Červnový zpravodaj Sherlock Senior

Milé čtenářky a milí čtenáři,

právě otevíráte poslední číslo našeho zpravodaje Sherlock Senior v tomto školním roce. Jako vždy v něm najdete přehled aktuálních dezinformačních zpráv, na které můžete narazit i ve svých e-mailových schránkách, přidali jsme ale i jedno prázdninové téma o houbaření. Uzavřeme také náš seriál o mediálních trendech, které pomalu mění tvář tradiční novinařiny. Přes léto má náš zpravodaj jako každý rok pauzu, během které nám můžete posílat tipy, co by vás ze světa médií, dezinformací a manipulací zajímalo. Rádi se o některých vašich námětech příští školní rok rozepíšeme. Zatím přejeme pěkné prázdniny a těšíme se v září!

Útok na slovenského premiéra

Jednou z klíčových zpráv posledního měsíce byl bezesporu útok na slovenského premiéra Roberta Fica. Událost zasáhla už tak velmi rozhádané Slovensko a politické konflikty ještě vyhrotila. Střelbu i osobu útočníka začaly obratem využívat konspirační teorie.

Dezinformace chvílemi dosahovaly až úsměvné úrovně, jako v případě, kdy maďarští novináři kvůli chybě překladače považovali útočníka za levicově smýšlejícího jen kvůli tomu, že pocházel ze slovenského města Levice. Chybu později opravili, dezinformátoři však teorii dál využívají jako důkaz pro útočníkovo spojení se slovenskou politickou opozicí.

To vše odpovídá varování mediálního analytika Václava Štětky, který již pár hodin po útoku předvídal, že spojení s opozicí bude hlavním cílem dezinformační scény. Cituje i několik ázerbajdžánských a ruskojazyčných zdrojů, které podle něj naznačují, že na rozšíření této informace mohlo mít zájem Rusko.

Na ruský vliv ukazují i další dezinformace, které ve velké analýze představili redaktoři Seznam Zpráv. Za všechny zmiňme například obvyklý narativ o propojení s Ukrajinou, který se v posledních dvou letech objevuje téměř u všech událostí, jako byla třeba i střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Tentokrát se objevily teorie o ukrajinském původu útočníkovy manželky – vše se ukázalo jako nepravdivé. Další dezinformace pak odkazovaly na foto útočníka společně s údajným otcem lídra slovenské opozice Michala Šimečky. Obě teorie se však brzy ukázaly jako nepravdivé, jak uvedla mimo jiné agentura AFP.

A proč právě Rusko by mělo mít zájem o události na Slovensku? Premiér Fico dlouhodobě napomáhá jeho cílům svou kritikou ruských sankcí, zpochybňováním ruské zodpovědnosti za invazi na Ukrajinu a odmítáním vojenské pomoci Ukrajině. V zájmu Ruska je tedy udržet Fica co nejdéle u moci a naopak co nejvíce oslabit slovenskou proevropskou opozici – a pokus o premiérovu vraždu mu v této snaze paradoxně výrazně napomohl.

Je Zelenskyj stále ukrajinským prezidentem?

Dezinformace zaměřené na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského se objevují na pravidelné bázi, jedna z nich ale zaslouží detailní analýzu i na tomto místě. 20. května letošního roku totiž vypršel prezidentovi jeho mandát.

Rusko situace obratem využilo a ruský prezident Putin, ministr zahraničí Lavrov a mnoho ruských informačních kanálů začalo používat narativ o tom, že Zelenskyj již není legitimním prezidentem. Teorii pak okopírovala dezinformační scéna v mnoha dalších zemích a objevuje se i na českých sociálních sítích a v řetězových e-mailech.

Dezinformační teorie využívá faktu, že Ukrajina v ústavě explicitně nezmiňuje odklad prezidentských voleb v době války. Zároveň jsou ale volby v době stanného práva zakázány a v dnešní době podle bezpečnostních expertů i podle samotných ukrajinských obyvatel nemyslitelné. Podle ústavy pak prezident vykonává své pravomoci až do doby, kdy nastoupí jeho nástupce.

Ačkoli tedy Rusko Zelenského mandát zpochybňuje, jak komentuje například ukrajinistka Lenka Víchová v rozhovoru pro Seznam Zprávy, legislativně je Zelenského aktuální mandát v pořádku. Zároveň jej i po dvou letech války podporuje více než 65 procent Ukrajinců, k hledání nového prezidenta se tedy neschyluje.

Můžeme dál chodit na houby?

Na závěr naší rubriky ještě jedno prázdninové téma – rádi bychom dodali dovětek „na odlehčení“, bohužel i u zdánlivě apolitických témat mohou dezinformace napáchat hodně škody.

Podle příspěvku, který koluje na sociálních sítích i v řetězových e-mailech, se totiž bude zavádět povolenka, bez které nebude možné vyrazit do lesa na sběr lesních plodů. Podobný text koluje po internetu již několik let, tentokrát ho ale jeho autoři dali do souvislosti s Pirátskou stranou, která má údajně povolenku zavádět. Dezinformační zpráva tedy mohla u svých čtenářů zarezonovat i do kampaně před červnovými volbami do europarlamentu.

Podle autorů dezinformace má vzniknout celý svaz sběračů lesních plodů, který bude zkoušet své členy ze znalostí a kontrolovat množství nasbíraných plodů. Jak uvádí projekt Českého rozhlasu Ověřovna, v České republice je však sbírání lesních plodů naopak zákonem povoleno a jedinou podmínkou je nepoškozovat okolní prostředí. Na houby i borůvky můžeme tedy i toto léto dále chodit bez obav.

Tento měsíc se uzavírá náš seriál o nových mediálních trendech, které mění tvář klasické žurnalistiky. Postupně jsme se zastavili nad newslettery, podcasty, sociálními sítěmi a placeným obsahem. Na závěr si celé téma zaslouží shrnutí – jak se tyto trendy podepsaly na tradičních médiích a jak mohou ovlivnit šíření dezinformací?

1. Obsah na míru

Ještě před dvaceti lety jsme si všichni koupili v trafice ty samé noviny, sledovali večer ty samé zprávy, a jinými způsoby se k nám informace téměř nedostaly. Dnes už každý z nás konzumuje úplně jiný obsah – chodí nám do e-mailu newslettery podle našeho výběru nebo posloucháme přesně ty podcasty, které nás zajímají. Ještě mnohem sofistikovaněji pak fungují internetové algoritmy – sociální sítě, Google nebo Seznam sledují, co nás zajímá, a obsah nám následně nabízejí s ohledem na naše zájmy a preference. Každý z nás tak ve výsledku může dostávat obsahově a někdy i názorově odlišné zprávy.

Nemusíme se tak přebírat obrovským množstvím témat, která nás nezajímají, a namísto toho dostaneme obsah přímo na míru. To je velká výhoda právě teď, kdy je informací až příliš mnoho. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že se nám tak omezuje přístup k informacím, které by nám umožnily nahlédnout mimo naši názorovou bublinu, nebo třeba i zpochybnily náš pevný pohled na svět. Zkrátka – nemusíme už pak tolik přemýšlet.

Protože se v našich názorech stále více utvrzujeme i kvůli lidem, kterými jsme obklopeni, a příspěvkům, které nám podsouvají internetové algoritmy, překvapí nás pak nečekané setkání s lidmi mimo náš názorový svět – vzpomeňme si třeba na svá poslední setkání s příbuznými. Naše názory od sebe často mohou být až příliš vzdálené, a snahu o porozumění postupně nahrazují konflikty – ze kterých mají radost nejen autoři dezinformací a radikalističtí politici, ale třeba i ruští placení trollové. Stále tedy přemýšlejme o tom, nakolik jsou naše názory skutečně naše, a nakolik je utvářejí internetové zprávy, kterými se obklopujeme.

2. Individuální autorství

Velký posun nastal také v samotné tvorbě obsahu. Zatímco dříve zprávy připravovaly mnohačlenné redakce se svou zavedenou hierarchií redaktorů, editorů, šéfeditorů a korektorů, dnes obsah velmi často tvoří jediný člověk. Obvykle jde o nějakou „celebritu“ – bloggera či influencera, který si získal své publikum na sociálních sítích nebo jinde na internetu a informuje a komentuje aktuální dění. Může však jít i o slavného novináře, který si vybudoval svou kariéru v tradičních médiích a potom si založil svůj vlastní mediální projekt.

Kvalita takového zpravodajství pak závisí zcela na osobě takového novodobého novináře. Existují skvělé newslettery či podcasty, které produkuje jediný člověk nebo jeho malý tým a jeho úroveň je srovnatelná s velkými redakcemi. Na druhou stranu existuje i spousta různých internetových komentátorů, jejichž popularita vůbec neodpovídá jejich znalostem. Takovým lidem pak právě chybí kontrolní systém editorů, kteří by dokázali podchytit faktické chyby či neobjektivní pohled, jako je tomu v klasické redakci. Snadno se pak začnou šířit neověřené informace, zavádějící články nebo jednoduše jen kontroverzní názory, které se nezakládají na pravdě, ale jsou dostatečně výbušné a zábavné.

Velkou roli tu hrají i peníze. Jediný člověk či malý tým je samozřejmě mnohem levnější než klasická redakce – ale obsah může produkovat úplně stejně. Zároveň má za sebou často výhodu velké komunity, na níž svoje podnikání založil, a může také kromě klasické inzerce využívat výhod sponzoringu. Na rozdíl od klasických novinářů jsou totiž etické nároky kladené na tyto internetové osobnosti mnohem nižší. Opět zdůrazňujeme, že i přesto jsou mezi nimi skutečně kvalitní novináři, jejichž podcasty či newslettery odpovídají všem žurnalistickým standardům a mohou mít oproti klasickým médiím i spoustu výhod. Ti však svůj obsah často mají zpoplatněný, stejně jako mnoho tradičních médií – často tedy kvalitní zpravodajství dostane jen ten, kdo si ho může dovolit.

3. Odklon od tradičních formátů

Nejviditelnějším rysem většiny nových trendů je však jejich forma. Zpravodajství se již tolik nekonzumuje v klasických textových článcích či videorepotážích, ale spíše v audioformátu, v e-mailových newsletterech nebo v příspěvcích na sociálních sítích, kde jsou zprávy graficky zpracované do obrázků nebo do kratičkých videí, takzvaných reels (česky doslova navijáky).

I forma ale může ovlivňovat obsah a tím spíše šíření takových zpráv. Obecně jsou nové formáty koncipované tak, aby se snadno a rychle šířily mezi lidmi. Jsou často zábavně zpracované, mohou být kratší a s atraktivními vizuálními prvky a grafikami. Pokud jsou stručné, není nich v prostor na kontext či zdroje, musíme se tedy víc spoléhat na samotného autora, který nám informaci překládá. Je v nich naopak často prostor na emoce dodané obrazovým či zvukovým doprovodem, který může ovlivnit náš pocit ze zprávy.

Sami můžete zvážit, jaký vliv může mít takové zpravodajství na šíření dezinformací. Pokud autor chce, může zprávu zabarvit negativní či pozitivní emocí, osekat všechny souvislosti a udělat ji natolik atraktivní, že se začne rychle šířit. Kdyby tedy chtěl rozšířit manipulaci, má široké pole působnosti. Na druhou stranu, stejné nástroje mají v rukou i ti důvěryhodní autoři, dobří novináři a tradiční média. Dobrá zpráva tedy je (stejně jako vždy, když jde o dezinformace): stačí si vybrat správný zdroj, a máme vyhráno!

Kdo byl v kampani nejlepší? Porota Seznam Zpráv vynesla verdikt

Největší show nebo nejlepší heslo, ale i přešlapy českých kandidátů do Evropského parlamentu komentuje pět osobností Seznam Zpráv.

Dobrovský & Šídlo: Jak dezinformace ovládly Slovensko

Proč Slovensko podléhá dezinformacím v daleko větší míře než Česko? A proč jsou Slováci spolu s Bulhary podle průzkumů těmi nejvíce proruskými národy v Evropské unii? Poslechněte si podcast Dobrovský & Šídlo.

Spiknutí satanistů i ufonů. Popírači změn klimatu milují konspirační teorie

Analytik Vojtěch Pecka říká, že popírači klimatických změn spoléhají na konspirační teorie. K popíračům klimatických změn podle něj patří nejen třeba zástupci fosilního průmyslu, nýbrž i států, jako je například Rusko nebo Saúdská Arábie, které jsou závislé na exportu fosilních paliv.

Experti mizí. Kdo ohlídá šéfa továrny na umělou inteligenci?

Tým, který měl zajistit bezpečný vývoj „superinteligence“ od společnosti OpenAI, v ní končí. Bývalé členky dozorčí rady varují, že šéf Sam Altman je nezvladatelný a dohled nad ním byl obtížný. Nová dozorčí rada za ním ale stojí.