Dubnový zpravodaj Sherlock Senior

Milé čtenářky a milí čtenáři,

v dubnovém vydání našeho newsletteru Sherlock Senior pokračujeme v seriálu o nových mediálních trendech – tentokrát na poměrně pesimistické téma o tom, jaký vliv mají sociální sítě na tradiční média (už teď vám můžeme prozradit, že docela špatný). Představíme si i zajímavé aktuální hoaxy, jako je evropský zákaz oprav vozidel starších 15 let nebo fotografie s hajlujícím Navalným. Přejeme podnětné čtení!

Aktuální hoaxy: konec přeplatků za léky pro seniory a hajlující Navalnyj

Teroristický útok v Rusku mají na svědomí Ukrajinci

Dalo se očekávat, že teroristický útok afghánské větve Islámského státu v koncertní hale Crocus v Krasnogoru u Moskvy vyvolá emoce u všech, a to bez ohledu na sympatie k Rusku, či k Ukrajině. Byť se k brutálnímu činu opakovaně přihlásil Islámský stát, Rusko obvinilo z útoku Ukrajinu. Proto je zajímavé si všímat, jaké reakce zpráva vyvolala. Parlamentní listy například využily náhodné výkřiky často anonymních profilů na sociálních sítích k obvinění premiéra Petra Fialy, že útok neodsoudil. Ten však útok odsoudil v rámci společného prohlášení vlády.

Přístup Parlamentních listů je problematický ze dvou pohledů:

1. Text v článku vyvolává pocit, že Petr Fiala souhlasí s teroristickým útokem, čímž dochází k manipulaci.

2. Redakce využívá k obvinění anonymních profilů, přičemž dle všech etických zásad se obvinění založená na těchto zdrojích nikdy nepovažovala za důvěryhodná. V internetovém prostředí se navíc mnoho anonymních profilů projevuje absolutní neodpovědností za obsah, který sdílí. Často se jedná o lži, které jsou navíc doplněny nepřijatelnými vulgaritami. Parlamentní listy tak tento přístup legitimizují jako standardní průběh diskuze.

Parlamentní listy jsou majetkově propojené i s internetovým portálem Echo24. Ten k události uvedl titulek „Podezřelí z masakru v Moskvě ujížděli v bílém renaultu. Podle FSB měli kontakty na Ukrajince“. Vzhledem k tomu, že velká část lidí si článek nerozklikne a stačí jim sdělení jen z titulku, je využívání takového titulku velmi riskantní. Navíc článek končí větou „K útoku se už v pátek přihlásila teroristická organizace Islámský stát, o autenticitě jejího vyjádření na sociálních sítích ale panují pochybnosti“. Což je zjevná manipulace, protože jediným, kdo zpochybnil autorství Islámského státu, byli čelní představitelé Ruska. Ti zpochybněním odvádějí pozornost od selhání ruských bezpečnostních složek a útok využívají pro své válečné a politické cíle. Více se dočtete v článku Boba Kartouse na blogové platformě Seznam Médium.

Hajlující Navalnyj s tetováním Hitlera

Každý, kdo se jen alespoň trochu zajímá o současnou politickou situaci v Rusku, znal Alexandra Navalného. Ten v roce 2020 přežil otravu novičokem a po návratu do Ruska z německé nemocnice byl na začátku roku 2021 zatčen a odsouzen na tři a půl roku vězení. O rok později byl odsouzen k dalším devíti letům a v roce 2023 mu byl navýšen trest o dalších 19 let. Nakonec letos v únoru ve vězení zemřel. I přesto, že i ukrajinská vojenská rozvědka uvedla, že Navalnyj zemřel přirozenou smrtí, objevily se pochyby, zda k smrti nejznámějšího ruského vězně nepřispěl i Putinův režim. Bylo proto nutné přesvědčit společnost, že Navalného není třeba litovat, protože byl nacistou. Toto tvrzení měla potvrdit fotografie, na které je u hajlujícího Navalného vidět tetování na levém prsu s podobiznou Adolfa Hitlera.

Navalnyj určitě nebyl politik západního formátu. Byl rasistou, nacionalistou a pro své cíle byl ochotný spolupracovat s kýmkoliv. Třeba i s ještě radikálnějšími nacionalisty, o čemž psala i západní média. Fotografie se objevila však už v roce 2011, a to týden po moskevské demonstraci nacionalistů, které se Navalnyj zúčastnil. Nikdo nezná její původ a jak zjistila francouzská zpravodajská agentura AFP, což je obdoba naší ČTK, fotografii zveřejnil jen jeden anonymní profil na sociálních sítích. Je velmi nepravděpodobné, že pokud by politická celebrita, jakou Navalnyj byl, na demonstraci ukazovala tetování s Hitlerem a ještě k tomu hajlovala, nikdo další a důvěryhodný by situaci nevyfotil. Na demonstraci přitom bylo sedm tisíc lidí, včetně zástupců ruských i světových médií. Jedná se tedy evidentně o fotomontáž.

Senioři přijdou o přeplatky za léky

Podle některých řetězových e-mailů senioři přijdou o přeplatky za léky. Jedná se o částky, které se seniorům vrací, pokud za rok utratí za léky více jak 500 nebo 1000 korun (lidé ve věku od 65 do 69  let platí za léky maximálně 1000 korun, nad 70 let už jen 500 korun). Peníze chodí zpětně automaticky složenkou nebo na bankovní účet pojištěnce. Dle řetězového e-mailu by se měl tento limit zvýšit na pět tisíc korun a ještě by si pojištěnec musel vše hlídat sám. A pokud by si u finančního úřadu o přeplatky nezažádal, nárok na jejich vrácení by mu propadl.

​​​​​​​Nic takového se však neplánuje, což kolegům z Ověřovny Českého rozhlasu potvrdili mluvčí VZP Viktorie Plívová i ředitel odboru komunikace Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Nejen že se zvednutí limitu neplánuje, ale dokonce se zvažuje, že by senioři již po částce 500 nebo 1000 korun už neplatili vůbec nic a vše by řešil s pojišťovnami rovnou stát. Na tomto hoaxu je však zajímavá věta „vláda hezky v tichosti od ledna tohoto roku zvedla limity pro platby za léky“. Ne, v České republice, která je plně demokratickou zemí s fungujícími médii, se nic takového utajit nedá. Pokud by se jednalo skutečně o reálný návrh, pravděpodobně by probíhala diskuze nejen mezi jednotlivými členy vládní koalice, ale téma by to bylo i pro opozici, která by jej přirozeně medializovala a vládu za tento krok veřejně kritizovala.

Mediální vzdělávání: Nové trendy v médiích / Sociální sítě ​​​​​​​

O sociálních sítích a o jejich rizicích už toho bylo napsáno mnoho a mnoho. Tomu, jak snadno se na nich šíří dezinformace a radikalizují názory, se v tomto newsletteru také věnujeme pravidelně. Tentokrát nás však sítě budou zajímat pouze v souvislosti s klasickými médii. Mediální trend, kterému se budeme věnovat v aktuálním newsletteru, by se totiž mohl jmenovat Vzestup a pád médií na sítích.

Nejdříve si stručně představíme, co vlastně máme na mysli, když mluvíme o sociálních sítích:

Ještě před několika lety byly sociální sítě a tradiční média v symbióze. Zpravodajské servery nové sociální sítě s radostí využívaly, protože jim sdílení jejich článků přinášelo nové čtenáře. Pro sítě byly odkazy a zpravodajství atraktivním obsahem. A čtenáři oceňovali, že jim na sítích zprávy filtrují a sdílí jejich známí a vybírají pro ně témata, která je budou s větší pravděpodobností zajímat.

Stejně tak i pro samotné novináře bylo téměř povinností mít profil na sociálních sítích, a to především na tehdejším Twitteru, nyní X. Budovali si tam svoji značku, sbírali fanoušky, sdíleli své články a glosovali aktuální dění. Média i novináři se na nich postupně stali téměř závislí a svůj obsah začali výrazně přizpůsobovat tomu, aby články rezonovaly především právě na sítích.

Postupně však toto soužití začalo ukazovat i své odvrácené stránky. Sociální sítě jsou platformou, kde se kvůli algoritmům čím dál více radikalizují postoje a názorové bubliny se uzavírají do sebe. Jejich samotné fungování je založené na reakcích, podporují tedy názorové střety a kontroverzní příspěvky. I samotní novináři tedy mají tendenci k vášnivým diskuzím nebo konfliktům a své fanoušky pak ztrácejí. Síť X se především po nástupu nového majitele Elona Muska v roce 2022 proměňuje v toxické prostředí, které podporuje negativní emoce a politickou polarizaci.

Zároveň začaly fungovat jinak i algoritmy sociálních sítí. Média už tolik nepotřebují, začaly tedy omezovat příspěvky, které mohou uživatele odvést pryč na jinou stránku – tedy například skrývat příspěvky s odkazy na zpravodajský článek. X pak v jednu chvíli dokonce úplně přestal zobrazovat zpravodajské titulky u příspěvků, a ukázal jen fotku. Čtenářů, kteří by pak článek rozklikli, tak samozřejmě výrazně ubylo – statistiky navíc ukazují, že převážné většině lidí stačí projet si titulky na Facebooku, X či Instagramu, články tedy už vůbec neotevřou. Peníze za zhlédnutí v tu chvíli zůstanou sociální síti, nikoli médiu, které zprávu připravilo.

Sociální sítě postupně přestaly být pro tradiční média prostorem, kde šířily svůj kvalitní obsah. Naopak se staly konkurencí, která těží z jejich pracně připraveného obsahu a zdarma ho šíří mezi svými vlastními uživateli. Ti se pak vlastně bez médií už obejdou – přečtou si titulky na Instagramu a pobaví se u vyostřené debaty mezi novináři a politiky na X. Klasické zpravodajství, publicistiku ani analýzy pak už nepotřebují.

Netřeba asi dodávat, že takováto konzumace zpráv je povrchní a nespolehlivá. Běžnému uživateli však (bohužel) stačí, a není tedy divu, že média pak raketově ztrácí čtenáře, a tím i prostředky z inzerce. Sociální sítě se tak výraznou měrou podílí na velké krizi médií, která je již téměř nevyhnutelná a jíž se ve své analýze věnoval například Matouš Hrdina ze Seznam Zpráv. Média na krizi zkouší reagovat zcela novými distribučními kanály, jako jsou právě newslettery či podcasty – nakolik budou v tomto boji úspěšná, to se musíme v dalších letech teprve nechat překvapit.

Může vás zajímat

Seznam Zprávy představují nový podcast s názvem Mediální cirkus

V novém podcastu Seznam Zpráv bude moderátorka a novinářka Marie Bastlová se svými hosty probírat roli médií, fungování redakcí i etiku. První díly s moderátorem České televize Jakubem Železným nebo s ředitelem Českého rozhlasu René Zavoralem jsou už nyní dostupné na webu či ve všech podcastových aplikacích.

Nový pořad Řetězák poskytne argumentační munici nejen k rodinným setkáním

Zpravodajský server Novinky.cz se pouští do boje proti dezinformacím, hoaxům, polopravdám a lžím. V novém pořadu Řetězák bude pravidelně věnována pozornost tématům, která se objevují v řetězových e-mailech. Nový díl bude vycházet vždy před víkendem, kdy nejčastěji dochází k výměnám názorů v rámci celých rodin a generací. Nový pořad přichází v době, kdy je šíření nejrůznějších hoaxů stále větším problémem zejména u seniorů.

Ruská hybridní válka nepřesvědčuje. Cílem je zpochybnit hledání pravdy

Evropa je stále špatně připravena na tzv. hybridní válku, jejíž součástí je i šíření dezinformací a podrývání obecné důvěry mezi lidmi a institucemi. Pavel Kasík ve své analýze popisuje, v čem přesně taktiky hybridní války spočívají a proč zdaleka nejde jen o šíření proruských příběhů a informací.