Článek
Milé čtenářky a milí čtenáři,
v našem květnovém vydání zpravodaje chceme připomenout blížící se volby do Evropského parlamentu, které nás čekají na začátku června. Stejně jako před každými volbami, i tentokrát v rámci konkurenčního boje koluje mnoho mýtů o jednotlivých kandidátech i o europarlamentu samotném, rádi bychom zde tedy některé z nich zmínili.
Narazili jste někdy na internetu na článek, ze kterého jste si bez zaplacení mohli přečíst jenom první odstavec? Níže se dočtete, že se to bude stávat čím dál častěji. V našem pravidelném seriálu o nových mediálních trendech totiž pokračujeme tématem, které není přijímané s úplným nadšením, a tím je placení za obsah. Tento zpravodaj si ale můžete přečíst zdarma od začátku až do konce – přejeme podnětné čtení!
Aktuální hoaxy: Tentokrát z kampaní před eurovolbami
Média údajně nezvou některé politiky do diskuzí
Jindřich Rajchl, předseda strany PRO, v posledních týdnech na svých sociálních sítích tvrdí, že jej Česká televize nechce zvát do svého vysílání. Ve svém příspěvku na Facebooku například zmiňuje, že byl „konečně“ pozván, ironicky sám sebe nazývá Ďáblem a text uzavírá větou: „Pokud mě nechají mluvit.“ Ve svých čtenářích se tak snaží vzbudit dojem, že je opakovaně cenzurován a utlačován.
Česká televize má však ze zákona daný počet hodin vysílacího času, který musí rozdělit „kandidujícím politickým stranám, politickým hnutím a koalicím rovným dílem.“ Stejně tak musí dodržovat, a před volbami zvláště, zásady objektivity, nad nimiž dohlíží Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Pokud by skutečně některou z kandidujících partají opomíjela, hrozí jí tak postih nebo dokonce porušení zákona.
Podobnou strategii však už roky využívají i další politici. Za všechny zmiňme například Tomia Okamuru, který opakovaně obviňuje veřejnoprávní média z toho, že jej nechtějí zvát do svých pořadů. Ze statistik je však zřejmé, že počet jeho vystoupení odpovídá volebnímu zisku navzdory tomu, že členové SPD pozvání do diskuzí velmi často sami odmítají. Podobné strategie však pomáhají politikovi vzbuzovat dojem bojovníka proti hlavnímu proudu a mainstreamovým médiím, který se nebojí říkat pravdu a za to je perzekuován. Osobnostem z okraje politického spektra se tak paradoxně vyplatí postavit svůj příběh nikoli na oblíbenosti, ale naopak na tom, že je média nechtějí.
Vrací se téma migrace
V kampani před evropskými volbami hraje velkou roli i téma migrace, které se vrací k debatám typickým pro uprchlickou krizi po roce 2015. V Evropském parlamentu byla totiž v dubnu letošního roku odhlasována nová podoba migračního paktu. S migrací se poutají silné emoce a zvlášť pocit strachu, není proto divu, že byla vždy téměř největším a také nejsnadnějším zdrojem hoaxů a manipulací. Právě proto se schvalování migračního paktu stalo výrazným tématem předvolební kampaně.
Panuje shoda na tom, že pakt není dokonalý, ale že je výsledkem potřebné dohody mezi zeměmi EU. Řeší společný a jednotný postup vůči migrantům, pomoc středomořským státům, kam přichází uprchlíků nejvíc, bezpečnost, ale také snahu o zlepšení situace na místě, odkud uprchlíci odcházejí. Česká republika navíc vyjednala zohlednění případů, kdy země řeší specifickou migrační situaci – jako když například právě Česko přijalo velké množství uprchlíků z Ukrajiny.
Na sociálních sítích a v řetězových e-mailech se však řeší spíše mýty – ty nejčastější stručně shrnul server Manipulátoři. Podle nich mají být v paktu skryté uprchlické kvóty (ty byly naopak z paktu odstraněny a namísto nich se může stát v případě krize podílet na jejím řešení jen finančně), pakt má údajně zcela změnit tvář České republiky (tím hrozili politici i v roce 2015, ačkoli nic takového se potom nestalo) a především je celý řízený z Bruselu (pakt je však dohodou jednotlivých členských zemí, tedy i České republiky). Migrace bude jistě v následujících týdnech tématem předvolebního boje, na něm tedy můžete sledovat, který z kandidátů chce pouze využít a šířit strach, a který se snaží hledat konstruktivní řešení.
Protiukrajinská kampaň
Stálicí na poli dezinformací je téma války na Ukrajině. Obsah hoaxů je obdobný jako v uplynulých dvou letech, před volbami ale výrazně sílí jejich počet. Příspěvky na sociálních sítích, různých manipulativních zpravodajských serverech a v řetězových e-mailech opakují smyšlené teorie o tom, že ukrajinští uprchlíci jsou násilní zločinci, že dostávají vysoké sociální dávky nebo že evropská pomoc ve skutečnosti putuje na luxusní jachty kyjevských politiků, jak shrnuje tisková agentura AFP.
To vše za jediným účelem – co nejvíce oslabit podporu Ukrajině a naopak posílit volební výsledek krajně pravicových stran, které tuto pomoc kritizují. Příspěvky produkují Ruskem placení autoři a automatické účty. Je logické, že do těchto voleb vkládá Rusko tolik úsilí. Pokud by se mu podařilo dostat do Evropského parlamentu velký počet sympatizujících stran, snadno by pak mohla vojenská pomoc i sankce v budoucnu oslabit a Ukrajina by měla menší šanci na vítězství. Nově se také potvrdilo, že Rusko kromě svých médií a agentů platí i samotné poslance europarlamentu, aby kampaň ovlivňovali.
V nadcházejících volbách tedy přejeme šťastnou ruku – buďme jen ostražití, abychom nevybrali stranu, která za svůj volební program dostává hotovost od cizího státu.
Mediální vzdělávání: Nové trendy v médiích / Placený obsah
Pokračujeme v našem seriálu, ve kterém popisujeme novinky proměňující média, tak jak jsme je dosud znali. Dalším trendem, který bychom rádi představili, je posilující tendence k placenému obsahu.
Je to vlastně velmi jednoduché – mediální obsah, články či pořady pro nás připravují lidé, kteří potřebují být za svoji práci zaplaceni. Platit za televizi, rozhlas, noviny a časopisy jsme zvyklí. Kupujeme si je, platíme je z koncesionářských poplatků nebo je financují inzerenti skrze reklamu, kterou potom my jako diváci sledujeme.
Obsah na internetu byl však velmi dlouho těžko uchopitelnou šedou zónou. Média jej poskytovala zdarma, protože ho brala jen jako takovou bokovku ke svému klasickému (placenému) produktu. Během let však internet začal naprosto převažovat nad ostatními médii a lidé začali čerpat informace především z online zdrojů. Redakce doufaly v příjmy z online reklamy, ty se však většinou ukázaly jako nedostačující. Vedle toho padají i příjmy z klasických médií, jako jsou například noviny či magazíny.
Ale co s tím?
Lidé očekávají i na internetu stejně kvalitní obsah, na jaký byli zvyklí. Novináři musí dostat za svou práci zaplaceno bez ohledu na to, zda jejich články vyjdou v klasických médiích, nebo online. Reklama na pokrytí nákladů nestačí. A navíc je tu vzrůstající hrozba dezinformací, například z pochybných internetových stránek, které levně provozuje jediný člověk, píše na ně neověřené informace a může snadno konkurovat klasickým kvalitním redakcím, ovšem za mnohem menší náklady. V této situaci jsou naopak kvalitní zdroje potřebnější než kdy dřív.
Mnoho médií proto v posledních letech sáhlo po poměrně nepopulárním kroku – rozhodla se svůj internetový obsah zpoplatnit (často se používá fráze „dát za paywall“, tedy za platební bránu). Je to velká a náhlá změna v oblasti novinařiny – najednou je čím dál těžší najít na internetu kvalitní zpravodajský článek nebo podcast, který bychom si mohli přečíst či poslechnout zdarma.
Samozřejmě jsou tu stále výjimky, mezi které patří i Seznam Zprávy. Ty mají velkou konkurenční výhodu ve svém majiteli Seznam.cz. Díky vysoké návštěvnosti a příjmům z reklamy tak mohou své zpravodajství dál poskytovat zdarma a kvalitně.
- Poznámka na okraj: právě online reklamy se týkají vyskakující (a občas trochu otravná) okénka, která na vás čekají na internetu úplně všude. Podle zákona vás musí každá internetová stránka upozornit, že o vás sbírá informace, aby vám pak mohla doporučovat články a reklamu na míru – většinou toto okénko potvrzujete tlačítkem „Souhlasím“. Právě toto tlačítko ovšem dovolí online médiím získat příjmy z reklamy a alespoň částečně tak financovat svoje zaměstnance. Některé weby, mimo jiné i Seznam.cz, namísto této varianty nabízí ještě možnost předplatného svých služeb bez zacílené reklamy. Pokud vás toto téma zajímá, podívejte se na tuto stránku.
Jaké jsou výhody a nevýhody placeného obsahu?
Zpoplatnění obsahu na jednu stranu přinese redakcím tolik potřebné prostředky na další fungování. Navíc je logické, že není většinou možné nabízet něčí práci zadarmo.
Na druhou stranu tato změna přináší do mediálního světa i velké nevýhody:
- Text či podcast se nedostane k tolika lidem jako dřív. Přečte nebo poslechne si jej už jen úzká skupina lidí, která si konkrétní médium zaplatila.
- Předplatné sice stojí relativně málo (kolem 100–200 korun měsíčně), pokud by však chtěl člověk číst médií více a získat tak víc různých pohledů, musí si zaplatit každé zvlášť.
- Často tak vzniká situace, že si čtenář zaplatí nanejvýš jedno, dvě média, čte pak pouze ta a hrozí mu uzavření do jedné názorové bubliny.
- Největší skupina lidí však za obsah online médiím neplatí vůbec. Informace o světě tak čím dál více získávají například ze sociálních sítí nebo z pouhých titulků. Pozornost získávají také různí bloggeři a influenceři, o kterých jsme psali v minulých vydáních. Ať už jsou tyto osobnosti důvěryhodné, nebo ne, vždy to budou informace filtrované jediným člověkem, což má své veliké nevýhody oproti klasickým velkým redakcím.
- Zpravodajství lze bohužel vždy snadno najít také na zmíněných pochybných internetových stránkách, nebo dokonce na serverech přímo placených z Ruska nebo Číny. Nezapomeňme – dezinformace jsou vždy zdarma!
Stále více se tedy prohlubují rozdíly v informační gramotnosti mezi lidmi – mezi těmi, kteří mají zájem o kvalitní informace a jsou schopni za ně zaplatit, a mezi lidmi, pro které to není priorita a kvalitní zdroje už pro ně nejsou tak dostupné.
Zní to černě, že? Máme pro vás tedy na závěr dobrou zprávu. Jsou tu i média, která nikdy na internetu placená nebudou. Česká republika má obrovskou výhodu ve svých veřejnoprávních médiích – Česká televize a Český rozhlas své kvalitní zpravodajství financují z koncesionářských poplatků, díky kterým nejsou závislé na reklamě. Svůj obsah tedy mohou na svých stránkách irozhlas.cz a ct24.cz poskytovat vždy zdarma.
Může vás zajímat
Česko mají na prvním místě, ale pracují za ruské peníze, říká analytik
Bezpečnostní služby se pustily do boje s ruskými dezinformačními kampaněmi, které mají narušit eurovolby. Na povrch vyplouvají jména webů přímo placených Moskvou a jména zapojených politiků. Jak se boj s proruskými sítěmi daří? Hostem podcastu Ptám se já byl bezpečnostní analytik Roman Máca.
Microsoft: Účty napojené na Rusko před volbami v USA navyšují aktivitu
Tématem online kampaní je podle technologické firmy zejména americká pomoc Ukrajině, aktivita je nicméně zatím slabší než před předchozími prezidentskými volbami.
Děti musíme učit mluvit s těmi, s nimiž nesouhlasí, říká expert na fake news
Šířit fake news je velmi snadné, o budoucnost liberální demokracie mám obavy. V rozhovoru pro Seznam Zprávy to říká Maxmilian Conrad, který vede mezinárodní projekt Reclaim zkoumající dezinformace a jejich vliv na společnost.
