služba CIA. Následně vše prohlašuje pouze za svůj osobní názor, na který má právo.
Také ona nepřipojuje žádné důkazy a pouze šíří vágní obvinění. Využívá tak ale známého postupu ruských dezinformátorů, kteří rozšíří tolik různých teorií, že čtenáře dokonale zmatou, jako tomu bylo například u proslulé dezinformační kampaně po sestřelení letu MH17. Lidé po takovém zahlcení získají pocit, že média přináší jen nesmysly, že není možné nikomu věřit, a na hledání pravdivých faktů pak sami rezignují.
Práce policie
Často se objevovaly také teorie zpochybňující práci policie. Některé mluví o tom, že zásah na místě neprobíhal tak, jak měl, další dokonce uvádí, že útočníkem byl jeden ze zasahujících policistů, a hledají na fotografiích jejich podobnost. Známý dezinformátor Lubomír Volný zase pochybuje o tom, zda policisté skutečně našli dopis v domě útočníka.
Podobné teorie jsou již na hranici uvěřitelnosti, například další z nich tvrdí, že se oba útoky měly stát v čase 14:59 – což autor považuje za příliš velkou náhodu na to, aby bylo možné dostupným faktům věřit. Bohužel i tyto dezinformace si však nachází své čtenáře, kteří poté zpochybňují nejen práci policie nebo předložené důkazy, ale i to, jestli se útok skutečně stal.
Na závěr jen doplníme jednu samozřejmou věc, na kterou je však snadné zapomenout – média často píší to, o co je mezi lidmi zájem. Když na článek s detaily o identitě vraha kliknou statisíce lidí, vyplatí se jim podobné bulvární články psát i nadále. Malý díl zodpovědnosti tedy máte v rukou i vy – sledujte jen etické, ohleduplné a seriózní informace a pečlivě si vybírejte média, která budete svým zájmem podporovat. V této informačně přehlcené době sociálních sítí, řetězových e-mailů a dezinformačních blogerů, která dobrým médiím příliš nepřeje, to platí dvojnásob.
Může vás zajímat
„Mnoho médií bylo na hraně nebo za ní.“ Etik o pokrývání střelby na fakultě
Po tragických událostech na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se objevila hlasitá kritika novinářské práce. Redakcím je vytýkáno nedodržování piety nebo bažení po zisku na pozadí tragické události. Je taková kritika oprávněná? V podcastu 5:59 nabízí odpovědi etik médií Jan Motal.
Zásah policie zachránil další životy, říká rektorka UK
Univerzita Karlova řeší, jak po předvánoční tragické střelbě na filozofické fakultě zvýšit bezpečnost. Škola se zároveň snaží pomoci všem, kdo byli přímo i nepřímo událostí zasaženi. Co se teď změní na českých vysokých školách? Hostem pořadu Ptám se já byla rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková.
Těžké dny, ze kterých si i novináři vezmou ponaučení
„S odstupem dvou dnů a při zpětném pohledu je správné říct, že v jistých okamžicích jsme měli postupovat jinak,“ píše šéfredaktor Seznam Zpráv Jiří Kubík.
